Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 320/2004 - 63

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: O. V., zastoupena JUDr. Miloslavem Langerem, advokátem, se sídlem Klečůvka 83, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č. j. - 35,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 35 ze dne 30. 4. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6479/VL - 11 - 04 - 2003 ze dne 8. 1. 2004, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že Krajský soud v Ostravě se při svém rozhodování dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, neboť stěžovatelce měl být udělen azyl z humanitárních důvodů podle . Stěžovatelka tak uplatňuje kasační důvod podle , (dále jen „ “). Kromě toho stěžovatelka namítá, že krajský soud neměl dostatek důvodů pro své rozhodnutí, a z toho dovozuje kasační důvod podle Stěžovatelka z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, navíc požaduje, aby jí podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ponechal kasační stížnost bez věcného vyjádření.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka v průběhu správního řízení před žalovaným svoji žádost o udělení azylu odůvodňovala svými problémy souvisejícími s tím, že si půjčila peníze, ty však nemohla věřiteli vrátit. Věřitel si proto najal vymahače a po stěžovatelce požadoval vrácení peněz výhrůžkami a násilím. Peníze si stěžovatelka půjčila za účelem podnikání, avšak neprosperovala, neměla na nákup zboží, nevydělávala, a proto peníze nemohla vrátit. O udělení azylu stěžovatelka požádala poté, kdy jí bylo v České republice uděleno správní vyhoštění. Žalovaný v rámci správního řízení dospěl k závěru, že stěžovatelka splňuje podmínky podávané z a rozhodl o zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, v níž tvrdila, že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, žádá o přezkoumání jejího případu „z humanitárních příčin“. Krajský soud z obsahu žaloby dovodil, že stěžovatelka namítá nesprávné posouzení otázky splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů, žalobu však zamítl, neboť ohledně splnění podmínek vyplývajících z dospěl k témuž závěru jako žalovaný. Stěžovatelka dle závěru krajského soudu neopustila zemi svého původu z toho důvodu, že by byla pronásledována z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině ani zastávání politických názorů, přitom nebyly splněny důvody podle ani . Rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce doručen dne 2. 6. 2004 a ta jej napadla kasační stížností dne 15. 6. 2004.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Pokud jde o důvody, o které stěžovatelka svoji kasační stížnost opírá, pak tvrdí-li, že krajský soud neměl dostatek důvodů pro své rozhodnutí, takové tvrzení samo o sobě ani s přihlédnutím ke zbylému obsahu kasační stížnosti samostatný kasační důvod nepředstavuje. Stěžovatelka sice formálně odkazuje na „nedostatek důvodů“ rozhodnutí krajského soudu, žádným argumentem, jenž by byl v kasační stížnosti obsažen, však ani nepřímo nemíří k tomu, že by nebyly důvody pro rozhodnutí krajského soudu. Věcně totiž argumentuje toliko absencí posouzení . Z obsahu kasační stížnosti lze tedy dovozovat toliko jeden kasační důvod, a sice nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky splnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu (jde o kasační důvod podle ).

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu ( ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Má-li Nejvyšší správní soud posoudit právní otázku splnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu, jak učinil krajský soud, musí se nutně nejprve zabývat otázkou, zda krajský soud přistoupil k aplikaci důvodně. Ohledně této otázky přitom dospívá k závěru, že toto ustanovení důvodně a správně aplikováno bylo. Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení uváděla toliko důvody spočívající v potřebě legalizovat svůj pobyt v České republice poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, a ukrýt se před věřitelem a jím najatými vymahači stěžovatelčina dluhu, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno a že by dokonce byla za jejich uplatňování pronásledována. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V takovém případě tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci . Posoudil-li tuto právní otázku krajský soud shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom krajský soud k závěru, že aplikace byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z , a . Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle , toliko bylo shledáno, že stěžovatelka neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování, jak má na mysli , což je závěr pro aplikaci dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z . Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného v je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona samostatně zjišťovány nejsou. Vyslovil-li se krajský soud v rozsudku na str. 3 ve druhém odstavci zdola k tomu, že nejsou splněny podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů, resp. ztotožnil-li se krajský soud se závěrem žalovaného, podle něhož podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle splněny nejsou, pak pochybil, a sice právě tím, že se v případě, že konstatoval splnění podmínek pro aplikaci , vyslovoval k otázce tzv. humanitárního azylu, což v takovém případě činit neměl. Ani žalovaný aplikovat neměl. Přestože Nejvyšší správní soud shledává v postupu krajského soudu právě uvedené dílčí pochybení, toto pochybení nemohlo mít a nemělo vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Za podstatné totiž Nejvyšší správní soud považuje právě tu skutečnost, že krajský soud přistoupil k aplikaci důvodně, neměl se tedy zabývat podmínkami pro přiznání azylu z tzv. humanitárních důvodů podle , a tedy ani stěžovatelčina námitka v tom směru, že jí azyl z těchto důvodů měl být přiznán, nemůže být shledána důvodnou.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se již samostatně nezabýval návrhem stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. března 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu