Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 416/2004 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: V. Z., zastoupena Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 23 ze dne 17. 5. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 23 ze dne 17. 5. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 316/VL - 19 - 03 - 2004 ze dne 4. 2. 2004, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Stěžovatelka ve své kasační stížnosti namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu spočívající v nesprávném právním posouzení otázky, zda je možno na stěžovatelku vztáhnout , tedy zda stěžovatelčina žádost o udělení azylu byla podána zjevně nedůvodně. Stěžovatelka poukazuje na své potíže s manželem, který ji napadal. Stěžovatelka později zjistila, že bývalý manžel je napojen na zločinecké struktury a stěžovatelka tak nemá možnost zajistit ochranu své osoby. Z tohoto důvodu stěžovatelce nezbylo než vycestovat ze země svého původu a požádat o azyl. Stěžovatelka tedy v této souvislosti dovozuje, že je u ní dán důvod k udělení azylu podle , neboť stěžovatelka patří do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur. Na základě právě uvedeného stěžovatelka namítá kasační důvod podle , (dále jen „“). Kromě toho stěžovatelka namítá i vady řízení před žalovaným, který neprovedl dostatečné dokazování, přitom na základě zjištěného stavu nebylo možno spravedlivě rozhodnout. Stěžovatelka má přitom omezené možnosti pro zajištění důkazů o persekuci v zemi svého původu. O tyto skutečnosti stěžovatelka opírá kasační důvod podle Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud se měl na základě jí podané žaloby zabývat i dodržením procesních předpisů v řízení před žalovaným, což neučinil, přitom stěžovatelka je přesvědčena o tom, že rozhodnutí žalovaného trpí nedostatkem odůvodnění. Stěžovatelka tu dovozuje kasační důvod podle Nad rámec shora uvedeného stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal s otázkou překážky vycestování. Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatelka žádá o přiznání odkladného účinku jí podané kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření setrvává na svém závěru, k němuž dospěl ve správním řízení, podle něhož stěžovatelka v průběhu správního řízení neuvedla žádný důvod, který by odpovídal důvodům podle , a proto byly dány podmínky pro aplikaci . Skutečnosti, které nyní uvádí, jsou skutečnostmi novými, k nimž by Nejvyšší správní soud neměl přihlížet. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka v průběhu správního řízení popisovala své potíže se svým manželem; uváděla, že ji manžel fyzicky napadal a vyhrožoval jí, že pokud se s ním rozvede, zabije ji. S manželem neměli děti a manžel byl žárlivý. Z tohoto důvodu stěžovatelka opustila zemi svého původu a požádala v České republice o azyl. Pro případ svého návratu do země původu vyjádřila obavy ze svého manžela. Žalovaný dospěl ve správním řízení k závěru, že stěžovatelka neuvádí nic, co by mohlo nasvědčovat tomu, že stěžovatelka byla v zemi svého původu pronásledována z důvodů uvedených v , a podle její žádost zamítl. Z obsahu soudního spisu pak vyplývá, že rozhodnutí žalovaného stěžovatelka napadla žalobou, v níž namítala, že ve správním řízení uvedla konkrétní důvody, proč se nemůže vrátit do země svého původu, přitom hlavním důvodem stěžovatelčiny žádosti o azyl je strach o život a zdraví, které ohrožuje její manžel. Obracet se na místí orgány dle stěžovatelky nemělo smysl, neboť tam vzkvétá korupce. Proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

Krajský soud však její žalobu zamítl, přitom se zabýval důvodností aplikace , navíc v obecné rovině přezkoumal i dodržení procesních pravidel v řízení před žalovaným. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 30. 6. 2004, ta jej napadla kasační stížností dne 9. 7. 2004.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou, přitom byla podána včas ( ). Kasační stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka namítá kasační důvody podle , b) a d)

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů za podmínek vyplývajících z a 3 a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil právní otázku splnění podmínek pro udělení azylu s ohledem na důvody, o které stěžovatelka svoji žádost o udělení azylu opírala. Musel se přitom nutně nejprve zabývat otázkou, zda krajský soud přistoupil k aplikaci důvodně. Ohledně této otázky přitom dospívá k závěru, že toto ustanovení důvodně a správně aplikováno bylo. Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení uváděla toliko důvody spočívající ve svých obavách z manžela, který ji fyzicky napadal a vyhrožoval jí, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno a že by dokonce byla za jejich uplatňování pronásledována. Stěžovatelka v průběhu správního řízení rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Z obsahu správního spisu vyplývá, že poukazovala toliko na potíže s manželem. Ty měly spočívat ve fyzickém napadání a ve vyhrožování. V takovém případě tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci . Posoudil-li přitom tuto právní otázku krajský soud shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Tvrdí-li za této situace nyní stěžovatelka, že je u ní dán důvod k udělení azylu podle , neboť patří do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur, pak toto její tvrzení není ve vztahu k důvodům, pro které byla její žádost o udělení azylu zamítnuta, tvrzením jakkoli relevantním. Ustanovením se žalovaný při zjištění důvodu podávaného z téhož zákona zabývat neměl a neměl tak činit ani ohledně otázky splnění podmínek pro konstataci neexistence překážky vycestování. Pro takové rozhodování žalovaného a tím i pro posouzení krajským soudem by byl určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona zjišťovány nejsou, a proto žalovaný ani krajský soud nepochybil, pokud se jimi vůbec zabýval.

Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že námitky nesprávného posouzení splnění podmínek pro aplikaci a téhož zákona a námitky proti způsobu, jakým se krajský soud vypořádal s otázkou překážky vycestování podle , nejsou důvodnými.

Tvrdí-li dále stěžovatelka, že krajský soud měl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení, konkrétně pro nedostatek dokazování a pro porušení , pak ani tato námitka stěžovatelky není důvodná. Krajský soud měl podle napadené výroky rozhodnutí žalovaného přezkoumávat v mezích žalobních bodů. Těmi tedy stěžovatelka zásadně determinovala rozsah přezkumné činnosti tohoto soudu. Pokud tvrzení, jimiž v žalobě brojila proti rozhodnutí žalovaného, nesměřovala k porušení procesních ustanovení v řízení před žalovaným, neměl v tomto směru krajský soud svůj přezkum realizovat. Učinil-li tak v obecné míře na str. 2 napadeného rozsudku (č. l. 24), pak v této části napadeného rozsudku přezkoumával rozhodnutí žalovaného nad rámec, který stěžovatelka žalobou vymezila. Z právě uvedeného vyplývá, že sám vyhledávat možné vady řízení před žalovaným, aniž by k námitce takových vad mířil některý ze žalobních bodů obsažených v žalobě, krajský soud neměl. Nemůže být tedy důvodnou stěžovatelčina námitka, že měl napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušit. Přiznal-li krajský soud stěžovatelce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného více práv, než jí měl přiznat, tj. přezkoumával-li v její prospěch i ty otázky, které přezkoumávat neměl, pak tato skutečnost nepředstavuje ani jiný samostatný důvod pro zrušení jeho rozsudku.

Po posouzení kasační stížnosti tedy Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudek nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu