Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 228/2004 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Z., zast. Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2004, č. j. - 17,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 12. 2003, č. j. OAM-1355/LE-B01-B03-2003. Tímto rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), s odůvodněním, že stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů vymezených v ustanovení zákona o azylu (stěžovatel uváděl administrativní problémy s vyřizováním dokladů, resp. snahu o legalizaci pobytu na území České republiky).

Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nutno předeslat, že proti označenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu podal stěžovatel žalobu. V žalobě pak toliko uvedl, že si myslí, že rozhodnutí správního orgánu není správné, a proto žádá o opětovné zvážení žádosti o udělení azylu.

V navazujícím usnesení Krajský soud v Plzni uvedl, že takto koncipovaná žaloba postrádá základní náležitosti podání dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), především pak žalobní body a návrh výroku rozsudku. S odkazem na ustanovení (rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body je možné jen ve lhůtě pro podání žaloby), a z důvodu, že odstranění vad by nebylo možné v zákonem stanové lhůtě (lhůta pro podání žaloby je v tomto případě sedmidenní, žaloba byla doručena soudu dne 13. 1. 2004, poslední den pro podání žaloby připadl na den 16. 1. 2004), krajský soud stěžovatele k nápravě vad nevyzýval a žalobu odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí podává stěžovatel kasační stížnost Jako důvod kasační stížnosti stěžovatel uvádí důvod vymezený v , a z procesní opatrnosti uvádí i důvody vymezené v písm. c) a d) . Stěžovatel vytýká krajskému soudu porušení ustanovení , a to z důvodu, že nebyl vyzván k odstranění vad žaloby. V takovém postupu shledává stěžovatel porušení d. Rovněž uvedl, že mu k odstranění vad podání měla být stanovena lhůta, a to ne kratší než lhůta podle . Na základě výše uvedeného považuje usnesení krajského soudu za předčasné a nemající oporu v zákoně. Rovněž doplnil, že z žaloby je zřejmé jaké žalobní body uváděl a čeho se domáhá.

Na základě výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení shora označeného usnesení krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný poskytl na výzvu soudu ke kasační stížnosti stručné vyjádření, ve kterém toliko uvedl, že ke kasační stížnosti se vzhledem k jejímu obsahu nebude vyjadřovat a odkazuje na správní spis. Pouze k žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že pro jeho přiznání neshledal důvody.

Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního a soudního spisu především zjistil, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu, ve kterém byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě 7 dnů od doručení žalobu, bylo stěžovateli doručeno dne 9. 1. 2004, žaloba byla krajskému soudu v Plzni pak doručena dne 13. 1. 2004.

Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat, že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovateli azyl udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvody vymezené v

Vzhledem k tomu, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí, jímž byla žaloba odmítnuta, přichází pak v úvahu zejména důvod upravený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, tedy tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby), a Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval naplněním tohoto stížnostního důvodu.

Rozhodnutí krajského soudu bylo postaveno na absenci základních náležitostí podání dle a následném uplynutí lhůty k jejich doplnění podle ustanovení (žalobu lze rozšířit na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby).

Zde je třeba uvést, že v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné stanoví § 32 odst. 2 písm. b) zákona o azylu lhůtu pro podání žaloby toliko v trvání 7 dnů běžící ode dne doručení rozhodnutí. Za dané situace, kdy žaloba byla krajskému soudu doručena v úterý 13. 1. 2004, přičemž označená lhůta by uplynula v pátek dne 16. 1. 2004, tak nebylo objektivně možné, a ani za uvedené dikce nutné, aby krajský soud stěžovatele k odstranění těchto podstatných náležitostí žaloby (žaloba postrádala žalobní body, označení výroků rozhodnutí, důkazy k prokázaní jeho tvrzení, návrh výroku rozsudku) vyzýval. Pro podporu svých tvrzení odkazuje Nejvyšší správní soud i na svou konstantní judikaturu v dané věci, např. na rozsudek ze dne 27. 2. 2004, č. j. - 48, ve kterém bylo uvedeno, že „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí žaloba obsahovat nejen obecné náležitosti podání stanovené v a 3 , ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené v až f) Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit jedině ve lhůtě pro podání žaloby ( ). Soud není povinen žalobce vyzývat k odstranění takové vady žaloby podle , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován“. Krajský soud v Plzni tak postupoval podle Nejvyššího správního soudu správně, pokud za shora označené situace žalobu odmítl.

Ač kontrola ústavnosti není jeho primárním úkolem, zabýval se Nejvyšší správní soud i namítaným porušením článku 36 odst. 2 Litiny základních práv a svobod, avšak neshledal, že by v souzené věci došlo k porušení označeného článku. Zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy byla řádně přezkoumána, a to postupem upraveným zákonem.

Nejvyšší správní soud dále uvádí, že za této situace, tedy odůvodněnému neposkytnutí lhůty k odstranění vad žaloby, postrádá smysl vyjadřovat se k námitce, jak dlouhá tato lhůta měla být. Toliko pro úplnost Nejvyšší správní soud i zde odkazuje na svou konstantní judikaturu, kde např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 42, bylo uvedeno: „Délku lhůty k opravě nebo odstranění vad podání podle zákon nestanoví; určí ji soud tak, aby byla přiměřená okolnostem konkrétního případu, t. j. aby v ní podatel mohl vady podání odstranit nebo opravit. Námitka podatele, že tato lhůta nesmí být kratší než dvouměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v , nemá oporu v žádném ustanovení .“

Převedeno na konkrétní tvrzení stěžovatele tak Nejvyšší správní soud shrnuje, že napadané usnesení má oporu v zákoně a nebylo ani předčasné, jak tvrdil stěžovatel. Nejvyšší správní soud tak neshledal naplnění označeného stížnostního důvodu, tedy nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu.

Ač to při odmítnutí žaloby není nezbytně nutné, zabýval se z procesní opatrnosti Nejvyšší správní soud všemi námitkami stěžovatele ve vztahu i k jiným stížnostním důvodům, stěžovatel konkrétně uváděl naplnění ustanovení a d) , avšak ani naplnění těchto důvodů neshledal.

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že předchozí řízení nenaplňuje důvody vymezené v Kasační stížnost tak není důvodná a Nejvyšší správní soud ji proto jako takovou zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Účastníkům nebyla přiznána v souladu s a ve spojení s náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a stěžovatel neměl v řízení úspěch (náhradu nákladů řízení ani nepožadoval).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. 1. 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu