Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 147/2004 - 45

- 45

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem Dienzenhoferovy sady 2/1113, 150 21 Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 1. 2003, č. j. OAM-3774/VL-20-C10-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2004, č. j. -28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Petra Fialy s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 3. 3. 2003 napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2003, jímž mu nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu, a jímž bylo zároveň vysloveno, že na žalobce se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu tohoto zákona.

Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 9. 2. 2004: v řízení před správním orgánem neshledal vady a přisvědčil žalovanému i v důvodech, pro něž žalobci nebyl udělen azyl.

Dne 13. 11. 2004 podal žalobce (dále „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku včasnou kasační stížnost. Identifikoval zde napadaný rozsudek a požádal též o ustanovení zástupce z řad advokátů, o osvobození od soudních poplatků a o tlumočníka do ukrajinského jazyka. Zároveň požádal o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; o této žádosti však Nejvyšší správní soud nerozhodoval. Samotné podání kasační stížnosti ve věci azylu spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku totiž stačí k tomu, aby bylo žadateli o azyl uděleno vízum za účelem strpění pobytu podle § 78b zákona o azylu. Co se samotných důvodů kasační stížnosti týče, stěžovatel uvedl pouze tolik, že kasační stížnost podává

z důvodů specifikovaných v – d) , (dále jen „ “). Krajský soud v Ústí nad Labem posoudil podle stěžovatelova tvrzení jeho věc v rozporu s platným právním řádem, zejména se , o azylu; v rovině ještě obecnější stěžovatel prohlásil, že shledává „vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu“.

Usnesením ze dne 18. 5. 2004 ustanovil krajský soud stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Petra Fialu, advokáta se sídlem Dienzenhoferovy sady 2/1113, 150 21 Praha 5, a následně předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud věc však vrátil s tím, že pouhý odkaz na ustanovení – d) nelze považovat za konkrétní kasační důvod a že stěžovatele je třeba vyzvat k doplnění této chybějící náležitosti kasační stížnosti.

Krajský soud v Ústí nad Labem vyzval stěžovatele ke konkretizaci kasačních důvodů přípisem, doručeným stěžovatelovu zástupci dne 2. 9. 2004. Zástupce nato soudu sdělil, že stěžovatel s ním zatím vůbec nekomunikoval, a požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad kasační stížnosti. Soud vyčkal uplynutí lhůty; poté vyzval stěžovatele ke konkretizaci důvodů kasační stížnosti usnesením, v němž jej poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne. Usnesení bylo doručeno stěžovatelovu zástupci dne 29. 11. 2004; zástupce však obratem sdělil, že stěžovatel s ním přes veškeré jeho snahy nekomunikuje a neposkytuje žádnou součinnost. Krajský soud poté věc předložil opětovně Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji.

Kasační stížnost musí obsahovat jednak obecné náležitosti podání (tj. údaj o tom, čeho se podání týká, kdo je činí, proti komu směřuje, co navrhuje apod.), jednak zvláštní náležitosti vypočtené v Sem patří označení rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, údaj o tom, kdy toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno, a o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí napadá. Opomene-li stěžovatel uvést některý z těchto údajů, nemusí to s sebou nést totožné následky: například přesné označení napadaného rozhodnutí a údaj o datu jeho doručení lze zjistit i ze soudního spisu. Tak tomu však není u důvodů kasační stížnosti, tzv. stížnostních bodů: jejich náležitá specifikace je pro věcné projednání kasační stížnosti a rozhodnutí o ní zcela nezbytná. Nejvyšší správní soud totiž v kasačním řízení nepřezkoumává napadené rozhodnutí krajského soudu ze všech možných úhlů pohledu, jelikož je vázán důvody kasační stížnosti (výjimkou jsou některé vady soudního řízení a případná nicotnost rozhodnutí správního orgánu, k nimž Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti).

Důvody, pro něž lze podat kasační stížnost, jsou obsaženy v ; jsou to však pouze obecně vymezené množiny, které je v kasační stížnosti třeba upřesnit. Stěžovatel uvedl, že uplatňuje „důvody podle až d) “; takové konstatování však nepostačuje k tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl přezkoumat rozhodnutí krajského soudu. Krajský soud (jehož úkolem v kasačním řízení je mj. odstraňovat vady kasační stížnosti) proto vyzval stěžovatele prostřednictvím jeho zástupce k tomu, aby konkretizoval kasační důvody, pro něž se domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu, a poučil jej též o následcích, pokud výzvě nevyhoví. Zástupce informoval stěžovatele o průběhu řízení doporučeným dopisem a vybízel jej k součinnosti, avšak stěžovatel s ním nekomunikoval a žádnou formou nesdělil zástupci skutečnosti, které by mohly

vést ke konkretizaci kasačních důvodů. Nedostatek kasační stížnosti, který tak bylo možno ve spolupráci se stěžovatelem odstranit, se stal nedostatkem neodstranitelným. V jeho důsledku není možno v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť stěžovatel svým obecným konstatováním v kasační stížnosti nevymezil důvody, pro něž má rozhodnutí krajského soudu za nesprávné, a Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší tyto důvody za něj dovozovat; proto kasační stížnost odmítl ( ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byl soudem ustanoven zástupcem advokát, jeho odměnu za zastupování a hotové výdaje hradí stát ( ). Výše odměny byla přiznána v celkové výši 1075 Kč a sestává z částky 1000 Kč za jeden úkon právní pomoci podle vyhl. č. , a 1x paušálu ve výši 75 Kč podle cit. vyhlášky).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. února 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu