Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 38/2004 - 49

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce V. V. N., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Děčín 1, Sofijská 890/31, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2002, č. j. OAM-3589/VL-11-K04-2002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2003, č. j. -32,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 10. 2002, č. j. OAM-3589/VL-11-K04-2002, nebyl udělen žalobci azyl podle ustanovení , 13 odst. 1, 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále „ “), současně žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení . Uvedené rozhodnutí žalobce napadl včas podaným opravným prostředkem.

Podáním ze dne 19. 11. 2003, soudu doručeným dne 21. 11. 2003, oznámil žalobce, že svoji žalobu bere zpět. Krajský soud proto podle ustanovení řízení usnesením zastavil.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou napadl výrok usnesení v celém rozsahu, namítl, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech a soud měl proto rozhodnutí zrušit. Stěžovatel dále namítá, že řízení před soudem vykazovalo závažné vady, jestliže nebyl stěžovateli pro řízení ustanoven tlumočník. Podle je povinností soudu ustanovit pro řízení tlumočníka tomu účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Z uvedených důvodů stěžovatel s napadeným usnesením krajského soudu nesouhlasí a trvá na tom, že v jeho případě jsou dány podmínky pro udělení azylu ve shodě s ustanovením a . Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a rovněž aby přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný se přes výzvu krajského soudu ze dne 12. 1. 2004 ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení soudu v souladu s ustanovením , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud zjistil ze soudního spisu, že dne 28. 1. 2003 obdržel krajský soud podání stěžovatele v cizím jazyce, vyzval jej proto, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení, zaslal soudu překlad svého podání do českého jazyka.

Stěžovatel osobně převzal dne 16. 7. 2003 zásilku soudu doručovanou prostřednictvím pracovníka Policie ČR - oddělení cizinecké policie. Protože v soudem stanovené lhůtě stěžovatel nevyhověl výzvě soudu a své podání ze dne 28. 1. 2003, vyhotovené v cizím jazyce, nedoplnil o český překlad, vydal krajský soud usnesení ze dne 15. září 2003, kterým ustanovil stěžovateli tlumočníka pana T. S., bytem N. V. 43, N. B. Tomu uložil provedení tlumočnického úkonu do českého jazyka, písemně, ve dvou vyhotoveních, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo tlumočníku doručeno dne 18. 9. 2003.

Z překladu podání stěžovatele, provedeného ustanoveným tlumočníkem, vyplynulo, že stěžovatel žádá o možnost vrátit se zpět do své vlasti, neboť mu nevyhovují některé zvyklosti, klima a podobně, žádá rovněž o finanční pomoc k zakoupení letenky zpět do Vietnamu.

Součástí soudního spisu je úřední záznam, sepsaný dne 19. 11. 2003 Mgr. M. J., (zaměstnanec P. K. O.), za účasti tlumočníka V. M. Q., obsahující písemné sdělení stěžovatele, opatřené jeho podpisem, že svým podáním soudu hodlal vzít žalobu zpět v plném rozsahu a souhlasí s tím, že bude v jeho nepřítomnosti řízení zastaveno. Toto písemné sdělení stěžovatele je opatřeno překladem do českého jazyka přítomným tlumočníkem. Součástí spisu je i průkaz tlumočníka V. M. Q.

Všechny tyto skutečnosti vzal krajský soud v úvahu při vydání svého usnesení o zastavení řízení podle ustanovení

Soud při vydání svého usnesení vycházel z jednoznačně projevené vůle stěžovatele, vyjádřené v jeho výše uvedených sděleních soudu a protože sám jednání nenařizoval, nebyl povinen ustanovit stěžovateli tlumočníka pro jednání v jeho mateřštině před soudem. Taková námitka, stěžovatelem vznesená, je nedůvodná.

Pokud stěžovatel uvedl jako další důvod podání kasační stížnosti, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech, soud měl proto napadené rozhodnutí zrušit, je takové tvrzení stěžovatele nerelevantní.

Soud v předcházejícím řízení toto řízení podle zastavil. Rozhodoval tak dle dispozic stěžovatele, který se sám rozhodl, že v řízení již nebude pokračovat a který nepochybným a zřejmým způsobem tuto svoji vůli soudu projevil. Soud se proto nemohl zabývat zjištováním, zda skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, měla oporu ve správních spisech.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl již o kasační stížnosti samé, nezabýval se samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. března 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu