Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 450/2004 - 63

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně O. S., zastoupené Mgr. Antonínem Zralým, advokátem se sídlem Ponávka 2, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2003, čj. OAM-605/LE-PA01-PA01-2003, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, čj. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta Mgr. Antonína Zralého s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně bylo žalovaným rozhodnuto o neexistenci překážky vycestování podle . V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobkyně požádala o udělení azylu z důvodu obavy z vyhrožování ze strany soukromých osob, provozujících směnárenskou činnost a dále z důvodu snahy o legalizaci pobytu na území České republiky poté, co byla žalobkyně bez platných dokladů k pobytu na území České republiky zajištěna za účelem správního vyhoštění v Z. p. z. c. v P. Žalovaný uvedl, že vyhrožování ze strany řeckých směnárníků nebylo způsobeno důvody rasovými nebo národnostními, navíc si žalobkyně na toto jednání nestěžovala na policii v zemi původu, neobrátila se na nevládní organizace ani na veřejného ochránce lidských práv v zemi původu. Žalovaný uvedl, že není možné konstatovat pronásledování žalobkyně ve smyslu a není tedy dán důvod pro udělení azylu podle ; žalovaný dále konstatoval nesplnění podmínek pro udělení azylu podle a 2 a . Žalovaný rovněž odůvodnil rozhodnutí o tom, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níž namítala, že žalovaný při vydání rozhodnutí porušil ustanovení spr. ř., spr. ř., spr. ř., spr. ř., spr. ř., spr. ř., , a . Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2003, čj. , byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení doplnila svou žalobu tak, aby uvedla, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné a jaké důkazy navrhuje k prokázání svých tvrzení provést. Žalobkyně byla poučena o tom, že pokud ve lhůtě doplnění soudu nezašle, bude žaloba odmítnuta. Usnesení bylo žalobkyni doručeno právní fikcí ve smyslu ve znění účinném do 31. 12. 2004 použitého obdobně podle ; žalobkyně však ve lhůtě žalobu nedoplnila. Dne 31. 5. 2004 vydal Krajský soud v Brně usnesení čj. - 21, jímž byla žaloba žalobkyně odmítnuta. V odůvodnění soud uvedl, že podání žalobkyně postrádalo základní náležitosti žaloby, proto byla žalobkyně vyzvána k jejímu doplnění, bez něhož soud nemohl dále jednat. Na výzvu soudu žalobkyně nereagovala, proto soud žalobu odmítl podle

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka namítá porušení § 3 odst. 4 spr. ř., § 32 odst. 1 spr. ř., a § 34 odst. 1 spr. ř. v průběhu řízení o udělení azylu a sděluje soudu, že v zemi původu byla ohrožena na životě a vydírána, přičemž neměla kam se obrátit se žádostí o pomoc, neboť její domovský stát takové poměry trpí. V případě návratu na Ukrajinu bude ohrožena na životě. Proto je stěžovatelka přesvědčena o tom, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatelka zdůraznila, že v zemi původu není možné se obrátit na policii, neboť by se tím dobrovolně vystavila perzekuci. Dále stěžovatelka namítla porušení článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, což doložila rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Cruz Varas a Vilvarajah. Stěžovatelka dále odkázala na čl. 43 a čl. 53 Příručky postupů a kriterií pro určování právního postavení uprchlíků. Vzhledem k uvedeným skutečnostem stěžovatelka navrhuje, aby usnesení Krajského soudu v Brně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný neshledává ve svém rozhodnutí žádná pochybení, ani v kasační stížnosti uvedené odkazy stěžovatelky na mezinárodněprávní dokumenty neshledal žalovaný důvodnými. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody odpovídající ustanovení a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka v kasační stížnosti brojí proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby, je tedy dán důvod kasační stížnosti podle Stěžovatelka označila rozhodnutí soudu za nezákonné, důvodnost tohoto přesvědčení dokládá tvrzeními o svém pronásledování a ohrožení na životě v zemi původu. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle ustanovení musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání, v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Podle ustanovení musí žaloba kromě obecných náležitostí podání ( a 3 ) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, a návrh výroku rozsudku. Žaloba žalobkyně však neobsahovala náležitosti požadované ustanovením , neboť žalobkyně pouze odkázala na několik ustanovení právních předpisů, jež měl žalovaný v řízení o udělení azylu porušit. Poučovací povinnost soudů představuje jeden ze základních předpokladů práva na spravedlivý proces, zaručeného především v y. Poučení by se mělo účastníkům řízení dostat v takovém stadiu řízení, kdy je to pro vedení řízení potřebné, a za takové situace, kdy bez konkrétního a podrobného poučení by účastníci řízení mohli pro nedostatek potřebných znalostí procesních pravidel utrpět újmu na svých právech. Proto soud prvního stupně žalobkyni usnesením poučil o vadách jejího podání bránících meritornímu projednání věci a vyzval ji k doplnění podání ve smyslu ustanovení , k čemuž jí stanovil přiměřenou lhůtu a poučil ji, že pokud výzvě v dané lhůtě nevyhoví, bude její podání odmítnuto podle ustanovení Pokud však žalobkyně i přes výzvu a poučení soudu nedoplnila, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné a jaké důkazy navrhuje k prokázání svých tvrzení provést, konstatoval rovněž Nejvyšší správní soud, že podání nadále obsahovalo vady, pro které se soud prvního stupně nemohl věcí meritorně zabývat a proto postupoval správně, když žalobu žalobkyně odmítl. Veškerá tvrzení žalobkyně uvedená až v kasační stížnosti nemohou v této fázi řízení závěr soudu zvrátit, neboť Nejvyšší správní soud přezkoumával v tomto řízení o kasační stížnosti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby a v rámci tohoto přezkumu dospěl k závěru, že procesní postup krajského soudu byl správný. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud konstatuje, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Nejvyšší správní soud dospěl z uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokátovi částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci a 1 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. února 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu