Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 42/2005 - 35

č. j. - 35

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: D. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2004, č. j. – 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2004, č. j. OAM-88/CU-09-09-2004, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu a současně požádal o ustanovení zástupce pro přezkumné řízení soudní. Usnesením ze dne 3. 11. 2004, č. j. - 24, uvedený soud návrhu žalobce na ustanovení zástupce nevyhověl pro nesplnění podmínek ustanovení , (dále jen „ “).

Kasační stížností sepsanou dne 3. 12. 2004 se žalobce domáhal zrušení uvedeného usnesení krajského soudu a ustanovení zástupce pro přezkumné řízení soudní v jeho azylové věci. Připomíná, že je dána potřeba jeho zastoupení advokátem, protože v řízení se několikrát změnil azylový zákon a on jako cizinec pro neznalost českého jazyka neměl možnost prostudovat tyto změny.

Nejvyšší správní soud se důvodností podané kasační stížnosti nemohl zabývat, neboť byla podána opožděně.

Ze spisu vyplývá, že výše uvedené usnesení krajského soudu, ve kterém byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení , a to u Krajského soudu v Ústí nad Labem, byl odeslán na adresu stěžovatele – u Ing. J. K., Ú. 270, P. 8, dne 8. 12. 2004. Podle záznamu pošty na dodejce od obálky, v níž bylo napadené usnesení doručováno, převzal adresát D. K. zásilku dne 5. 11. 2004.

V souladu s ustanovením musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Ustanovení pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem „doručení písemnosti“) byl v projednávané věci pátek 5. 11. 2004 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem této lhůty pro podání kasační stížnosti byl pátek 19. 11. 2004. Nejpozději v tento den mohl stěžovatel podat kasační stížnost s účinky zachování lhůty.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze ve smyslu ustanovení prominout.

Z obsahu spisu vyplývá, že kasační stížnost sepsanou dne 3. 12. 2004 odevzdal stěžovatel spolu se žádostí na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti, k poštovní přepravě na poště v P. 415 až dne 6. 12. 2004, jak o tom svědčí záznam uvedené pošty s otiskem razítka o datu odevzdání k doporučené přepravě. Stalo se tak nepochybně po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání kasační stížnosti (která skončila dne 19. 11. 2004) a nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud musel předmětnou kasační stížnost jako opožděnou podle , ve spojení s odmítnout. Nutno v této souvislosti poznamenat, že se neshoduje se skutečností prohlášení stěžovatele v kasační stížnosti, že tuto obdržel až dne 22. 11. 2004.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. 2. 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu