Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 302/2004 - 71

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele D. L., zastoupeného Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové Sady 27, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, č. j. – 34,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky Mgr. Magdy Havlové s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, č. j. – 34, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 9. 2003, č. j. OAM-1024/LE-2003, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že ministerstvo se důvody vyplývajícími z podrobně zabývalo, přičemž vycházelo zejména z výpovědi stěžovatele a z údajů v jeho cestovním dokladu. Z těchto nepochybně zjistilo, že před vstupem na území České republiky pobýval na území Moldavska. Z této země odjel z obavy před věřitelem nebo osobou tímto věřitelem najatou. Důvodem odchodu byly tedy ekonomické problémy ve vlasti a obava ze splácení dluhu a věřitele a nikoliv pronásledování z důvodu uplatňování politických práv a svobod nebo odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel měl možnost se na území Moldavska svobodně pohybovat, vejít do kontaktu s orgány tohoto státu. Proto krajský soud dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvod spatřuje v ustanovení Podle jeho názoru ministerstvo nezjistilo přesně a úplně skutkový stav věci ve vztahu k důvodům azylu podle před vydáním rozhodnutí, čímž porušilo ustanovení , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a v důsledku toho i neprávně posoudilo žádost o azyl. Ministerstvo se nevypořádalo s tvrzením stěžovatele o datu zahájení řízení o udělení azylu, když stěžovatel uvedl, že o udělení azylu požádal již ve vlaku, kde jej zadržela policie, a to bylo 15. nebo 16. 7. 2003. Rozhodnutí ministerstva bylo vydáno dne 16. 9. 2003, tedy po uplynutí lhůty stanovené v . Důkazy, které si ministerstvo opatřilo pro rozhodnutí, nebyly úplné a nemohlo tedy správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebovalo zodpovědět. Správní rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Závěrem stěžovatel poukázal na Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Namítalo také zmatečnost v kasační stížnosti v uvedení data rozsudku krajského soudu. Z výše uvedených důvodů navrhlo buď odmítnutí kasační stížnosti pro neodstraněnou vadu podání nebo její zamítnutí a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Námitku stěžovatele o nedostatečném zjištění skutkového stavu, nepovažuje Nejvyšší správní soud za důvodnou. Ministerstvo si pro rozhodnutí opatřilo dostatek podkladů, když vycházelo z tvrzení stěžovatele uváděných v návrhu na zahájení řízení a v pohovoru k důvodům návrhu. Takto zjištěný skutkový stav nelze, zejména s ohledem na skutečnosti uvedené stěžovatelem ve správním řízení, považovat za nedostačující k rozhodnutí, zejména když stěžovatel neuvedl, jaké další důkazy měly být provedeny. Navíc pokud jsou splněny podmínky stanovené v pro zamítnutí žádosti, není zákonný důvod zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle , jak na to poukazuje stěžovatel v kasační stížnosti, protože udělení azylu podle citovaného ustanovení je za takové situace vyloučeno. Proto Nejvyšší správní soud v řízení neshledal vadu ve smyslu

Rovněž tak námitku stěžovatele ohledně nedodržení lhůty stanovené v ministerstvem považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. Podle se řízení o udělení azylu zahajuje podáním žádosti o udělení azylu na tiskopise uvedeném v příloze č. 1 tohoto zákona. Tuto žádost stěžovatel podal dne 19. 8. 2003. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu bylo vydáno dne 16. 9. 2003, tedy v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě. Pokud stěžovatel tvrdí, že o udělení azylu požádal již ve vlaku, kde jej zadržela policie, a to 15. nebo 16. 7. 2003, je tato skutečnost z hlediska běhu lhůty stanovené v právně irelevantní.

Upozornění stěžovatele na Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, je podle názoru Nejvyššího správního soudu zcela bezpředmětné, protože stěžovatel požádal o udělení azylu podle a nikoliv o přiznání postavení uprchlíka podle , ve znění pozdějších předpisů.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.

O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena zástupkyní advokátka a podle platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle , ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátce odměna za dva úkony právní služby 2 x 1000 Kč a podle citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 2 x 75 Kč, celkem tedy 2150 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. března 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu