Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Afs 27/2004 - 51

č. j. - 51

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce S. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem, se sídlem Bráfova 24, Třebíč, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 32 ze dne 16. 12. 2003,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 32 ze dne 16. 12. 2003, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. 184/46 007/2002, kterým bylo rozhodnuto o nepovolení přezkumu rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně č. j. 4134/99/FŘ/130.

Stěžovatel v kasační stížnosti podané dne 29. 12. 2003 namítá, že napadené usnesení Městského soudu v Praze je rozhodnutím nicotným, neboť mu chybí podstatná náležitost, a sice podpis předsedkyně senátu JUDr. K. Ch.

V doplnění kasační stížnosti učiněném dne 20. 4. 2004 pak stěžovatel rozšiřuje původně uplatněné důvody tak, že Městský soud v Praze se nezabýval všemi stěžovatelem v žalobě uplatněnými námitkami, konkrétně tvrzenou nicotností rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel dovozuje, že byl napadeným usnesením Městského soudu v Praze zkrácen na svém právu, aby byla jeho věc spravedlivě vyřízena v souladu se zákonem, dále namítá nepřípustnost analogie, kterou Městský soud v Praze použil, a věcně zpochybňuje rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný své vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud pro posouzení této právní věci zjistil zejména následující rozhodné skutečnosti: stěžovatel brojil žalobou podanou Městskému soudu v Praze proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2003 (v napadeném usnesení je nesprávně uvedeno, že jde o rozhodnutí ze dne 3. 3. 2003, jeho identifikace je však pro Nejvyšší správní soud dostatečně zřetelná, jde tedy pouze o zřejmou nesprávnost v písemném vyhotovení usnesení), kterým podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nebyl povolen přezkum rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 19. 10. 1999, jímž bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 7. 5. 1999 vydanému Finančním úřadem v Třebíči. Městský soud v Praze však žalobu odmítl s odůvodněním, že nešlo o rozhodnutí podle , (dále jen „ “). Stěžovateli, resp. zmocněné daňové poradkyni, byl dne 19. 12. 2003 doručen stejnopis usnesení, na němž je uvedeno jméno a příjmení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze s údajem „v. r.“, za správnost je podepsána „H.“, ve spise je založeno usnesení s podpisem předsedkyně senátu. Dne 29. 12. 2003 byla na poštu podána kasační stížnost proti tomuto usnesení, v níž je ve vztahu k napadenému usnesení namítána absence podpisu předsedkyně senátu.

Kasační stížnost byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení Městského soudu v Praze vzešlo ( ).

Pokud jde o přípustnost kasační stížnosti, pak ta je závislá na uplatněných kasačních důvodech. Žádný z kasačních důvodů podávaných z až e) stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, z jejího obsahu Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá, že stěžovatel namítá pouze nicotnost napadeného usnesení z důvodu absence podpisu předsedkyně senátu. O jiný kasační důvod se kasační stížnost neopírá. Podle návětí lze kasační stížnost podat pouze z důvodů uvedených pod písmeny a) až e) tohoto ustanovení , přitom nicotnost napadeného usnesení žádný z kasačních důvodů podle až e) nepředstavuje. Podle není kasační stížnost přípustná mimo jiné tehdy, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v K tomu soud poznamenává, že podle a 3 je nicotnost nad rámec uplatněných kasačních důvodů (při soudním přezkumu ex offo) zkoumána toliko ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu. Opírá-li se tedy kasační stížnost toliko o jediný důvod, jímž je tvrzená nicotnost napadeného usnesení, pak je podle nepřípustná. Tato skutečnost je podle ve spojení s důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti.

Přes shora uvedené se Nejvyšší správní soud vyjádří k důvodům, pro které stěžovatel považuje napadené usnesení za nicotné, aby stěžovateli najisto postavil, že napadené usnesení nicotným není. Podle se na usnesení použije přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle rozsudek podepisuje předseda senátu, a nemůže-li tak učinit, jiný člen senátu. Podle učiní soud potřebná opatření k doručení jeho stejnopisu účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení. Tato pravidla se přitom podle přiměřeně použijí i na usnesení. Založení usnesení opatřeného vlastnoručním podpisem předsedy senátu, který ve věci rozhodoval, do soudního spisu a zaslání jeho stejnopisu, za jehož správnost odpovídá osoba pořizující stejnopis, stěžovateli odpovídá shora uvedeným pravidlům. Je-li tedy z obsahu soudního spisu, tj. konkrétně z usnesení založeného v soudním spisu, jehož stejnopisy jsou doručovány účastníkům řízení, zřejmé, že jeho originál podepsala k tomu oprávněná osoba, pak nejen že nelze z absence podpisu předsedy senátu, případně jiného člena senátu, na jeho stejnopisu doručeném stěžovateli dovozovat nicotnost takového usnesení, ale nelze dokonce dovodit ani jakýkoli rozpor se zákonem. Nicotnost by ostatně nebylo možno dovodit ani tehdy, pokud by na stejnopise usnesení doručovaném stěžovateli zcela chyběl údaj o tom, kdo byl předsedou senátu, který ve věci rozhodoval. Pokud by taková situace nastala, jednalo by se nejvýše o zřejmou nesprávnost v písemném vyhotovení usnesení, která by byla důvodem pro vydání opravného usnesení.

Pokud jde o stěžovatelovo podání doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 20. 4. 2004, kterými byl původně uplatněný kasační důvod rozšířen, toto podání bylo učiněno po lhůtě podávané z , v níž lze podat kasační stížnost. Bylo-li napadené usnesení stěžovateli doručeno dne 19. 12. 2003, pak lhůta pro podání kasační stížnosti a tím i pro vymezení přezkumu, v jakém mohlo být Nejvyšším správním soudem napadené usnesení Městského soudu v Praze přezkoumáno, uplynula dne 2. 1. 2004. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Tím je vyjádřena zásada koncentrace v řízení o kasační stížnosti, jež je jednou ze základních zásad, na nichž je řízení o kasační stížnosti postaveno. Pokud stěžovatel ve svém doplnění kasační stížnosti poukazoval na , pak jeho aplikace v úvahu nepřichází, neboť doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění svého podání, přichází v úvahu pouze tam, kde kasační stížnost nemá všechny náležitosti a kde byl stěžovatel k doplnění vyzván. V daném případě však bylo shledáno, že kasační stížnost všechny zákonem stanovené náležitosti pro její projednání splňuje a výzvy není třeba činit. Datum doručení napadeného usnesení stěžovateli bylo zřejmé z obsahu soudního spisu a sama o sobě jeho absence v samotné kasační stížnosti nebyla za této situace důvodem, aby byl stěžovatel k doplnění svého podání formalisticky vyzýván. Podání došlé dne 20. 4. 2004 doplňovalo původně podanou kasační stížnost tak, že věcně toliko rozšiřovalo původně uplatněné kasační důvody, avšak po lhůtě podávané z Proto k tomuto následnému podání Nejvyšší správní soud nemohl přihlížet.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost jako nepřípustnou podle ve spojení s odmítnout.

Pokud jde o náklady řízení, o těch rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s ; při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. března 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu