Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 26/2004 - 16

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: H. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 6 ze dne 30. 4. 2004,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 6 ze dne 30. 4. 2004 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2004, č. j. - 6, jímž bylo rozhodnuto takto: „Řízení se zastavuje a věc se vrací správnímu orgánu k dalším úkonům v rámci administrativního procesu. Nikomu se nepřiznává náhrada nákladů řízení.“

Z odůvodnění usnesení vyplývá, že zahájení soudního řízení iniciovala stěžovatelka, která podáním doručeným dne 14. 4. 2004 postoupila krajskému soudu žalobkynin dopis ze dne 29. 3. 2004 a označila jej jako žalobu proti svému důchodovému rozhodnutí. Krajský soud se ztotožnil s konstatováním stěžovatelky, že podání žalobkyně v důsledku svých vad nemá náležitosti žaloby, přičemž z tohoto podání není ani v nejmenším patrno, že jeho pisatelka měla v úmyslu obrátit se na soud. Podle názoru krajského soudu se správní orgán měl tedy vůči pisatelce vyrovnat se skutečností, že odvolání bylo podáno v rozporu s právními předpisy, které takový opravný prostředek v předmětném případě nepřipouštějí. K transformaci neoprávněně podaného odvolání do podoby soudní žaloby bez předcházející komunikace s jeho pisatelkou však nebylo nejmenšího důvodu, zejména když správní orgán si byl dobře vědom skutečnosti, že o žalobu nejde. Domnívá-li se správní orgán, že je nyní na soudu, aby v rámci „doplnění“ náležitostí ve smyslu , (dále jen „“), vložil odvolatelce do úst slova žaloby, pak se podle názoru krajského soudu mýlí; takový postup by totiž výrazně přesáhl rámec ustanovení a narušil by ústavní rovnost účastníků soudního procesu. Nezbytnost pokračovat ve správním řízení je podle názoru krajského soudu fundamentální překážkou předmětného řízení soudního. Bylo proto rozhodnuto při použití a , když aplikace není možná, neboť tu nejde o návrh adresovaný jeho autorkou soudu.

Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu uvedeného v , tedy pro tvrzenou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelka se neztotožňuje s názorem krajského soudu, že z odvolání pisatelky nelze vyvodit úmysl obrátit se na soud. Poukazuje na to, že podání je označeno „odvolání proti rozhodnutí o starobním důchodu“, takže toto označení jednoznačně směruje uvedené podání k dalšímu řízení. Nemůže se však jednat o řízení správní, když napadené rozhodnutí nabývá právní moci dnem jeho doručení žalobkyni a opravné prostředky se v řízení správním nepřipouštějí. Uvedenou pravomocností napadeného rozhodnutí je tedy dána nemožnost stěžovatelky pokračovat ve správním řízení, jak požaduje soud. Vůle pisatelky řešit věc soudní cestou je dána i obsahem odvolání, byť stručným. Žalobkyně žádá opětovné řízení o svém starobním důchodu, neboť nesouhlasí s jeho výší ani s výší výpočtového základu.

Stěžovatelka rovněž není toho názoru, že by odvolání směřující proti rozhodnutí o starobním důchodu, byť neoznačenému datem, avšak obsahující napadený výrok (výše starobního důchodu), bylo v rozporu s právními předpisy a je tedy nepřípustné. Pokud je žaloba v rozporu s právním předpisem tím, že vykazuje vady, přichází v úvahu aplikace ustanovení a

Stěžovatelka dále soudu vytýká, že zastavil řízení a věc vrátil stěžovatelce podle , když v soudním řízení správním platí pro zastavení řízení speciální ustanovení , jelikož podmínky tohoto ustanovení, taxativně vyjmenované, nebyly splněny, nelze řízení zastavit, natož věc vrátit stěžovatelce zpět k dalšímu řízení. Pokud by totiž zákonodárce potřebu takového procesního postupu v soudním řízení správním předpokládal, došlo by k jeho zakotvení do a neponechal by možnost jeho použití pouze na analogii zákona. Aplikace je podle názoru stěžovatelky účelová a pro použití analogie tohoto zákona v tomto případě nejsou důvody. Není-li splněna podmínka řízení, soud odmítne návrh usnesením podle Nelze rovněž souhlasit se soudem v tom, že toto ustanovení nelze aplikovat, neboť tu nejde o návrh adresovaný soudu. Stěžovatelka odkazuje soud na , podle něhož je lhůta pro podání žaloby zachována,

byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení věci krajským soudem navrhuje stěžovatelka, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu ve smyslu a 3 a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka krajskému soudu postoupila podání H. K. proti svému rozhodnutí. Toto podání zní takto: „Věc: Odvolání proti rozhodnutí o starobním důchodu. Odvolávám se proti rozhodnutí o výši starobního důchodu. Nesouhlasím s výší výpočtového základu a žádám o opětovné přehodnocení. S pozdravem H. K.“

V projednávané věci jde o posouzení, který státní orgán - zda soud nebo žalovaný správní orgán, či oba - má zákonem stanovené povinnosti směřující k odstranění vady podání, které je adresováno správnímu orgánu, z jehož obsahu lze dovodit, že podatel se jím domáhá přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soudem.

Podle je lhůta (k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu) zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. V této souvislosti ani ani žádný jiný právní předpis nestanoví správnímu orgánu povinnost odstraňovat vady podání. Náležitosti žaloby ve správním soudnictví jsou stanoveny v Nemá-li žaloba stanovené náležitosti, jedná se o vady podání (žaloby) a jejich odstranění ukládá soudu. Podle předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne,

nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

V projednávané věci je tedy úkolem soudu, aby postupem podle odstranil vady podání (a v tomto rámci nepochybně zjistí i to, zda žalobkyně se chce domáhat svého práva u soudu ve správním soudnictví). Teprve výsledek postupu podle určí soudu jeho další procesní postup. Námitka, že soud neměl řízení zastavovat podle , , nýbrž měl návrh odmítnout podle , je vzhledem ke shora uvedenému zjevně předčasná a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost právně posoudil podle a shledal, že je důvodná. Proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení ( ). Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ). Krajský soud pak v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu