Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 206/2004 - 79

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci stěžovatelky: B. T. T., zastoupena JUDr. Vladimírem Medkem, advokátem, se sídlem U Staré pošty 744, Frýdek – Místek, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2003, č. j. - 26,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 5. 10. 2002, č. j.

OAM - 4211/VL - 16 - 05 - 2002, byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se žalobkyni neuděluje azyl podle , 2 a a že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že Vietnam splňuje znaky bezpečné země původu ve smyslu zákona o azylu, a to i v konkrétním případě žalobkyně, jež uplatnila v žádosti o udělení azylu především ekonomické důvody a přání žít v České republice společně s vlastním bratrem, který tady žije od roku 1988; a neuvedla žádné důvody svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování ve své vlasti z důvodů uvedených v zákona o azylu.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, o kterém jako o žalobě ve smyslu platné právní úpravy v souladu s ustanovením , (dále jen „ “), rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. - 26 ze dne 13. 10. 2003 tak, že žalobu (původně opravný prostředek) jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a její žádost o udělení azylu je zjevně nedůvodná podle ust. zákona o azylu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 3. 12. 2003 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti

a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 25. 11. 2003 a kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Ostravě dne 3. 12. 2003. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvody uvedené v ustanovení , jak lze dovodit z obsahu podání ve věci kasační stížnosti, kdy je namítána nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení otázky, zda stěžovatelka pochází ze země, která splňuje kritéria země původu podle zákona o azylu. Tvrdí, že pochází ze země, kde by byla vystavena pronásledování z důvodů uvedených v zákona o azylu. Dále uvádí, že vyznává principy demokratického uspořádání státu včetně pluralitního systému, což v její mateřské zemi není možné a že by se za své smýšlení v případě návratu do země původu vystavovala persekuci ze strany státních orgánů. Rovněž uvádí, že má strach z pronásledování z důvodu náboženství a příslušnosti k určité sociální skupině a zejména pak zastávání určitých politických názorů. Dále se stěžovatelka domnívá, že jí měl být azyl udělen pro splnění podmínek uvedených v zákoně o azylu. Současně uvedla, že má v České republice zajištěné zaměstnání a tím i svoji existenci. Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě; kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení Podle tohoto citovaného ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu