Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 46/2004 - 60

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce Ing. L. D., zastoupeného advokátkou JUDr. Evou Rujbrovou, se sídlem Ulrychova 5, Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004 č. j. – 45,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004 čj. - 45, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2002 čj. OD 2479/02/BO. Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 7. 2002 čj. OD 41279/Fi-02 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Krajský soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu se podává, že žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by byla rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušena a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci tak, jak to vyžadují ust. , 32 a 46 , o správním řízení (dále jen „ “). Správní orgán poté, kdy mu žalobce sdělil ještě v průběhu správního řízení důvody, které ho vedly k odmítnutí odběru krve, a důvod, proč se nedostavil dne 17. 7. 2002 k ústnímu jednání o projednání jeho přestupku, nevzal na vědomí omluvu, kterou učinila telefonicky Mgr. Š. Rozhodnutí správních orgánů byla vydána bez přítomnosti žalobce, bez výslechu svědka a zakročujících policistů. Vycházela přitom z podkladů, které podle zákona nesmí být podkladem pro rozhodnutí a nelze je považovat za důkaz ve správním řízení. V rozhodnutí žalovaného jsou uvedeny různé nesrovnalosti svědčící o tom, že správní orgán nevěnoval objasňování přestupku náležitou pozornost. Povinností správních orgánů bylo předvolat všechny, jejichž účast na jednání je nutná, především jako svědky předvolat policisty, kteří mají protiprávní jednání prokazovat. Správní orgány měly zabezpečit výslech žalobce takovým způsobem a v takových podmínkách, které mu zabezpečí právo na obhajobu a právo klást svědkům otázky. Žalovaný však se žalobcem ani s navrhovanými svědky nejednal, nevzal v úvahu nové skutečnosti a posuzoval věc nikoli jako řádné odvolání, nýbrž tak, jako by přezkoumával již jednou skončené pravomocné rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření podrobně vyvracel důvody žaloby a navrhl její zamítnutí.

Krajský soud dospěl k závěru, že provedeným dokazováním v řízení o přestupku byly vyvráceny námitky žalobce, že napadené rozhodnutí nevycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. V odůvodnění krajský soud podrobně popsal skutková zjištění, která se týkala přestupku. Uzavřel, že tvrzení žalobce, že během správního řízení o přestupku nebylo ve věci provedeno důkazní řízení v souladu se zákonem, nebylo mu umožněno, aby se osobně hájil a nebyly provedeny jím navrhované důkazy, bylo spolehlivě vyvráceno.V daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že žalobce dne 27. 3. 2002 v 21,30 hod. v B. řídil osobní motorové vozidlo a odmítl dechovou zkoušku. Tím spáchal přestupek podle (dále jen „ “).

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil tyto podstatné skutečnosti:

Podle oznámení o přestupku, které podalo správnímu orgánu I. stupně příslušné oddělení Policie ČR, policejní hlídka zastavila dne 27. 3. 2002 ve 21,20 hod. žalovaného, který řídil osobní automobil. Policejní hlídka nabyla důvodné podezření, že žalobce požil před jízdou alkoholické nápoje. Proto byl vyzván k dechové zkoušce, kterou odmítl. Následně byl převezen na lékařské vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Odmítl odběr krve, protože se bojí nákazy.

Správní orgán I. stupně předvolal žalobce k ústnímu jednání k projednání přestupku na den 17. 7. 2002. Předvolání bylo žalobci doručeno dne 25. 6. 2002. Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil.

Ve správním spisu se nenachází protokol o ústním jednání ( a 74 , ).

Správní orgán vydal dne 17. 7. 2002 rozhodnutí o přestupku. Podstatná část jeho výroku ( ) zní“…. Vzniklo podezření, že jste před jízdou požil alkoholické nápoje a byl jste vyzván k dechové zkoušce dle /6e , kterou jste odmítl. Byl jste poučen o povinnosti podrobit se lékařské prohlídce a odběru krve. Odběr krve jste odmítl s odůvodněním, že se bojíte nákazy.

Svým jednáním jste porušil ustanovení /1, f) , o provozu na pozemních komunikacích, a /2,3 , o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, čímž jste

vinen

ze spáchání přestupku ve smyslu ustanovení /1, i) , o přestupcích ve znění platném v době spáchání přestupku…“.

Shora uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo odvolání žalobce podle zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.

V kasační stížnosti jsou uplatněny důvody opřené o ust. a b) , (dále jen „ “). Žalobce namítá, že krajský soud nerespektoval základní ustanovení vztahující se ke způsobu a rozsahu prováděného dokazování. V odůvodnění rozsudku krajský soud přebírá veškerá tvrzení žalovaného, jak jsou uvedena ve správních spisech. Krajský soud nepovažoval za nutné přistoupit k provedení důkazů, které byly žalobcem navrženy, nepřistoupil ani k výslechu svědků, i když to zákonná úprava umožňuje a závisí na tom výsledek řízení.

Napadený rozsudek nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, jak to vyžadují ust. , 32 a 46 , neboť správní orgán poté, co mu byly sděleny rozhodující skutečnosti, které vedly žalobce k odmítnutí odběru krve a důvod, proč se nedostavil k ústnímu jednání dne 17. 7. 2002, tyto důvody nevzal v úvahu a rozhodl bez provedení navržených důkazů. Nebyly-li tyto důkazy provedeny, je kasační stížnost zcela důvodná. Došlo tak k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Oba správní orgány vydaly rozhodnutí bez přítomnosti žalobce, bez výslechu svědka a zakročujících policistů, vycházely z podkladů, které podle zákona nesmí být podkladem pro rozhodnutí a nelze je považovat za důkaz ve správním řízení. Krajský soud rozhodl bez provedení důkazů. V rozhodnutí žalovaného jsou různé nesrovnalosti. Povinností správních orgánů bylo podle předvolat všechny, jejichž účast na jednání je nutná, tedy předvolat jako svědky policisty, kteří mají protiprávní jednání žalobce prokazovat. Povinností správních orgánů rovněž bylo zabezpečit žalobci právo na obhajobu a provedení jeho výslechu v takových podmínkách, které mu tato práva zabezpečí. Odvolací orgán se žalobcem ani s navrhovanými svědky nejednal, nevzal v úvahu nové skutečnosti a neprověřil je a tím nemohl zjistit skutečný stav věci. Z těchto důkazů také vycházel krajský soud, který žalobu zamítl.

Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. V souvislosti s kasační stížností navrhuje, aby Nejvyšší správní soud současně vyslovil její odkladný účinek.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvody a navrhl její zamítnutí.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ( a 3 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nepřehlédl vady řízení o přestupku, s ohledem na ust. k nim však při svém rozhodování nemohl přihlédnout z úřední povinnosti za situace, kdy je žalobce ani v žalobě, ani v kasační stížnosti neuplatnil. Prvou vadou je, že správní orgán I. stupně o přestupku nekonal ústní jednání, jak nařizuje . Nejvyšší správní soud nepovažuje tvrzenou omluvu žalobce z ústního jednání, kterou měla telefonicky provést Mgr. Š., za náležitou omluvu ve smyslu věta druhá , jednání však mělo proběhnout.

Druhou vadou je ne zcela jasné vymezení skutku, jímž byl žalobce rozhodnutím správního orgánu I. stupně uznán vinným.

Podle ve znění účinném ke dni 27. 3. 2002, přestupku se dopustí ten, kdo při výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek, odmítne podrobit se dechové zkoušce nebo, byla-li dechová zkouška pozitivní, se odmítne podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ač to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

Toto ustanovení tedy obsahuje dvě skutkové podstaty. Žalobce však nemohl být uznán vinným, že se odmítl podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, protože podmínkou spáchání tohoto přestupku je pozitivní dechová zkouška a té se žalobce odmítl podrobit. Nejvyšší správní soud tedy vychází z toho (i když to ve správním rozhodnutí není výslovně ve výroku uvedeno), že žalobce byl uznán vinným přestupkem, jehož skutková podstata spočívala v tom, že se odmítl podrobit dechové zkoušce, neboť naplnění této skutkové podstaty vylučuje naplnění skutkové podstaty druhé. Skutek byl ostatně stejným způsobem posouzen i krajským soudem.

Skutečnost, že se žalobce odmítl podrobit dechové zkoušce, je mimo pochybnost a žalobce v průběhu správního a soudního řízení ani nikdy netvrdil opak. Tvrzení kasační stížnosti o tom, že krajský soud pochybil, když nevyslechl policisty jako svědky, kteří by měli prokázat žalobcovo protiprávní jednání a vyslýchat i žalobce samého, je nedůvodné, protože při nedostatku tvrzení o tom, že žalobce neodmítl dechovou zkoušku, není třeba k této otázce provádět další dokazování.

Pouze jako poznámku obiter dictum Nejvyšší správní soud podotýká, že skutečnost, že správní orgán I. stupně neprovedl ústní jednání, je vadou řízení, ovšem v projednávané věci s ohledem na výše uvedené nešlo o takovou vadu, která by mohla ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí.

Kasační stížnost tedy není důvodná, neboť krajský soud rozhodl v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud ji proto podle zamítl.

Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože rozhodl ve věci samé.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. března 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu