Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 255/2004 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: V. T. H., zast. advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem, se sídlem AK Plynární 6, Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2004, č. j. – 29,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností napadá stěžovatelka výše označený rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2002,, č. j. OAM-3691/VL-16-K04-2002, kterým jí nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů; současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle citovaného zákona. V kasační stížnosti uplatňuje stěžovatelka důvod ve smyslu ust. , . Namítá, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu, neboť na území České republiky pobývá již dlouho, přicestovala sem za účelem společného soužití s manželem a dítětem. Ve spisovém materiálu absentují veškeré rozhodné skutečnosti, které mají zásadní vliv na rozhodování soudu, ve spisovém materiálu není založena celá zpráva MZV USA za rok 2000 a 2001; zároveň namítá, že tuto zprávu nelze hodnotit jako objektivní, neboť se jedná o pohled zcela jiné kultury obyvatelstva na cizí stát. V případě USA se jedná navíc o stát, který v celé řadě oblastí sám neuznává mezinárodní právní normy a porušuje je. Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný v písemném vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti a namítá, že jak jeho rozhodnutí o azylu, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s platnými předpisy, v dalším odkazuje na správní spis. K námitce stěžovatelky stran použití zpráv MZV USA uvádí, že tyto zprávy jsou pro účely azylového řízení považovány za objektivní a jsou pouze jedním z podkladů, na základě kterých je žádost posuzována. Tato námitka je uplatněna poprvé až v kasační stížnosti, proto je nepřípustná. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle a dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení po jejím předložení Nejvyššímu správnímu soudu a po nezbytném poučení účastníků řízení, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením ve spojení s přednostně.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Dle ustanovení byl Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti. Ke skutečnostem uplatněným poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením nepřihlédl. Skutkovým základem pro rozhodnutí kasačního soudu se tedy mohly stát pouze skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny před soudem, který vydal napadené rozhodnutí.

Ze spisového materiálu, který byl soudem předložen vyplynulo, že stěžovatelka požádala o udělení azylu dne 2. 8. 2002, v žádosti uvedla, že vlast opustila z ekonomických důvodů, v České republice žije její manžel a syn; v pohovoru ze dne 4. 10. 2002 doplnila, že ekonomická situace ve Vietnamu je podprůměrná, hlavní důvod proč přicestovala je, že chce žít společně se svým manželem a synem, jiné důvody pro udělení azylu neuvedla.

Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území České republiky, jak jsou upraveny např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území České republiky.

Dle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo – v případě, že je osobou bez státního občanství – ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Z výše citovaných ustanovení zákona lze dovodit, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení § 12 citovaného zákona jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody ekonomické. To ovšem neznamená a z žádného ustanovení zákona tak nelze dovodit, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.

Dle § 13 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi žadatele o azyl, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 tohoto zákona, v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí manžel žadatele o azyl, svobodné dítě žadatele o azyl mladší 18 let, nebo rodič žadatele mladšího 18 let. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu žadatele azyl je trvání manželství před udělením azylu žadateli.

Dle § 14 zákona o azylu platí, že jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Jak vyplynulo ze správního spisu, správní orgán v řízení rovněž zkoumal, zda v případě stěžovatelky nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení § 14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod udělení azylu podle § 12 tohoto zákona. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli; to je věcí diskrečního oprávnění správního orgánu. Protože správní orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatelky, tak i stav v její zemi, a sám z těchto skutečností nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména pokud stěžovatelka ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu sama neuváděla. Samotná skutečnost, že stěžovatelka chce žít v České republice ve společné domácnosti s manželem a synem, není skutečností zakládající důvod pro udělení humanitárního azylu. Žádné jiné důvody stěžovatelka neuvedla a v průběhu správního řízení a ani je z žádných jiných skutečností nebylo možno dovodit. Přesvědčení stěžovatelky, že jí uváděné důvody spadají do kategorie důvodů zvláštního zřetele hodných je třeba korigovat v tom ohledu, že jde o tzv. neurčitý právní pojem, jehož definování v právním předpise pro jeho povahu samu není vhodné, ba dokonce ani možné, a proto se zjištění důvodů zvláštního zřetele hodných odvíjí od hodnocení okolností konkrétního případu, z nichž pak příslušný orgán učiní závěr, zda tyto důvody existují. V případě přezkoumání správního uvážení tedy zda správní orgán a soudy správního soudnictví vzaly v úvahu tvrzení a důkazy stěžovatelkou uplatněné a předložené a zda měly k dispozici potřebné doklady, které jim umožnily správně rozhodnout.

V případě stěžovatelky Nejvyšší správní soud neshledává nic, co by bylo nutné řízením, jež předcházela napadené rozhodnutí, vytknout. Ekonomická situace, která ve Vietnamu panuje, postihuje všechny jeho obyvatele a ačkoli je odchod stěžovatelky z vlasti veden přáním žít společně se svou rodinou lidsky pochopitelný, neimplikuje automaticky povinnost státu udělit azyl z humanitárních důvodů. Přání stěžovatelky žít společně se svým manželem a synem je lidsky pochopitelná, není však důvodem pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona, neboť žádnému z rodinných příslušníků stěžovatelky nebyl azyl v České republice udělen, a proto na ni citované ustanovení nedopadá.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Stěžovatelka namítá, že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav a v důsledku toho tak nesprávně posoudil právní otázku, tj. existenci důvodů pro udělení humanitárního azylu.

Z rozsudku soudu, napadeného kasační stížností, je pak zřejmé, že se soud řádně zabýval námitkami stěžovatelky uplatněnými v žalobě a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Poučovací povinnost žalovaného v řízení o udělení azylu nemá představovat návod, jak azyl získat, tedy prezentaci důvodů, pro které je obvykle azyl poskytován. Na druhé straně správní řízení nesmí znemožnit žadateli o azyl sdělit všechny okolnosti, které sám považuje pro udělení azylu za významné. To bylo ze strany žalovaného dodrženo a stěžovatelka nebyla ve vypovězení důvodů, které ji k podání žádosti o azyl vedly, nikterak omezována, byla jí dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, jakož i navržena možnost jejich doplnění; stěžovatelka tak však neučinila. Postup žalovaného byl tak naprosto korektní a jako takový jej soud 1. stupně i vyhodnotil.

Nejvyšší správní soud shodně se závěrem soudu I.stupně shledal rozhodnutí žalovaného řádně odůvodněným, jeho závěry jsou logické a jsou odrazem řádně provedeného dokazování. Ze správního spisu je zcela zřejmé, že správní orgán provedl v řízení úplné dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků správní orgán při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom, zda jsou zde důvody pro udělení azylu dle § 12, § 13 odst. 1 a odst. 2 a § 14 vycházel.

K námitce uplatněné stran použití zpráv MZV USA konstatuje Nejvyšší správní soud, že tato byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti, když ji stěžovatelka neuplatnila ani v řízení před správním orgánem ani v podané žalobě, proto se jí v souladu s ust. nezabýval.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle ustanovení zamítl.

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (, ).

V Brně dne 9. 2. 2005

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu