Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 374/2004 - 58

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Demčákem, advokátem se sídlem Baranova 17, Praha 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2002, č. j. OAM-5134/VL-10-17-2002, vedeného u Krajského soudu v Ústí na Labem pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2004, č. j. – 30

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu řízení o udělení azylu bylo zjištěno, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu na území České republiky jsou rodinné problémy spojené s alkoholismem, nespokojenost s obecným stavem kriminality na Ukrajině a nesouhlas se skutečností, že žalobce coby bývalý likvidátor následků havárie jaderné elektrárny v Černobylu nedostává odpovídající odškodnění. Dále měl žalobce zmínit potíže s nezaměstnaností. Žalovaný konstatoval, že výčet důvodů pro udělení azylu podle je taxativní a že žalobcem uvedené důvody nebylo možné pod ně podřadit. Proto žalovaný žádost žalobce o udělení azylu zamítl podle ustanovení . Současně žalovaný rozhodl o neudělení azylu podle a 2 a a o neexistenci překážky vycestování podle .

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2004, č. j. - 30, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly osobní důvody, problémy s rodiči, obecná nespokojenost s poměry na Ukrajině, a obavy z radiace. Soud uvedl, že důvody uvedené žalobcem jsou odlišné od zákonných důvodů pro udělení azylu na území České republiky a proto žalovaný postupoval správně, když žádost žalobce o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle . K námitkám žalobce směřujícím vůči vadám správního řízení soud uvedl, že žalovaný úplně zjistil skutkový stav, správně posoudil skutkové a z nich vyplývající právní otázky, jeho rozhodnutí logicky vyplývá ze zjištěných podkladů; žalovaný rovněž objasnil důvody, které ho k rozhodnutí vedly a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Krajský soud v Ústí nad Labem proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že kasační stížnost podává z důvodu podle Stěžovatel namítá, že v řízení o udělení azylu nebyly zohledněny všechny aspekty k posouzení otázky udělení humanitárního azylu. Žalovaný nepřihlédl k okolnostem, které žalobce v žádosti uvedl; dále je zde skutečnost neuvedená v žádosti o udělení azylu, a sice zdravotní stav stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že po likvidaci následků jaderné havárie v Černobylu onemocněl v roce 1990 vážnou chorobou, a proto není žádoucí jeho pobyt na Ukrajině, kde je stále zvýšená radiace, neboť by to mělo za následek další zhoršování zdravotního stavu žalobce. O zdravotním stavu nebyl pořízen záznam v protokolaci žalovaného, neboť žalobce neměl v té době k dispozici lékařskou zprávu. Tuto lékařskou zprávu úředně přeloženou do jazyka českého nyní stěžovatel předkládá. Léčení žalobce na Ukrajině bylo navíc ztíženo korupčním prostředím v oblasti zdravotnictví, když mu byla opakovaně z finančních důvodů odmítnuta zdravotní služba, což žalobce považuje za diskriminaci. Stěžovatel dále uvedl, že v současné době má v Praze zajištěno ubytování až do 15. 6. 2005; v České republice by rád pracoval a žil řádným životem. Proto stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud přihlédl k jeho tvrzením zakládajícím důvody pro udělení humanitárního azylu a zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační stížnosti a i pro řízení o ní odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi učiněné stěžovatelem v průběhu řízení o udělení azylu. Žalovaný upozornil na to, že udělení azylu jako specifický důvod pro povolení pobytu cizince na území České republiky by nemělo být zaměňováno s jinými legálními formami pobytu cizinců upravenými v zákoně č. , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný závěrem navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobce není důvodná.

Kasační stížnost byla podána z důvodu vymezeného v ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, jenž ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Žalobce namítal, že v řízení o udělení azylu nebyly zohledněny důvody, pro které mu bylo možné udělit humanitární azyl podle . K této námitce Nejvyšší správní soud konstatuje, že posuzování žádosti o udělení azylu žalovaným se sestává z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v , jež je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti. Jestliže tedy v daném případě byla žádost o udělení azylu zamítnuta z důvodu, že stěžovatel v průběhu řízení o udělení azylu neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom, že by byl v zemi původu pronásledován z některého z důvodů uvedených v , tedy byla zamítnuta podle ustanovení , nebylo zákonnou povinností žalovaného zabývat se udělením azylu podle a 2, a ani zde nebyla povinnost zkoumat existenci překážky vycestování podle .

Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že žalovaný pochybil, jestliže v případě, kdy žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , současně posuzoval důvody pro udělení azylu podle a 2 a . Pokud totiž v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v , pak správní orgán, za předpokladu, že běží lhůta stanovená v odstavci 2 téhož ustanovení, bez dalšího takovou žádost zamítne; konečným způsobem tak ve věci rozhodne, aniž by byla zjišťována existence některého z důvodů pro udělení azylu podle zákona; pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v ustanoveních a 2 a je přitom negativní zjištění a závěr o existenci důvodů pro udělení azylu podle zákona určující. Výrok správního orgánu o neudělení azylu podle a 2 a 14 je tak v logickém rozporu s výrokem o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle zákona. Nejvyšší správní soud však s odkazem na svou ustálenou judikaturu konstatoval, že tato skutečnost nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného.

K tvrzením stěžovatele týkajícím se jeho nepříznivého zdravotního stavu uvedeným teprve v kasační stížnosti, jež měly podle názoru stěžovatele přispět k udělení humanitárního azylu, nemohl Nejvyšší správní soud přihlédnout, neboť podle ke skutečnostem uplatněným poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.

Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením ve spojení s přednostně.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení věta první , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu