Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 22/2003 - 46

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: J. K., zastoupen Mgr. Hanou Sklenářovou, advokátkou, se sídlem Malá Stránka 318, Velké Meziříčí, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Znojmo, se sídlem nám. Armády 8, Znojmo, za účasti: 1) Obec Hostim, se sídlem Hostim, a 2) Pozemkový fond České republiky, se sídlem Ve Smečkách 33, Praha 1, zastoupen vedoucím územního pracoviště Pozemkového fondu České republiky, se sídlem Dvořákova 21, Znojmo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2003, č. j. - 29,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve Znojmě ze dne 18. 4. 2001, č. j. PÚ 1246/92/4 - Ne, bylo podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších právních předpisů, rozhodnuto, že J. K. není vlastníkem nemovitosti v katastrálním území, a to části bývalé zemědělské usedlosti čp. x na st.XX, nyní zdravotní středisko - občanská vybavenost na st. 68/2.

Návrhem na zahájení řízení podaným u Krajského soudu v Brně dne 24. 5. 2001 se J. K. (dále též „stěžovatel“) domáhal přezkoumání tohoto nepravomocného správního rozhodnutí v řízení vedeném podle části páté hlavy třetí ve znění platném do 31. 12. 2002 (dále jen „“). O tomto návrhu nebylo rozhodnuto do 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti , (dále jen „“), a kdy došlo ke změně právní úpravy správního soudnictví.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2003, č. j. - 29, byl návrh stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu odmítnut. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že předmětná věc je věcí, která nemá veřejnoprávní charakter, neboť vyplývá z občanskoprávních vztahů, a proto o ní má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, nikoliv soud ve správním soudnictví. Za takto zjištěného stavu krajský soud postupoval podle , podle kterého řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti tohoto zákona, o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona; jde-li o řízení ve věcech, o nichž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, soud postupuje podle , podle kterého žaloba je nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Krajský soud proto návrh podle odmítl a stěžovatele zároveň ve smyslu poučil, že může podat do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu proti napadenému rozhodnutí správního orgánu u okresního soudu.

Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž poukázal na to, že dne 21. 5. 2001 podal opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu, a proto pozdější (resp. později účinné) změny právních předpisů neměly být použity v jeho neprospěch. Důsledkem takového postupu krajského soudu je potom znemožnění stěžovateli, aby v jeho věci bylo řízení ukončeno řádným a spravedlivým soudním procesem. Právo na soudní ochranu zajišťuje všem občanům České republikyy v hlavě pátéd, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Z uvedených důvodů má stěžovatel za to, že napadené rozhodnutí krajského soudu je nezákonné ve smyslu Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Stěžovatel podal kasační stížnost proti usnesení krajského soudu podle , tedy tvrdí nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nejvyšší správní soud, který je vázán rozsahem kasační stížnosti ( ), neshledal kasační stížnost důvodnou.

Otázkou, který soud je věcně příslušný rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí pozemkového úřadu vydanému podle se v rámci kompetenčního sporu zabýval zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů. Ve svém usnesení ze dne 22. 6. 2004, č. j. Konf 123/2003 - 7, dospěl k závěru, že rozhodl-li pozemkový úřad postupem podle o tom, že určitá osoba není vlastníkem nemovitostí, na které podle tohoto zákona uplatnila nárok, může se taková osoba domáhat vydání nemovitostí žalobou podanou podle části páté ( a násl. ) proti osobě povinné. O takové žalobě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoliv soud ve správním soudnictví.

Nejvyšší správní soud proto v souladu s uvedeným názorem zvláštního senátu považuje rozhodnutí krajského soudu za správné a odpovídající zákonu. Předmětem řízení před správním orgánem bylo určení vlastnického práva stěžovatele k nemovitosti. Takovéto řízení je třeba považovat za věc spadající do práva soukromého, neboť je zde rozhodováno správním orgánem o vlastnickém právu k nemovitosti. Právo vlastnické je evidentně právem soukromým a soukromé právo vyžaduje vyšší stupeň soudní ochrany, než jaký mu byl poskytován ve správním soudnictví podle právní úpravy účinné k 31. 12. 2002. Proto zákonodárce stanovil v , že žaloba ve správním soudnictví je nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích pravomoci správního orgánu. Od 1. 1. 2003 v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva takové věci projednávají a rozhodují obecné soudy podle novelizované části páté . Tato nová právní úprava poskytne soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude pouze provádět přezkum správního rozhodnutí, ale je povolán k tomu, aby případně sám rozhodl o věci; není tedy pouze orgánem oprávněným v případě zjištěné nezákonnosti postupu správního orgánu napadené rozhodnutí zrušit, jak podle předchozí právní úpravy činily soudy ve správním soudnictví.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle zamítl.

Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl ve smyslu proti stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení, protože z obsahu spisu nevyplývá, že by nějaké náklady uplatnil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. března 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu