Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 303/2004 - 49

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: H. K., zastoupena JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem Příbram, Zahradnická 140, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 23 ze dne 30. 4. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 23 ze dne 30. 4. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3689/VL - 11 - HA14 - 2003 ze dne 5. 1. 2004, kterým nebyl stěžovatelce udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a kterým bylo zároveň rozhodnuto o tom, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování podle .

Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že krajský soud, který ve věci rozhodoval, nesprávně posoudil právní otázky a nesprávně vyhodnotil skutkový stav. Stěžovatelka trvá na skutečnostech, která uvedla v dosavadních řízeních před žalovaným i před krajským soudem, zejména na tom, že má velké obavy z návratu do země svého původu, neboť její odlišná sexuální orientace je pro ukrajinské spoluobčany nepřijatelná, přitom stěžovatelka na území České republiky našla životní partnerku, která také žádá o azyl. Tato situace staví stěžovatelku do nové životní situace, kdy společný návrat stěžovatelky a její partnerky do země jejich původu není možný. Krajský soud dle stěžovatelky otázku udělení azylu hodnotil z jiného pohledu, než z pohledu běžného života ženy odlišné sexuální orientace žijící na Ukrajině. Stěžovatelka má za to, že v dosavadním řízení nebyl zcela objasněn skutkový stav věci. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kromě toho stěžovatelka navrhuje přiznání odkladného účinku jí podané kasační stížnosti.

Žalovaný namítá, že se zabýval stěžovatelkou tvrzenými důvody v souladu se a nemohl věc hodnotit z pohledu běžného života ženy odlišné sexuální orientace žijící na Ukrajině, jak požaduje stěžovatelka. Navíc stěžovatelka neuvedla, v čem konkrétně spatřuje pochybení žalovaného a soudu, když tvrdí, že skutkový stav nemá oporu ve spise. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka požádala o azyl z toho důvodu, že již déle se svojí přítelkyní nemohla v zemi svého původu pobývat. Nemohly tam v klidu žít, jednou je zadržela policie a stěžovatelce byly kladeny dotazy, proč nežije normálním životem jako žena. Stěžovatelka odpovídala, že byla vdaná, měla manžela, ale nemohla s ním žít, že je jí dobře s její přítelkyní a chce žít s ní. Po třech hodinách po jejím zadržení ji policie propustila. Důvodem podání žádosti o udělení azylu, kterou stěžovatelka podala poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, je tedy snaha žít zde v klidu s přítelkyní. Žalovaný dne 5. 1. 2004 stěžovatelčinu žádost zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla žádný z důvodů, pro které by jí měl být azyl udělen, a rozhodl o neexistenci překážky vycestování. Ze soudního spisu pak vyplývá, že proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, v níž namítala procesní pochybení žalovaného a nedostatky jeho rozhodnutí a uváděla, že se nechce cítit ponižována, na policii si nestěžovala, neboť nevěděla kam, a navíc nevěří, že by se cokoli změnilo. Krajský soud však její žalobu zamítl, neboť shodně s žalovaným dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla azylově relevantní důvody, navíc v postupu žalovaného neshledal ani stěžovatelkou namítané procesní vady. Rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce doručen dne 7. 6. 2004, ta jej napadla kasační stížností podanou dne 18. 6. 2004.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Pokud jde o důvody, o které stěžovatelka kasační stížnost opírá, pak přestože formálně uvádí důvody podle a b) , z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že fakticky míří toliko na nesprávné posouzení právní otázky splnění důvodů pro udělení azylu, což lze subsumovat pod kasační důvod podle Pokud jde o vady řízení podle , pak by jimi mohly být takové vady řízení, jež by spočívaly v tom, že by žalovaný porušil procesní ustanovení, jimiž je upraveno správní řízení, takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost jeho rozhodnutí, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. V tomto směru však stěžovatelka žádné tvrzení Nejvyššímu správnímu soudu nepředkládá, navíc její nijak nespecifikované tvrzení ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaným je vnitřně rozporné, když na jedné straně stěžovatelka obecně uvádí, že skutkový stav nemá oporu ve spise, avšak na druhé straně uvádí, že trvá na skutečnostech, které již uvedla ve správním řízení před žalovaným (a které oporu ve spisech mají). Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost shledává přípustnou toliko pokud jde o uplatněný kasační důvod podle , neboť jen takový kasační důvod je podle obsahu kasační stížnosti skutečně uplatňován.

Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasační stížnosti podle , vázán řádně uplatněným důvodem podle , a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka namítá nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ( ). Právní otázkou, jež měla být dle stěžovatelky posouzena nesprávně, je otázka splnění podmínek pro udělení azylu. Nejvyšší správní soud se proto zaměřil na posouzení, zda důvody, které stěžovatelka v řízení před žalovaným uváděla, lze podřadit pod důvody podávané z či nikoli. Pronásledováním je ve smyslu třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v zemi stěžovatelčina původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Pokud stěžovatelka namítá, že chce žít se svojí přítelkyní, avšak v zemi svého původu je vystavena dotazům policie, když musí vysvětlovat, proč žije konkrétním způsobem, a posměškům, aniž by využila zákonem zaručených možností se proti jednání, jež jí působí příkoří, bránit, pak bez ohledu na skutečnost, zda stěžovatelka ví, kam by se měla obrátit, či nikoli, a na skutečnost, zda stěžovatelka má za to, že by jí někdo pomohl, či nikoli, není splněna podmínka podle , neboť nelze dovodit, že by stěžovatelka byla pronásledována státem, a to přímo či nepřímo. Za tohoto stavu tedy není třeba zabývat se dalšími podmínkami a souvislostmi . Rovněž není splněna ani základní podmínka odůvodněného strachu z pronásledování podávaná z a za těchto okolností se nelze zabývat dalšími podmínkami, jež by jinak bylo zapotřebí zkoumat (důvody rasové, náboženské či národnostní, příslušnost k sociální skupině nebo zastávání politických názorů) a jejich příčinnou souvislostí se strachem z pronásledování. Dospěl-li k témuž závěru i krajský soud, pak jeho závěr Nejvyšší správní soud aprobuje, neboť je zcela v souladu se základními principy, na nichž je azylové zákonodárství postaveno a ve světle kterých je třeba i samotný vykládat. Z Úmluvy o právním postavení uprchlíků přijaté v Ženevě dne 28. 7. 1951 a z Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků přijatého v New Yorku dne 31. 1. 1967 lze dovodit, že důvodem udělení azylu musí být skutečnost, že jde o represi ze strany státu. V případě stěžovatelky však tato podmínka splněna není.

Nejvyšší správní soud neshledává ani nezákonnost, jež by spočívala v tom, že by krajský soud nesprávně posoudil právní otázku splnění podmínek vyplývajících z a . Neměla-li stěžovatelka v zemi svého původu jiné potíže než ty, že ji policie na tři hodiny zadržela a vyptávala se jí na její osobní život, aniž by se proti jejím dotazům stěžovatelka právními prostředky ohradila, přitom požádala-li stěžovatelka o udělení azylu až poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, a sice za účelem možností žít zde se svojí přítelkyní, pak krajský soud aplikoval správný právní předpis, správnou právní normu a vyložil ji způsobem, v němž Nejvyšší správní soud žádnou nesprávnost neshledává. To platí i ve vztahu k otázce překážky vycestování, neboť z vyjádření stěžovatelky učiněných v průběhu správního řízení, na nichž výslovně setrvala i v kasační stížnosti, nevyplývá splnění žádné z podmínek podávaných z , pro které by neplatila povinnost ukončení pobytu na území České republiky.

Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného uzavírá, že v posouzení právních otázek krajským soudem neshledal nesprávnost, jež by mohla přivodit nezákonnost jeho rozhodnutí. Byť lze obecně chápat důvody, které stěžovatelku vedly k využití právních prostředků směřujících k zajištění možnosti nadále pobývat na území České republiky se svojí přítelkyní, krajský soud v rámci soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného tyto důvody nemohl shledat azylově relevantními. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl.

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. března 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu