Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 138/2004 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: S. M., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Praha, Žitná 45, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 13 ze dne 18. 12. 2003,

t a k t o :

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 13 ze dne 18. 12. 2003 s e z r u š u j e a žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností nadepsané usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo zastaveno řízení o jeho žalobě, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-11078/VL-19-P16-2001 ze dne 16. 8. 2002. Rozhodnutím správního orgánu bylo řízení o udělení azylu zastaveno podle , o azylu a změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že vyzval stěžovatele, aby odstranil konkrétně uvedené (vymezené) nedostatky žaloby, tedy aby žalobu doplnil, s poučením, že pokud tak ve lhůtě deseti dnů neučiní, soud řízení usnesením odmítne. Stěžovatel však žalobu ve stanovené lhůtě, ani později nedoplnil. V řízení podle soudu nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat, a proto soud žalobu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “), odmítl.

V kasační stížnosti označuje stěžovatel její důvod odkazem na Poukazuje na , podle něhož mají všichni účastníci řízení rovné postavení. Pokud účastník neovládá úřední jazyk, má podle stěžovatele v souladu s d právo na tlumočníka. Veškeré úkony ve věci tak mají být přeloženy do mateřského jazyka účastníka řízení, v daném případě ruštiny (nikoliv Ruské federace, jak je uvedeno v kasační stížnosti). Napadené rozhodnutí neobsahovalo překlad do ruštiny, v čemž je spatřováno naplnění důvodu podle Nejvyšší správní soud rovněž z nejednoznačné formulace kasační stížnosti usoudil, že stěžovatel namítá rovněž skutečnost, že překladem nebylo opatřeno ani usnesení, jímž byl v řízení před krajským soudem vyzván k doplnění žaloby. Stěžovatel tedy požádal Nejvyšší správní soud, aby zrušil usnesení krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel navrhl, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek ve smyslu

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v rusky psaném a tlumočnicí přeloženém podání stěžovatele ze dne 11. 9. 2002, kterým se u Vrchního soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, je uvedeno, kdo je podatelem a jaké správní rozhodnutí je napadáno. Stěžovatel v žalobě nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného o zastavení azylového řízení, a to proto, že žádné sdělení, že se má k pohovoru dostavit, nedostal. Propustku si každý měsíc prodlužuje, nikdo jej však o pohovoru neinformoval. Ze spisu rovněž vyplývá, že krajský soud svým usnesením č. j. – 7 ze dne 25. 2. 2003 stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatky své žaloby, konkrétně aby označil výroky rozhodnutí, které napadá, uvedl žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky za nezákonné nebo nicotné, aby uvedl, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, případně uvedl, že provedení takových důkazů nenavrhuje, a navrhl výrok rozsudku. V usnesení byl stěžovatel poučen o následcích nevyhovění této výzvě. Podle doručenky založené v soudním spise bylo toto usnesení stěžovateli doručeno dne 4. 8. 2003. Jak Nejvyšší správní soud zjistil, stěžovatel svou žalobu ve stanovené lhůtě, ani kdykoliv poté, o uvedené náležitosti nedoplnil.

Podle vyzve předseda senátu usnesením podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Podle výroku kasační stížností napadeného usnesení bylo řízení zastaveno. Zastavit soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu lze pouze v případech stanovených v , tj. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen nebo v případech, kdy tak na jiných místech stanoví nebo zvláštní zákon. Ve věcech azylových má být řízení o žalobě zastaveno např. tehdy, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci ( ). Nejvyšší správní soud však zjistil, že v daném případě podmínky pro postup krajského soudu podle dány nebyly.

Zároveň však Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že v daném případě byly v řízení před krajským soudem splněny podmínky pro odmítnutí podání ve smyslu Podání stěžovatele skutečně neobsahovalo všechny náležitosti, jež musí žaloba směřující proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ve spojení s Opravný prostředek byl stěžovatelem podán ještě za účinnosti dřívější právní úpravy správního soudnictví obsažené před 1. 1. 2003 v části páté , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Řízení o tomto opravném prostředku nebylo dokončeno do 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti nový procesní právní předpis upravující řízení před soudy ve správním soudnictví. Podle se řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti tohoto zákona, o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního tohoto zákona, tj. podle ustanovení upravujících řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu. V takovém řízení se pak použijí i a a 3 V podání stěžovatele skutečně chyběly některé náležitosti ve smyslu cit. ustanovení, zejména řádné uvedení žalobních bodů a označení důkazů na podporu stěžovatelových tvrzení. Krajský soud tedy správně vyzval stěžovatele, aby tyto i jiné chybějící náležitosti do svého podání doplnil, a poučil jej o negativních důsledcích nevyhovění této výzvě. Stěžovatel však své podání přes řádně doručenou výzvu a podané poučení nedoplnil. Jeho podání tak i nadále postrádalo řádné uvedení žalobních bodů a označení důkazů a zejména pro absenci těchto náležitostí kasační stížností nebylo možno pokračovat v řízení. Nejvyšší správní soud tedy zjistil, že v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem byly splněny podmínky pro odmítnutí podání stěžovatele podle zákona.

K námitce stěžovatele, že mu nebyl v řízení ustanoven tlumočník a že mu bylo usnesení soudu doručeno pouze v českém jazyce, Nejvyšší správní soud upozorňuje, že je třeba rozlišovat právo na ustanovení tlumočníka, jež je podáváno z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) ve spojení s , a určení jednacího jazyka, resp. jazyka, v němž je doručováno soudní rozhodnutí. V této souvislosti poukazuje soud na svou konstantní judikaturu, podle níž pouze rozhodnutí v českém jazyce je zněním autentickým a podle níž neexistuje povinnost soudu zasílat účastníkovi řízení překlad takového rozhodnutí do jeho mateřského jazyka (srov. Např. rozsudek č. j. – 45 ze dne 29. 7. 2004, judikát publikovaný pod č. NSS). Tato povinnost bez dalšího neexistuje ani v případě výzvy soudu k doplnění náležitostí žaloby. Obecně platí, že povinnost ustanovit tlumočníka účastníkovi, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soudu vzniká tehdy, pokud o to účastník požádá a pokud by pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem. Musí se přitom jednat o zjevnou potřebu, která vyjde v řízení sama najevo. V situaci, kdy stěžovateli byla zaslána výzva k doplnění jeho podání a tento na ni ve stanovené lhůtě ani kdykoliv poté žádným způsobem nereagoval, a to ani v tom směru, že by soudu sdělil, že doručené písemnosti nerozumí, nelze dovodit, že by v řízení před krajským soudem potřeba ustanovení tlumočníka vyšla najevo. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud nepochybil, jestliže stěžovateli doručoval písemnosti, včetně meritorního rozhodnutí, pouze v jednacím jazyce, tj. v češtině.

Nejvyšší správní soud tedy v projednávané věci neshledal důvodnými námitky stěžovatele obsažené v kasační stížnosti, avšak zjistil, že v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem byly dány důvody pro odmítnutí návrhu podle V situaci, kdy žalobu podle uvedeného ustanovení neodmítl krajský soud, ukládá , aby spolu se zrušením napadeného usnesení krajského soudu žalobu odmítl Nejvyšší správní soud.

S přihlédnutím k , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Protože žaloba byla odmítnuta, nezbylo soudu než postupovat v souladu s a rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 17. února 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu