Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 341/2004 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. O., zastoupeného JUDr. Hanou Fučíkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, náměstí bratří Synků 349/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2004, čj. - 20,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky JUDr. Hany Fučíkové se určuje částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 11. 2003, čj. OAM-4903/VL-11-P05-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím bylo řízení o udělení azylu stěžovateli zastaveno podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), neboť žadatel o udělení azylu v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem.

Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti a jejím doplnění uplatňuje důvody uvedené v až d) , (dále též „“). Konkrétně namítá, že krajský soud posoudil uvedenou věc v rozporu s platným právním řádem, zejména v rozporu se zákonem o azylu, a že shledává vážná pochybení v řízení u všech dosavadních orgánů. Uvádí, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu do Ruska, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Zastává názor, že soud pochybil, pokud mu zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného s odůvodněním, že žalovaný postupoval správně, když řízení o udělení azylu zastavil, protože stěžovatel v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu. Stěžovatel tuto skutečnost nepopírá, ale namítá, že mělo být přihlédnuto k jeho psychice narušené životem v Čečensku, kdy ho strach a obavy o život vedly k útěku z vlasti. Na útěku byl ve špatném psychickém stavu a tento stav pokračoval i po podání žádosti o azyl v České republice. Po nuceném návratu do České republiky se stěžovatel uklidnil, lituje tohoto jednání a chce žít v České republice. Je přesvědčen, že mu v Čečensku hrozí nebezpečí smrti a o to větší, že emigroval. Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se k ní vzhledem k jejímu obsahu nebude vyjadřovat a současně odkázal na správní spis.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ).

K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 30. 9. 2003 stěžovatel podal žádost o udělení azylu. V ní uvedl, že neměl práci a v poslední době se věnoval obchodování s automobily. Vozil auta z Polska do Ruska. Bandité k němu chodili domů a požadovali peníze. V březnu nebo v dubnu 2002 ho odvedli maskovaní rusky mluvící lidé, drželi ho 3 až 4 dny v lese, protože jim nedal požadované peníze. V květnu 2003 vyšel ven z domu a byl zajat ruskými vojáky, kteří ho 3 dny vozili v transportéru a poté ho bez vysvětlení pustili. Stěžovatel dodal, že se obává o svůj život a také ruských vojsk. Dne 3. 11. 2003 obdržel žalovaný písemné sdělení Policie České republiky-Referátu cizinecké a pohraniční policie České Velenice, čj. SCPP-498/CB-12-2003, že stěžovatel v noci z 31. 10. 2003 na 1. 11. 2003 nepovoleně překročil státní hranici z České republiky do Rakouské republiky. Dne 1. 11. 2003 byl na základě Dohody mezi vládou ČSFR a vládou Rakouské republiky, o předávání osob na společných státních hranicích, vrácen zpět na území České republiky. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2003, čj. OAM-4903/VL-11-P05-2003, zastavil řízení o udělení azylu stěžovateli podle ustanovení § 25 písm. h) zákona o azylu.

Pokud stěžovatel namítá, že žalovaný a krajský soud postupovali v rozporu se zákonem, nemůže s ním Nejvyšší správní soud souhlasit, neboť ze správního spisu jednoznačně vyplynulo, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu v České republice dne 30. 9. 2003 a v průběhu řízení překročil státní hranici z České republiky do Rakouské republiky, což nepopírá a tuto skutečnost potvrzuje ve své kasační stížnosti. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když shledal naplnění podmínek stanovených v § 25 písm. h) zákona o azylu a řízení o udělení azylu zastavil, neboť žadatel o udělení azylu v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu.

Ke stížnostní námitce stěžovatele, kterou se odvolává na skutečnost, že mělo být přihlédnuto k jeho psychice, narušené životem v Čečensku a k tomu, že ho k útěku z vlasti vedly obavy o život a strach, nemůže Nejvyšší správní soud přihlédnout již s ohledem na dikci ustanovení , neboť tuto skutečnost stěžovatel poprvé uplatnil až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodů uvedených v ustanovení , kasační stížnost podle ustanovení zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (, ).

Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (, ). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby - převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a dále 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením , , a d) a ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. dubna 2005

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu