Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 361/2004 - 91

č. j. - 91

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: O. D., zastoupen Mgr. Janou Hladíkovou, advokátkou, se sídlem Pardubice, 17. listopadu 623, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č. j. - 53 ze dne 19. 5. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátce Mgr. Janě Hladíkové, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1075 Kč. Odměna bude poukázána ustanovenému zástupci do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č. j. - 53 ze dne 19. 5. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1618/AŘ - 2002 ze dne 8. 9. 2003 (v napadeném rozsudku je nesprávně uvedeno datum 18. 10. 2001, je však nepochybné, že jde o rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2003), kterým byl zamítnut stěžovatelův rozklad a potvrzeno rozhodnutí vydané v I. stupni správního řízení, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na zahájení řízení o udělení azylu jako zjevně nedůvodný podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a kterým bylo zároveň rozhodnuto, že se stěžovateli neuděluje azyl podle a zákona a že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle .

Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá pochybení, kterých se měl dopustit žalovaný v průběhu správního řízení, a tvrdí porušení , , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přitom argumentaci omezuje na krácenou citaci právě uvedených ustanovení . Dále stěžovatel tvrdí, že je v zemi svého původu ohrožen na životě, nemá se kam obrátit se žádostí o pomoc, neboť země jeho původu takové poměry trpí a podporuje je, přitom splňuje podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle . Stěžovatel dále namítá nesprávnou aplikaci ve spojení s téhož zákona ve znění účinném v době rozhodování žalovaného, neboť Polsko, které žalovaný a následně i krajský soud považoval za stát splňující podmínky tzv. třetí bezpečné země, takovým státem ve skutečnosti není, neboť tímto územím pouze projížděl. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a aby mu vrátil věc k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel žádá o přiznání odkladného účinku jím podané kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že stěžovateli nebránila žádná objektivní okolnost v tom, aby požádal o azyl v Polsku, a proto byl dán důvod k zamítnutí jeho žádosti podle . Kasační stížnost žalovaný nepovažuje za důvodnou.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující pro posouzení této právní věci rozhodné skutečnosti: stěžovatel přicestoval na území České republiky linkovým autobusem ze L., který jel přes Polsko. Cesta trvala asi jeden den, autobus celkem čtyřikrát zastavoval. Ohledně důvodů, proč nepožádal o udělení azylu v Polsku, stěžovatel uvedl, že Polsko je příliš blízko, a proto tam není možno schovat se před osobami, které mu v zemi jeho původu vyhrožovaly, navíc zná mentalitu obyvatel České republiky a „prostě se mu tady líbí“. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že stěžovateli nebránila žádná objektivní okolnost v tom, aby požádal o azyl v Polsku, a proto jeho žádost o udělení azylu podle zamítl. Proti rozhodnutí vydanému v I. stupni správního řízení podal stěžovatel rozklad, ten byl však zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného vydané v posledním stupni správního řízení napadl stěžovatel žalobou ke krajskému soudu, v níž namítal porušení , , , a a uváděl, za jakých okolností opustil zemi svého původu a jak se v České republice zapojil do práce ukrajinského exilu. V žalobě rovněž vyjádřil lítost nad tím, že jím uváděné důvody nebyly vzaty v úvahu, což vedlo k jednostrannému posuzování jeho žádosti. Krajský soud neshledal, že by žalovaný porušil stěžovatelem citovaná ustanovení , přitom jeho námitku směřující do aplikace , obsaženou v doplnění žaloby, shledal nedůvodnou, neboť byla-li žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně bezdůvodná podle , nebyly dány podmínky pro zkoumání naplnění , a . Z těchto důvodů žalobu zamítl. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 27. 5. 2004 a stěžovatel jej napadl kasační stížností dne 25. 6. 2004.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost je podána osobou oprávněnou a zda je podána včas. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( , - dále jen „“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Pokud jde o otázku, zda byla kasační stížnost podána včas, pak podle věty první musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle věty poslední téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.

Stěžovateli byla pro řízení o žalobě ustanovena zástupcem advokátka, které byl rozsudek krajského soudu doručen dne 27. 5. 2004, kasační stížnost byla podána osobně dne 25. 6. 2004. Musí-li být kasační stížnost podle podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pak lhůta pro její podání uplynula dne 10. 6. 2004. Byla-li tedy kasační stížnost podána až dne 25. 6. 2004, stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout, a byla tak podána opožděně.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení za použití a kasační stížnost odmítl, aniž by se mohl zabývat návrhem na přiznání jejího odkladného účinku.

Výrok o nákladech řízení se opírá o za použití Byl-li návrh na zahájení řízení, jímž je v tomto případě kasační stížnost, odmítnut, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovateli byla usnesením krajského soudu č. j. - 72 ze dne 2. 8. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka. Podle Nejvyšší správní soud přiznal advokátce Mgr. Janě Hladíkové odměnu ve výši 1075 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení včetně první porady s klientem podle , advokátního tarifu, k tomu ustanovené advokátce náleží jeden režijní paušál ve výši 75 Kč podle téže vyhlášky.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. března 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu