Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 295/2004 - 92

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky S. R., zastoupena JUDr. Pavlem Malinou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, č. j. – 46,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. U r č u j e s e odměna zástupci stěžovatele JUDr. Pavlu Malinovi, advokátu se sídlem v Brně, Joštova 4, ve výši 1075 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 2. 2004, č. j. – 46, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 20. 2. 2002, č. j. OAM-860/VL-19-04-2002, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jako zjevně nedůvodná a azyl nebyl udělen ani podle , 2 a a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že ministerstvo stěžovatelkou uplatněné důvody (do Kosova se nechce vrátit, protože její dům byl zničen ve válce a u rodinných příslušníků by nemohli žít) podrobně hodnotilo z pohledu a v souladu se zákonem odůvodnilo své rozhodnutí o neexistenci důvodu pro udělení azylu jak z hledisek vyplývajících z citovaného ustanovení, tak z hledisek vyplývajících z a včetně uvedené neexistence překážek vycestování. Krajský soud se s těmito závěry ztotožnil, neboť po přezkoumání věci dospěl ke shodnému závěru jako ministerstvo. Za nedůvodnou označil námitku proti výroku o neexistenci překážek vycestování, neboť ve správním rozhodnutí je posouzení podrobně rozvedeno a krajský soud na ně poukázal s tím, že tato námitka byla uplatněna po uplynutí zákonné lhůty. K možnosti rozhodnout o případném humanitárním azylu krajský soud uvedl, že se děje ve sféře absolutní volné úvahy správního úřadu, a proto nikdo nemůže být na neexistujícím právu zkrácen.

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka vyjádřila domněnku, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku nezákonnosti správního rozhodnutí zejména s ohledem na skutečnost, že ministerstvo ve správním řízení porušilo především , 4, , a , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) a § , 14 a 91 . Stěžovatelka se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu v České republice a v této souvislosti odkázala na správní spisy ve věci její žádosti o udělení azylu. Domnívá se, že k porušení zásad řádného procesu došlo především v souvislosti s tou částí napadeného výroku rozhodnutí, podle níž jí podle nebyl azyl udělen. Nemůže souhlasit s názorem krajského soudu, že ministerstvo podrobně hodnotilo a v souladu se zákonem odůvodnilo rozhodnutí o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle § , 13 a 14 . Ministerstvo nepostupovalo při posuzování žádosti stěžovatelky zodpovědně a svědomitě, a to zejména z hlediska možného udělení humanitárního azylu. Případ stěžovatelky lze považovat za „případ hodný zvláštního zřetele“ ve smyslu . Opačný názor ministerstvo přesvědčivě neodůvodnilo. Stěžovatelka připomněla, že v České republice žije od roku 1998, kdy společně s dětmi opustila svou vlast. Do Kosova se vrátit nemůže, protože tam nemá už žádné zázemí, neboť dům byl za války zničen. Během svého pobytu v České republice si zde vytvořila určité sociální vazby a zvykla si na zdejší prostředí. Je si vědoma toho, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok, ale má za to, že pokud je součástí výroku i výrok o neudělení azylu z humanitárních důvodů, měl by být i řádně odůvodněn. V této souvislosti citovala z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. a Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2003, č. j. – 42. Z důvodů uvedených v a b) navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen. Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy a v této souvislosti plně odkázalo na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. K námitkám stěžovatelky v kasační stížnosti ministerstvo poukázalo na to, že ve správním řízení stěžovatelka neuvedla žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v . Proto shledalo naplnění . Stěžovatelka se prostřednictvím azylové procedury pokouší legalizovat svůj pobyt na území České republiky, což není azylově relevantním důvodem. Pokud se stěžovatelka dovolává , nebyla v jejím případě zjištěna existence žádného zvláštního zřetele hodného důvodu pro udělení humanitárního azylu. Navíc, jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. – 69, je vzhledem k právní kvalifikaci případu stěžovatelky posuzování nadbytečné. Bylo prokázáno, že stěžovatelka podala žádost o azyl s cílem vyřešit svůj pobytový režim v České republice, i když jí nic nebránilo v tom, aby o azyl požádala již dříve, když se na území České republiky zdržuje od ledna 1998. Ministerstvo proto shledává v postupu stěžovatelky účelovost. Proto navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nímž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatelka v kasační stížnosti především namítala, že krajský soud dostatečně nepřezkoumal žalobou napadené správní rozhodnutí, nepřihlédl k tomu, že ministerstvo při svém rozhodování nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistilo přesně a úplně jeho skutečný stav, neopatřilo si potřebné podklady pro rozhodnutí a neprovedlo šetření nezbytná k objasnění okolností rozhodných pro řádné a náležité posouzení věci, čímž porušilo , 4, , a u. V rozsahu tohoto důvodu, který by bylo možno podřadit pod , však pro jeho nekonkrétnost a neurčitost, když stěžovatelka namítala nezákonnost jen v obecné rovině, nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat.

Pokud jde o další důvod uvedený stěžovatelkou v kasační stížnosti a týkající se aplikace ustanovení , podle kterého lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle , nepovažuje jej rovněž Nejvyšší správní soud za důvodný. Podle jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle , lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. V daném případě nebyl aplikován vzhledem k tomu, že žádost stěžovatelky byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Protože ministerstvo zamítlo žádost stěžovatelky podle , znamená to ve svých důsledcích, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny podmínky ustanovení . Jestliže se ministerstvo věcně nezabývalo posouzením toho, zda byla či nebyla naplněna skutková podstata ustanovení , pak se nemuselo zabývat ani splněním podmínek ustanovení . Neprovádí-li tedy ministerstvo dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu , neboť vychází z toho, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v , což stěžovatelka ani v žalobě ani v kasační stížnosti nenapadla, pak jeho výrok ve vztahu k ustanovení je v posuzované věci výrokem nadbytečným. Podle tohoto ustanovení lze totiž v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, avšak jenom za situace, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle . Jak již však bylo výše uvedeno, v posuzované věci bylo provedeno tzv. zkrácené řízení, a to z důvodu zjevně nedůvodné žádosti, aniž by v tomto řízení důvody uvedené v byly zjišťovány. Jestliže důvody pro udělení azylu podle nebyly zjišťovány, nepřichází v úvahu udělení azylu z humanitárních důvodů podle . Z těchto důvodů proto nelze ministerstvu vytýkat, že porušilo zásady řádného procesu a nepostupovalo při posuzování žádosti stěžovatelky zodpovědně a svědomitě. Výrok o udělení či neudělení azylu podle by měl opodstatnění v rozhodnutí správního orgánu pouze za situace, pokud by správní orgán rozhodoval o udělení či neudělení azylu podle . Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle , Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Výrok o nákladech řízení se opírá o ve spojení s , když stěžovatelka neměla ve věci úspěch a ministerstvu s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. února 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu