Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 280/2004 - 46

č. j. - 47

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: D. G., zastoupeného Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, 301 00 Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2003, č. j. OAM-6231/VL-07-04-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2004, č. j. -25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2003, č. j. OAM-6231/VL-07-04-2003, žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Ve včasné žalobě podané ke Krajskému soudu v Ostravě žalobce vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného, neboť při prvním i druhém pohovoru uvedl důvody, pro něž se nemůže vrátit na Ukrajinu. Navrhl proto, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 21. 9. 2004, č. j. -25; ve správním řízení neshledal vady a přisvědčil žalovanému i v hodnocení důvodu, pro nějž byla žalobcova žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Žalobce opustil Ukrajinu proto, že nebyl schopen splácet úroky z peněz vypůjčených na úhradu nákladů léčení své manželky. Jeho věřitel mu vyhrožoval, a žalobce proto opustil Ukrajinu, aby si v České republice vydělal dlužné peníze. Tyto důvody však nemohou vést k udělení azylu, a žalovaný proto nepochybil, když zamítl žalobcovu žádost jako zjevně nedůvodnou.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , (dále jen „“), tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel byl v zemi původu ohrožován na zdraví a na životě osobami ze zločineckých struktur. Pokud hledal ochranu u státních orgánů před vydíráním, zjistil, že i ony jsou součástí zločineckých struktur, a stěžovatel tak nemá šanci domoci se ochrany. Stěžovatel se proto domnívá, že jsou u něj dány důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu, neboť náleží do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur, které jej pronásledují právě z toho důvodu, že není jejich členem, a domovský stát tuto situaci toleruje.

Stěžovatel upozornil též na to, že podle Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka mohou být za pronásledování považovány i diskriminační činy soukromých osob, pokud je státní orgány vědomě tolerují, odmítají jim čelit nebo nejsou schopny zajistit účinnou ochranu.

Dále se stěžovatel dovolával kasačního důvodu obsaženého v Žalovaný podle něj provedl nedostatečné dokazování; nepřihlédl přitom k velmi omezeným možnostem stěžovatele coby žadatele o udělení azylu, jak prokázat pronásledování v zemi původu. Krajskému soudu stěžovatel vytkl to, že nepřezkoumal dodržení procesních předpisů ze strany žalovaného, což učinit měl, byť stěžovatel v žalobě poukazoval na vady správního řízení jen v obecné rovině. Minimálně se měl zabývat tím, zda žalovaný ve správním řízení provedl dostatečné dokazování a zda jeho rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno.

Konečně napadl i to, že správní orgán ani soud u něj neshledaly překážku vycestování, neboť stěžovatel bude po návratu do vlasti a při zjištění státních orgánů, že požádal v ČR o azyl, vystaven administrativní šikaně ze strany milice a dalších státních orgánů. V této souvislosti stěžovatel odkázal na Zprávu MZV USA o stavu dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2002 ze dne 31. 3. 2003. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Závěrem stěžovatel požádal o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek, neboť pro uplatňování svých práv u soudu potřebuje být nadále přítomen v České republice. Soud však o této žádosti samostatně nerozhodoval: usnesení, jímž se řízení o kasační stížnosti končí, totiž vydal bezprostředně poté, co mu stěžovatelova kasační stížnost byla předložena.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v rozsahu a v mezích důvodů vymezených stížnostními body (, 3 ) a shledal kasační stížnost nepřípustnou.

Stěžovatel vytkl správnímu orgánu i krajskému soudu vady řízení a krajskému soudu navíc nesprávné posouzení právní otázky; v žalobě však žádnou z těchto námitek neuplatnil. Vnesl tak do kasačního řízení výlučně nové právní důvody, o nichž se v řízení před krajským soudem nezmínil, i když tak učinit mohl; kasační stížnost je proto jako celek nepřípustná podle Nejvyšší správní soud se stížnostními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl [ a ].

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. 1. 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu