Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 484/2004 - 113

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně R. S., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 99, Chrudim III, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2003, čj. OAM-6965/VL-09-P08-2001, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2004, čj. - 82,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Klavíka s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně bylo žalovaným rozhodnuto o neexistenci překážky vycestování podle . V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu řízení o udělení azylu bylo prokázáno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu byla obava o děti, zejména o syna, jemuž hrozil nástup základní vojenské služby. Dalším důvodem byly potíže s místními obyvateli z důvodu ruské národnosti a sexuální obtěžování ze strany policisty. Syna žalobkyně napadli bezdůvodně jeho vrstevníci kazašského původu. Žalovaný uvedl, že po porovnání těchto tvrzení a informací Ministerstva zahraničních věcí USA, Ministerstva zahraničních věcí České republiky a České tiskové kanceláře a dospěl k závěru, že nebyla pronásledována ze žádného z důvodů podle ; pronásledování z důvodu podle žalobkyně ani netvrdila. Činy soukromých osob nemohou být podle sdělení žalovaného považovány za pronásledování, pokud je státní orgány v zemi původu vědomě tolerují, či nedokáží zajistit přiměřenou ochranu. V daném případě učinil nadřízený policejní orgán takové opatření, aby se žalobkyně s policistou, který ji sexuálně obtěžoval, již nesetkala. Udávaným národnostním potížím žalobkyně žalovaný nepřisvědčil, neboť nebyly žalobkyní blíže specifikovány a žalovaný konstatoval, že toto tvrzení žalobkyně nelze podřadit pod důvod pro udělení azylu podle . Obavu z možného zapojení syna do bojových operací souvisejících s válkou v Čečensku nelze považovat za důvod pro udělení azylu, neboť Kazachstán není do války přímo zapojen a nezúčastnil se válečných operací. Žalovaný navíc zdůraznil, že žalobkyně požádala o udělení azylu až v červenci roku 2001, ačkoliv na území České republiky přicestovala v září roku 1998, pročež měla podle žalovaného spíše využít některého z institutů podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu žalobkyni podle a 2 a podle a k neexistenci překážky vycestování ve smyslu .

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2004, čj. - 82, byla žaloba žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Soud v odůvodnění konstatoval dostatečně zjištěný skutkový stav s tím, že žalobkyně neuvedla skutečnosti, které by nasvědčovaly jejímu pronásledování z některého z důvodů podle nebo by nasvědčovaly odůvodněnému strachu z pronásledování z těchto důvodů. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žádost žalobkyně o udělení azylu byla podána proto, aby žalobkyně mohla nadále pobývat na území České republiky. Soud dále konstatoval, že žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí zabýval všemi důvody uvedenými žalobkyní ve správním řízení a správně zhodnotil skutkový stav. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru o nedůvodnosti žaloby a proto ji zamítl.

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka namítla nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Současně stěžovatelka požádala soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Soudem ustanovený zástupce pak na základě výzvy soudu doplnil kasační stížnost v tom, že jejím důvodem je skutečnost, že se správní orgán nevypořádal s pronásledováním rodiny žalobkyně v Kazachstánu ze strany muslimů. Podle názoru stěžovatelky je zde dán důvod pro udělení azylu podle , neboť stěžovatelka má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu náboženství. Z uvedených důvodků stěžovatelka žádá, aby rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2004, čj. - 82, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že v řízení o udělení azylu nebylo prokázáno, že by důvody stěžovatelky bylo možné podřadit pod důvody pro udělení azylu podle . V otázce porušení povinností policisty státní orgány stěžovatelce neodmítly pomoc. Národnostní a náboženské potíže stěžovatelka v řízení nijak nekonkretizovala ani nedoplnila. Nebyly prokázány ani skutečnosti opodstatňující odůvodněný strach stěžovatelky z pronásledování v zemi původu. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvod odpovídající ustanovení a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení , tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích neshledal. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel ze skutkového a právního stavu, jenž existoval v době rozhodování správního orgánu, a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v rámci žalobních bodů. K námitce stěžovatelky, že se žalovaný nevypořádal s jejím pronásledováním v zemi původu ze strany muslimů, Nejvyšší správní soud konstatuje, že po seznámení se s obsahem správního spisu neshledal tuto námitku stěžovatelky důvodnou. Při pohovoru k žádosti o udělení azylu stěžovatelka uvedla pouze obecný poukaz na to, že Kazachstán je muslimská země a k pravoslavným Rusům se tam muslimové chovají velmi špatně, přičemž poukázala na bitku mezi Rusy a Kazachy v roce 1986; ani v kasační stížnosti stěžovatelka své tvrzení ohledně pronásledování ze strany muslimů nijak blíže nespecifikovala. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že takové obecné tvrzení nemůže vést k závěru, že stěžovatelka byla pronásledována z důvodů vyznání nebo měla odůvodněný strach z pronásledování z tohoto důvodu, neboť z takového obecného tvrzení stěžovatelky nebylo možné dovodit důvod pro udělení azylu. Krajský soud tedy nepochybil, když v souladu s názorem žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jejímu pronásledování nebo odůvodněnému strachu z pronásledování mj. z důvodu vyznání. S tímto názorem se Nejvyšší správní soud ztotožnil, neboť na základě obecně formulovaného tvrzení rovněž neshledal pronásledování žalobkyně z důvodu vyznání ani její odůvodněný strach z pronásledování z tohoto důvodu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jediné tvrzení žalobkyně v kasační stížnosti, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod kasační stížnosti podle ustanovení není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti ze dne 29. 11. 2004 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , , a d) ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. března 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu