Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 336/2004 - 35

- 35

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky Ch. O., zastoupené Michalem Benčokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 17, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2004, č. j. - 17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2004, č. j. – 17, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. OAM-2012/VL-10-19-2004, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle .) , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka uvedla, že ji podává z důvodů uvedených v a b) Namítala, že v průběhu řízení nebyl zjištěn úplně a správně přesný stav věci, důkazy, které si soud opatřil byly neúplné a zakládaly se fakticky jen na dokladech obsažených ve správním spisu. Ministerstvo nezjistilo přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušilo povinnost, kterou mu ukládá , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a v důsledku toho i nesprávně posoudilo žádost o udělení azylu. Dále důkazy, které si ministerstvo opatřilo pro rozhodnutí nebyly úplné, čímž porušilo a , a nedostatečně objasnilo důvody, které ho vedly k vydání rozhodnutí, čímž porušilo . Tvrdila, že napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávného právního výkladu . Krajský soud nedostatečně přihlédl zejména k soustavnému porušování lidských práv v Mongolsku a k vysokému stupni korupce v tamním policejním sboru. Domnívá se, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle , jelikož má odůvodněné obavy o svůj život, a to ze strany bývalého manžela a jeho tzv. kamarádů, kteří jsou příslušníky mafijních struktur a kteří ji mohou ohrozit na životě. Mocenské orgány Mongolska se nevěnují svým úkolům a vláda není schopna zajistit ochranu občanů před neobyčejně vysokým stupněm kriminality. Situaci na území Mongolska nelze brát jako stabilizovanou a z tohoto důvodu nemohl soud posoudit správně skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval. Nesprávnost postupu krajského soudu spatřuje v nesprávnosti posuzování bezpečnostní situace na území Mongolska. Dále tvrdila, že napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávného právního výkladu , kdy nebylo dostatečně přihlédnuto k odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení. Krajský soud se touto otázkou vůbec nezabýval a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění. Z těchto důvodů se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně projednána.

Podle není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Podle ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že in fine brání tomu, aby stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňovala jiné právní důvody, než které uplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohla, a brání tomu, aby poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovala skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem Nejvyšší správní soud při svém rozhodování nepřihlíží. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů neuplatněných v řízení před soudem a nemožnost uplatňování skutkových novot je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v

Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že skutečnosti uvedené v kasační stížnosti jsou nové a důvody, v ní obsažené stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem. Zatímco v žalobě stěžovatelka uváděla jinou skutečnost, když k obecně formulovaným citacím jednotlivých ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nelze přihlížet, tj. odkázala na obsah správního spisu kde uváděla, že opustila vlast z ekonomických důvodů, utekla před svým bývalým manželem, který jí vyhrožoval smrtí, a žádostí o azyl si chce legalizovat pobyt na území České republiky, v kasační stížnosti uvedla, že byla nucena opustit zemi původu z důvodu, že měla odůvodněné obavy o svůj život ze strany bývalého manžela a jeho přátel, kteří jsou členy mafiánských struktur a z důvodu vysoké kriminality, soustavného porušování lidských práv a vysokému stupni korupce v tamním policejním sboru (nové skutečnosti), a dále uváděla nové důvody v žalobě neuplatněné, tj. že napadená rozhodnutí vycházela z nesprávného právního výkladu a . Nejvyšší správní soud proto k uvedeným novým skutečnostem a dříve v řízení před soudem neuplatněným důvodům nepřihlédl.

Proto z důvodu výše uvedeného kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení ve spojení s odmítl, neboť se opírá jen o důvody, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. března 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu