Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 89/2004 - 40

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: N. T. K. C., zastoupené Mgr. Darinou Kučerovou, advokátem se sídlem Děčín 2, Sofijská 890/31, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí ze dne 31. 5. 2002, č. j. OAM-10305/VL-16-C10-2001, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 15. 12. 2003, č. j. -24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2002, č. j. OAM-10305/VL-16-C10-2001, neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně žalovaný rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně uvedla, že ve Vietnamu se lidé mají špatně, sama nemá žádné blízké příbuzné; život je velmi obtížný.

V doplnění žaloby ze dne 25. 8. 2003 dodala, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině a pro zastávání politických názorů. Ve správním řízení byla vyslechnuta pouze jednou, žalovaný porušil , když jí nebyla dána možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu, a dále , když nepřesně a neúplně zjistil skutečný stav věci.

Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 12. 2003. V řízení před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobkyní ani jiné vady, pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil se žalovaným v tom, že důvody uplatněné žalobkyní nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně opustila vlast z ekonomických důvodů; ve Vietnamu pracovala na poli, jiné lépe placené zaměstnání nehledala. Poté, co se dozvěděla, že v ČR nalezne práci a vydělá si hodně peněz, rozhodla se z Vietnamu odjet a požádala o azyl v ČR. Správní orgán po provedeném řízení usoudil, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu a krajský soud mu dal po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rámci žalobních bodů svým rozsudkem za pravdu, když neshledal ani namítané procesní vady.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , a to na vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Konkrétně uvedla, že žalovaný zcela nedostatečně posoudil především její osobní situaci a okolnosti, které uváděla již při pohovoru. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( ) a shledal kasační stížnost nedůvodnou.

Stěžovatelka dovozovala vady řízení před správním orgánem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech; zejména správní orgán nedostatečně posoudil její osobní situaci a okolnosti, které uváděla již při pohovoru. Nejvyšší správní soud se však s touto výtkou neztotožnil.

Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti:

V žádosti o udělení azylu žalobkyně jako důvod, pro který žádá o udělení azylu označila ekonomické potíže, které měla ve Vietnamu. Neměla se na koho obrátit, proto musela opustit vlast, aby našla lepší život.

Při pohovoru dle § 23 zákona o azylu uvedla, že její rodiče zemřeli ve válce v roce 1972. Nechodila do žádného zaměstnání, pracovala s rodinou strýce na poli, zabývala se tudíž zemědělstvím. Po smrti strýce v roce 1979 vykonávala zemědělské práce i pro cizí lidi. Za práci dostávala málo peněz, když byla nemocná, měla potíže se svým uživením. Jiné lépe placené zaměstnání nehledala, nesplnila by požadavky zaměstnavatelů na odbornou kvalifikaci a vyšší vzdělání. Žádné jiné potíže než ekonomické neměla. Ve Vietnamu nikdy neměla problémy se státními orgány, aktivního politického života se neúčastnila.

Zpráva MZV USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2001, ze dne 4. 3. 2002, poukázala mimo jiné na to, že chudobou je postiženo asi 30% venkovského obyvatelstva.

Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že skutkový stav žalovaný na základě jím shromážděných podkladů stanovil tak, že důvodem stěžovatelčiny žádosti o udělení azylu

byla její snaha vyřešit vlastní ekonomické potíže v zemi původu vyvolané nezaměstnaností; výdělky ze sezónní zemědělské činnosti jí nestačily na obživu. Jiné zaměstnání nesháněla, protože neměla potřebné vzdělání a kvalifikaci.

Nejvyšší správní soud shledal, že žalovaný při svém rozhodování vycházel především ze stěžovatelčiny žádosti o udělení azylu a z jejích sdělení poskytnutých během pohovoru podle § 23 zákona o azylu. Stěžovatelka při tomto pohovoru odpovídala na přesné otázky konkrétně se vztahující k její životní situaci a mohla se i samostatně vyjádřit k důvodům své žádosti o udělení azylu. Situaci žalobkyně žalovaný též posoudil na pozadí informací o politické a ekonomické situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu, zejména pak ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2000, z února 2001, ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2001, ze dne 4. 3. 2002.

Ve shodě s rozhodnutím krajského soudu Nejvyšší správní soud konstatuje, že ze správního spisu jasně vyplývá, že žalovaný provedl v řízení úplné dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně a logicky zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom, zda jsou zde důvody pro udělení azylu dle § 12, § 13 odst. 1 a odst. 2 a § 14 zákona o azylu vycházel. Ze spisového materiálu bylo rovněž zjištěno, že stěžovatelka nebyla nikterak krácena na svém právu seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění.

Podklady pro skutkový závěr učiněný žalovaným, obsažené ve správním spisu jsou pro účely rozhodování o udělení azylu zcela dostačující, skutková podstata ze spisu jednoznačně vyplývá a je konzistentní i s tvrzeními žalobkyně učiněnými v průběhu správního řízení. Lze jen podotknout, že ani v kasační stížnosti stěžovatelka konkrétněji nespecifikovala, ke kterým okolnostem vztahujícím se k její osobní situaci, které uváděla již při pohovoru, žalovaný nepřihlédl. Není tak zřejmé, v čem spatřovala zanedbání procesní povinnosti ze strany žalovaného.

Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelčiny námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu