Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 47/2004 - 45

č. j. - 45

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o vdovský důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2004, č. j. – 20,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 7. 2004, č. j. – 10, odmítl žalobu žalobkyně a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že dne 23. 6. 2004 převzal podání žalobkyně adresované Okresní správě sociálního zabezpečení v Pelhřimově a Vrchnímu soudu v Praze, kterým žalobkyně požadovala vyřídit vdovský důchod a současně se domáhala zaplacení částky pro konkrétně specifikované trestné činy. Připojila sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 5. 2004, jímž se žalobkyni oznamuje, že žádost o vdovský důchod byla projednána a jde proto o věc rozhodnutou. Protože podání neobsahovalo předepsané náležitosti a nebylo zřejmo, kterému soudu je určeno, vyzval krajský soud žalobkyni usnesením ze dne 25. 6. 2004, aby vady žaloby odstranila a především označila rozhodnutí, které napadá, důvody, v nichž spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, a jaký návrh na vydání rozsudku činí. Na toto podání žalobkyně reagovala sdělením doručeným soudu dne 1. 7. 2004, jímž na Vrchním soudu v Praze požadovala dokončit řízení ve věci vedené pod sp. zn. – 27, a opakovaně poukázala na požadavek zaplatit 150 000 Kč za pomluvu. Soud konstatoval, že podáním ze dne 1. 7. 2004 žalobkyně neodstranila vady specifikované v usnesení krajského soudu ze dne 25. 6. 2004. Není zřejmé, jaké rozhodnutí úřadu napadá, z jakých důvodů tak činí, nenavrhuje žádné důkazy, ani návrh na vydání rozsudku. Konstatoval, že jestliže je řízení o přezkoumání správních rozhodnutí ovládáno dispoziční zásadou, pak je na žalobci, aby především specifikoval, v čem spatřuje vady vydaného rozhodnutí. Jestliže tak žalobkyně neučinila, brání tato okolnost věcnému vyřízení podání a jsou dodrženy důvody pro odmítnutí podání ve smyslu K obsahu podání došlého soudu dne 1. 7. 2004 krajský soud poznamenal, že usnesení vydané pod č. j. – 27 bylo vydáno v řízení pod sp. zn. za účelem odstranění vad odvolání. O tomto odvolání však Vrchní soud v Praze rozhodl svým rozsudkem ze dne 26. 11. 2002, kdy potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2002, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2002, č. 335 718 460, o zamítnutí žádosti žalobkyně o obnovu vdovského důchodu. Řízení vedené pod sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích je proto pravomocně ukončeno. Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl žalobkyni doručen. Za tohoto stavu krajský soud nepředkládal podání žalobkyně došlé soudu dne 1. 7. 2004 Vrchnímu soudu v Praze, když tento soud navíc není od účinnosti ( – dále jen „“) soudem působícím ve správním soudnictví. To je zcela zřejmé z ustanovení , podle kterého ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud. Pro úplnost doplnil, že soud se přezkoumáním rozhodnutí žalované v záležitosti vdovského důchodu pro žalobkyni zabýval nejen v řízení vedeném pod sp. zn. , ale již v předchozích letech, a to v řízeních pod sp. zn. , a . Protože v době od roku 1997 do současné doby se nikterak nezměnila právní úprava nároku na obnovení vdovského důchodu a nenastaly ani nové skutkové okolnosti, jedná se v případě vdovského důchodu pro žalobkyni o věc rozhodnutou, protože i ve správním řízení se uplatňuje zásada věci rozhodnuté. Konstatoval dále, že požaduje-li žalobkyně ve svých podáních zaplacení částky 150 000 Kč, pak projednání nároku tohoto druhu nenáleží soudům působícím ve správním soudnictví. Uzavřel, že podání žalobkyně neodpovídá požadavkům a , a proto byla žaloba podle ustanovení odmítnuta.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že se proti rozhodnutí ze dne 2. 7. 2004 odvolává a prosí o přidělení advokáta.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 8. 2004, č. j. – 20, rozhodl tak, že žalobkyni nepřiznává osvobození od soudních poplatků a žádost žalobkyně o ustanovení právního zástupce zamítl. V odůvodnění usnesení uvedl, že podáním označeným jako odvolání, doručeným dne 6. 8. 2004, žalobkyně napadla usnesení ze dne 2. 7. 2004 o odmítnutí žaloby a současně požádala o ustanovení advokáta. Na výzvu soudu předložila potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Uvedl, že životní minimum podle činí 4100 Kč a náklady spojené s řízením o žalobě činí 3500 Kč podle advokátního tarifu. Citoval ustanovení , a dále poukázal na ustanovení téhož zákona, podle něhož účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením soudu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Soud konstatoval, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků a žádosti o ustanovení advokáta vzal v úvahu nejen poměry účastníka, ale zabýval se též tím, nejde-li o zcela zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Konstatoval, že ze spisu zjistil, že o nároku žalobkyně o vdovský důchod bylo rozhodováno naposledy rozhodnutím ze dne 11. 4. 2002, které bylo potvrzeno rozsudkem krajského soudu ze dne 11. 7. 2002. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku zamítl Vrchní soud v Praze dne 26. 11. 2002. Před tímto datem byla věc žalobkyně vztahující se k vdovskému důchodu rozhodována v řízení vedeném pod sp. zn. . Záležitost byla dále projednávána v letech 2000 a 1997. Od doby vydání posledního rozhodnutí v konkrétní dávkové věci nedošlo k žádným změnám skutkové povahy, ani ke změně právních předpisů. Proto v souzené věci jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků proto nejsou dodrženy, v důsledku čehož nelze žalobkyni ustanovit advokáta postupem podle Proto byla žádost žalobkyně o ustanovení advokáta zamítnuta.

Na toto usnesení reagovala žalobkyně podáním adresovaným Nejvyššímu soudu v Brně ze dne 19. 8. 2004. V tomto podání uvedla, že žádá o vdovský důchod od padesátého roku svého věku, dále uvedla, že pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání. Dále žádala o náhradu škody za pomluvu a o přidělení advokáta zdarma.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 8. 2004, č. j. – 27, vyzval žalobkyni, aby doplnila kasační stížnost o označení soudu, kterému je určena, o datum převzetí napadeného usnesení a o důvody, pro které rozhodnutí napadá, a jaký návrh na vydání rozsudku činí, a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení.

Žalobkyně reagovala na toto usnesení podáním ze dne 31. 8. 2004, v němž uvedla, že manžel zemřel dne 30. 9. 1979, a že všechny doklady má UDZ Praha a Ministerstvo vnitra. Dále uváděla okolnosti o svém zdravotním stavu.

Poté Krajský soud v Českých Budějovicích předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení tohoto soudu ze dne 18. 8. 2004, č. j. – 20.

Nejvyšší správní soud podáním ze dne 15. 10. 2004 vrátil spis krajskému soudu bez rozhodnutí o kasační stížnosti. V přípise uvedl, že z obsahu spisu plyne, že krajský soud správně postupoval v tom směru, když usnesením č. j. – 27 ze dne 27. 8. 2004 vyzval stěžovatelku k doplnění kasační stížnosti proti usnesení ze dne 18. 8. 2004, č. j. – 20. Z uvedeného usnesení ze dne 27. 8. 2004 však nevyplývá, že by stěžovatelka byla poučena o následcích neodstranění vad podání ve smyslu a Zavázal proto krajský soud k tomu, aby znovu vyzval usnesením stěžovatelku k odstranění vad podání (kasační stížnosti) podle ustanovení , a současně ji poučil v tom směru, že v případě neodstranění vad kasační stížnosti bude kasační stížnost Nejvyšším správním soudem odmítnuta.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 10. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 – 32, uložil žalobkyni doplnit kasační stížnost o označení soudu, kterému je určena, data převzetí napadeného usnesení a o důvody, pro které rozhodnutí napadá, a jaký návrh na vydání rozsudku činí, ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně žalobkyni poučil o tom, že nebudou-li vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě odstraněny, Nejvyšší správní soud v Brně kasační stížnost odmítne.

Uvedené usnesení obdržela žalobkyně dne 3. 11. 2004.

Podáním ze dne 5. 11. 2004 na výzvu soudu reagovala tak, že žádá o vyřízení vdovského důchodu zpětně od padesátého roku věku, dále uvedla, že pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání. Dále žádala „zaplatit pomluvy § 206 trestního zákona, § 224 trestního zákona posudkové komisi 200 000“. Uvedla, že prosí o advokáta zdarma.

Krajský soud v Českých Budějovicích přípisem ze dne 8. 11. 2004, který žalobkyně obdržela dne 10. 11. 2004, vysvětlil žalobkyni, jakým způsobem má postupovat při doplnění kasační stížnosti.

Žalobkyně v podání ze dne 15. 11. 2004, které došlo Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 18. 11. 2004 uvedla, že se odvolává proti usnesení krajského soudu ze dne 25. 10. 2004. Uvedla, že žádá o přidělení advokáta zdarma, žádá vyřízení vdovského důchodu. Dále poukazovala na svůj zdravotní stav, na to, že chodí o holi, a žádala zaplatit pomluvy posudkové komise 150 000 Kč - § 224 trestního zákona a § 206 trestního zákona.

Poté Krajský soud v Českých Budějovicích předložil spis opětovně Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Podle kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení platí obdobně. Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Podle ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo byl soud nesprávně obsazen, popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

Nejvyšší správní soud především konstatuje, že v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce

stěžovatelky není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení. Přesto však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je třeba kasační stížnost odmítnout. Z výše uvedeného totiž plyne, že stěžovatelka, přestože byla Krajským soudem v Českých Budějovicích vyzvána opakovaně k odstranění vad kasační stížnosti podané proti usnesení ze dne 18. 8. 2004, č. j. – 20, jímž byla její žádost o ustanovení advokáta zamítnuta, kasační stížnost ve smyslu ve spojení s ustanovením nedoplnila. Její podání ze dne 19. 8. 2004, 31. 8. 2004, 5. 11. 2004 a 15. 11. 2004, v nichž opakovaně žádá o vyřízení vdovského důchodu od dosažení věku padesáti let a tvrdí, že pracovním úrazům jsou postaveny na roveň nemoci z povolání, a dále požaduje zaplatit náhradu škody za pomluvu podle trestního zákona, nelze považovat za podání, která by obsahovala důvody ve smyslu , které by měly vyjadřovat nesouhlas s napadeným usnesením, neboť se ani obsahu napadeného usnesení nedotýkají. Nutno tedy konstatovat, že stěžovatelka, ačkoliv byla opakovaně vyzvána k odstranění vad kasační stížnosti, kasační stížnost ve lhůtě soudem stanovené, ostatně ani později, nedoplnila, přičemž pro tento nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat. Nejvyšší správní soud proto postupoval podle ustanovení ve spojení s ustanovením a kasační stížnost odmítl, když v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2004, č. j. – 32, byla stěžovatelka výslovně poučena o následcích nerespektování tohoto požadavku. V tomto směru nutno konstatovat, že v úvahu přicházelo i odmítnutí kasační stížnosti podle , podle něhož kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v .

Nad rámec výše uvedeného je třeba uvést, že i kdyby stěžovatelka kasační stížnost v požadovaném směru doplnila, nebylo by možno pro ni v této věci ničeho vytěžit, neboť Nejvyšší správní soud zcela sdílí názor vyjádřený v napadeném usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, totiž ten, že v dané věci nemůže být návrh stěžovatelky úspěšný, a je tedy zjevně neúspěšný. Jestliže stěžovatelka dosud nepředložila rozhodnutí správního orgánu, které by mělo být v tomto řízení přezkoumáno, není zde předmět činnosti náležející soudům ve správním soudnictví. Žádost o dávku důchodového pojištění u soudu uplatňovat nelze, ale je ji třeba podat u příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení ( ). Teprve po vydání rozhodnutí o dávce důchodového pojištění správním orgánem je možno domáhat se jeho přezkoumání u krajského soudu. Hodlá-li však stěžovatelka pokračovat dále v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2004, č. j. – 10, jímž byla žaloba odmítnuta, bude třeba, aby si zástupce sama zvolila a předložila soudu plnou moc.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta ( a ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. 1. 2005

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu