Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 245/2004 - 58

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: N. D. H., zastoupeného JUDr. Janem Havlem, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Přemyslova 457, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2004, č. j. - 35,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 16. 4. 2004, č. j. - 35, zamítl Krajský soud v Praze žalobu žalobce (dále jen stěžovatel) proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 28. 11. 2001, č. j. OAM-1393/VL-10-OL2-2000, kterým žalovaný neudělil stěžovateli azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně vyslovil, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu téhož zákona.

Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel včas kasační stížnost.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje stižní důvod zakotvený v ustanovení )

Nezákonnost rozhodnutí soudu stěžovatel spatřuje v nesprávném poučení o právu podat rozklad, které obsahuje rozhodnutí žalovaného, doručené stěžovateli až dne 12. 2. 2002, tj. za účinnosti , dle kterého lze podat proti rozhodnutí ministerstva vnitra opravný prostředek k soudu.

Dále stěžovatel soudu vytýká, že o opravném prostředku vůbec rozhodoval, aniž by postupem dle ustanovení odstranil vady podání (když tyto neodstranil Vrchní soud v Praze podle ).

Stěžovatel v této souvislosti cituje úpravu platnou ke dni 12. 2. 2002, a to ustanovení citovaného zákona, dle kterého musela žaloba obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které napadá, dále vyjádření, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, uvedení důvodu, v čem spatřuje žalobce nezákonnost správního rozhodnutí a konečný návrh žalobce.

Z rozkladu vyplývá, že kromě napadeného rozhodnutí podání neobsahuje ani jednu z náležitostí uvedených v ust.

Dle stěžovatele soud pochybil, pokud žalobu projednal, aniž by tato obsahovala žalobní body a tuto vadu neodstranil postupem dle ustanovení . Tento nedostatek bránil dle stěžovatele věcnému projednání opravného prostředku, neboť právě žalobní body vymezují, v jakém rozsahu, resp. z jakých skutkových a právních důvodů se opravný prostředek podává a v tomto rozsahu soud také napadené rozhodnutí přezkoumá.

Soud měl žalobce vyzvat k odstranění vad podání.

Dle stěžovatele je nesprávné poučení v rozhodnutí vadou řízení způsobilou přivodit nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

Stěžovatel žádá o odkladný účinek a navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení.

Žalovaný přípisem ze dne 8. 7. 2004 soudu sdělil, že k podané kasační stížnosti vyjádření nepodává, pouze k přiznání odkladného účinku uvádí, že jeho přiznání nepodporuje.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ust. , a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v , , 2 a a současně vyslovil, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu téhož zákona. V rozhodnutí žalovaný konstatoval, že důvodem podání žádosti o azyl stěžovatele byly ekonomické a náboženské problémy. V rozhodnutí stěžovatele žalovaný v souladu s ustanovením ve znění platném ke dni vydání rozhodnutí poučil o možnosti podat proti předmětnému rozhodnutí rozklad. Rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 12. 2. 2002. Rozhodnutí napadl stěžovatel dne 20. 2. 2002 rozkladem.

Rozklad podal k Ministerstvu vnitra stěžovatel již za účinnosti kterým se mění ČR, o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, , a některé další zákony. Ministerstvo vnitra předložilo dne 12. 4. 2002 podaný opravný prostředek stěžovatele v souladu s platnou právní úpravou Vrchnímu soudu v Praze, který postoupil předmětnou věc věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Praze dle ustanovení a čl. II bodu 1 ČR, o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění , , a

Krajský soud v Praze pak postupoval v řízení dle úpravy správního soudnictví provedené o .

V opravném prostředku stěžovatel znovu požádal o znovuposouzení žádosti o azyl. Konkrétně uvedl, že ve Vietnamu nemá svobodu vyznání a dochází zde k porušování lidských práv. Dále stěžovatel uvedl, že byl v práci omezován a utlačován. Domnívá se, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu. V rámci jednání stěžovatel žalobní body rozvedl a uvedl, že náboženství je ve Vietnamu považováno za negativní činnost, že byl opakovaně za náboženství trestán a v ČR mu zákon umožňuje realizovat svou víru. Krajský soud přezkoumal na základě podané žaloby rozhodnutí žalovaného a došel k závěru, že žaloba není důvodná.

Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje stižní důvod zakotvený v ustanovení )

Kasačním důvodem podle je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Pokud jde o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost, ta je obecně dána v případě takového rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem lze subsumovat i případy rozhodnutí, u kterých nelze rozeznat, která jejich část je výrokem a která odůvodněním, případně kdo byl účastníkem řízení, z něhož rozhodnutí vzešlo, a kdo tak má být rozhodnutím vázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je pak založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoli na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o takové vady skutkových zjištění, o něž jsou opřeny důvody rozhodnutí. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel důvody svého rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjištěné, případně sice zjištěné, ale v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nesprávné poučení v rozhodnutí žalovaného. Žalovaný stěžovatele poučil o právu podat rozklad, přesto, že bylo stěžovateli rozhodnutí žalovaného doručeno až dne 12. 2. 2002, tj. za účinnosti , dle kterého lze podat proti rozhodnutí ministerstva vnitra opravný prostředek k soudu. Dle stěžovatele je nesprávné poučení vadou řízení způsobilou přivodit nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

S názorem stěžovatele se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.

Dle ustanovení ve znění platném ke dni vydání rozhodnutí žalovaného se v řízení o udělení a odnětí azylu postupuje podle , není-li dále stanoveno jinak.

Dle ustanovení o správním řízení (dále jen „ ) musí být rozhodnutí v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti.

Dle ustanovení ) upravující obsahové náležitosti rozhodnutí musí rozhodnutí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se všem účastníkům řízení v plném rozsahu.

Dle odstavce druhého citovaného ustanovení výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. Pokud se v rozhodnutí ukládá účastníkovi řízení povinnost k plnění, stanoví pro ni správní orgán lhůtu; lhůta nesmí být kratší, než stanoví zvláštní právní předpis.

Dle výše uvedené zákonné dikce obsahuje výroková část vlastní rozhodnutí, které má být uvedeno spolu s ustanovením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Poučení o opravném prostředku obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat (podat rozklad), v jaké lhůtě, ke kterému orgánu a kde lze odvolání (rozklad) podat.

Rozhodnutí musí být vydáno vždy v souladu se zákony, případně s jinými předpisy účinnými v době jeho vydání, nevyplývá-li z výslovné právní úpravy něco jiného. Žalovaný nepochybil, pokud stěžovatele poučil v souladu s ustanovením , neboť zákon mu jiný postup v rozhodné době neumožňoval. Naopak žalovaný by zásadu vázanosti zákonem nerespektoval tehdy, užil-li by v rozhodnutí znění zákona, které k datu vydání rozhodnutí nenabylo účinnosti. Žalovaný nemohl dopředu vyloučit možnost, že stěžovateli bude rozhodnutí doručeno před 1. 1. 2002, tj. před účinností novely ,

Druhá kasační námitka stěžovatele spočívá dle stěžovatele ve vadném postupu soudu, který o opravném prostředku rozhodoval, přesto, že opravný prostředek neobsahoval žalobní body, aniž by postupem dle ustanovení odstranil vady podání (když tyto neodstranil Vrchní soud v Praze podle ).

Stěžovatel v této souvislosti cituje úpravu platnou ke dni 12. 2. 2002, dle kterého musela žaloba obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které napadá, dále vyjádření, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, uvedení důvodu, v čem spatřuje žalobce nezákonnost správního rozhodnutí a konečný návrh žalobce. Z rozkladu vyplývá, že kromě napadeného rozhodnutí, podání neobsahuje ani jednu z náležitostí uvedených v ust. Soud měl proto stěžovatele vyzvat k odstranění vad podání.

Ani tuto námitku nepovažuje Nejvyšší správní soud opodstatněnou.

Podle musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být datováno a podepsáno. V případě řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle hlavy druhé dílu prvního musí podle žaloba kromě obecných náležitostí obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. Obdobně byly náležitosti žaloby i opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu upraveny v (v případě opravného prostředku za použití ) , , ve znění , za jehož účinnosti byla žaloba podána. Žaloba musela kromě obecných náležitostí podání podle obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které bylo napadáno, vyjádření, v jakém rozsahu bylo toto rozhodnutí napadáno, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřoval nezákonnost rozhodnutí správního orgánu, a jaký konečný návrh činil. Dle ustanovení (dále jen „ “) účinného do 31. 12. 2002, musí žaloba kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které napadá, vyjádření, v jakém rozsahu se toto rozhodnutí napadá, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu, a jaký konečný návrh činí.

Uvedl-li stěžovatel ve svém žalobním návrhu, že ve Vietnamu neměl svobodu vyznání, v práci byl omezován a utlačován, zároveň vyjádřil přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu a přeje si, aby jeho důvody, pro které opustil vlast, byly znovu soudem přezkoumány, vymezil tímto dostatečně rozsah soudního přezkumu. Krajský soud v Praze považoval poté, kdy se s účinností začal touto věcí zabývat, stěžovatelovo podání za řádné, obsahující všechny stanovené náležitosti a stěžovatele proto nevyzýval k odstranění vad ve smyslu ustanovení Z obsahu žaloby krajský soud dovodil, že stěžovatel napadá rozhodnutí žalovaného z hlediska a téhož zákona. V souladu s žalobními body pak rozhodnutí žalovaného přezkoumal.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v podaném opravném prostředku proti rozhodnutí žalovaného, vymezil stěžovatel rozsah přezkumné činnosti soudu způsobem dostačujícím. Nejvyšší správní soud uzavírá, že Krajský soud v Praze nepochybil, pokud žalobu stěžovatele bez toho, aniž by jej předtím vyzval ve smyslu ustanovení , projednal, neboť opravný prostředek byl v daném případě projednatelný a soud mohl napadené rozhodnutí žalovaného v rozsahu uplatněných žalobních bodů přezkoumat.

Důvod uvedené v kasační stížnosti stěžovatele podřazený pod ust. , nebyl prokázán, a proto Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost podle ust. jako nedůvodnou zamítl.

Protože stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, které bylo v řízení úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud o nákladech řízení, jak výše uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. 2. 2005

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu