Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 57/2005 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce M. M., zastoupeného Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem Křenová 62a, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2004, čj. OAM-1023/VL-20-17-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, čj. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že jediným důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly jeho potíže s neznámými osobami v zemi původu, ekonomické problémy a snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící tomu, že by mohl být v zemi původu pronásledován z některého z důvodů podle a proto byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, čj. - 18, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že skutečnosti uváděné žalobcem svědčí o tom, že žalobce neopustil zemi

- 46

původu z důvodu pronásledování nebo odůvodněného strachu z pronásledování, a jako důvod uvedl problémy se soukromými osobami, které se domnívaly, že nezabránil smrti ženy přivezené na pohotovost a dále svou snahu o legalizaci pobytu na území České republiky. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že v těchto skutečnostech nelze spatřovat důvod pro udělení azylu podle a proto žalovaný postupoval správně, když žádost o udělení azylu žalobci zamítl jako zjevně nedůvodnou podle . Problémy se soukromými osobami měl žalobce řešit s kompetentními orgány v zemi původu; žalobce však neprokázal, že by se účinně domáhal ochrany ve vlasti. Soud dále konstatoval, že řízení o udělení azylu proběhlo v souladu s procesními předpisy. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Včasná kasační stížnost byla stěžovatelem podána z důvodu vad správního řízení, tedy podle Stěžovatel uvádí, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav zejména v otázce možnosti poskytnutí ochrany žalobci ze strany ukrajinských státních orgánů. Žalovaný zcela pominul skutečný stav státních orgánů na Ukrajině, jež nejsou schopny zajistit svým občanům účinnou ochranu, a které stěžovatelovo pronásledování tolerovaly. Dále stěžovatel tvrdí, že žalovaný pochybil, když nerozhodl o existenci překážky vycestování podle . Stěžovatel uvádí, že je mu známo, že někteří žadatelé o azyl byli na Ukrajině podrobeni administrativní šikaně, a že ukrajinské státní úřady požadují po České republice údaje o ukrajinských občanech žádajících v České republice o azyl. Žalovaný si měl opatřit více podkladů a zkoumat, zda u stěžovatele není dána překážka vycestování. Dále stěžovatel uvádí, že žadatelům o azyl nejsou a nemohou být známy všechny skutečnosti, které by měli a mohli uvádět ve svůj prospěch. Žalovaný měl proto sám zjišťovat další pro věc významné skutečnosti, které se netýkají účastníků řízení, ale stavu ochrany práv ve státě, z něhož účastník řízení pochází; jen tak mohou být zachována procesní práva účastníka řízení. Nesprávně zjištěným skutkovým stavem dochází ze strany žalovaného k ovlivnění zákonnosti jeho rozhodnutí. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, čj. - 18 a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a i pro toto řízení odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi žalobce v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydaná rozhodnutí. Žalovaný upozornil na to, že na Ukrajině není dovolena perzekuce navrátivších se žadatelů o azyl, v ojedinělých případech se tedy může jednat pouze o individuální exces. Stěžovatel podle žalovaného neuvedl v průběhu řízení o udělení azylu žádné relevantní skutečnosti pro udělení azylu na území České republiky; jeho potíže se soukromými osobami nejsou pronásledováním ve smyslu . Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Kasační stížnost byla podána z důvodu vymezeného v ustanovení , tedy z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,

- 47

z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. V souzené věci je však zřejmé, že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu konstatuje, že skutkový závěr žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení žalobce v průběhu řízení o udělení azylu. Žalovaný měl pro rozhodnutí dostatek podkladů, se kterými měl žalobce možnost se seznámit a vyjádřit se k nim a rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a jako takové bylo žalovaným řádně odůvodněno, neboť v něm bylo uvedeno, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval, tedy v souladu s ustanovením spr. ř. K námitce žalobce, že žalovaný pochybil, když nehodnotil existenci překážky vycestování, Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle musí žalovaný rozhodnout o tom, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování ve smyslu , pouze je-li vydáno rozhodnutí o neudělení nebo odnětí azylu. V souzené věci však žalovaný rozhodl o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle , proto již nemusel zkoumat, zda je u žalobce dána překážka vycestování. Námitku stěžovatele, že žalovaný pochybil, když sám nezjišťoval další skutečnosti, které by byly významné pro udělení azylu žalobci, a tvrzené pochybení žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nezjišťoval, zda jsou ukrajinské státní orgány schopny zajistit svým občanům účinnou ochranu, Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou. Nejvyšší správní soud konstatuje, že správní orgán není povinen v řízení o udělení azylu hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl uvedl jako důvody, pro které o udělení azylu žádá. Uvedl-li žalobce v řízení o udělení azylu pouze své problémy se soukromými osobami, a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky, nemůže v řízení před soudem účinně namítat, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav, když nezjišťoval důvody jiné, žalobcem v řízení o udělení azylu neuváděné. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle ustanovení není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. března 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu