Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 460/2004 - 87

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce K. N., zastoupeného Mgr. Milošem Procházkou, advokátem se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2003, č. j. OAM-10323/VL-16-P01-2001, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2004, č. j. - 53,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta Mgr. Miloše Procházky s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí bylo rozhodnuto o neudělení azylu žalobci (dále též „stěžovatel“) z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Žalovaný v odůvodnění uvedl, že důvody žádosti o udělení azylu byly problémy žalobce se stoupenci strany Žirinovského – LDPR, vzrůstající kriminalita a s tím spojené obavy o dceru a celkově neutěšená situace Ruské federace a ekologické problémy. K tomu žalovaný uvedl, že žalobce se při řešení problémů s výhrůžkami a napadením ze strany stoupenců Žirinovského strany LDPR neobrátil na státní orgány v zemi původu, přestože sdělil, že s ruskými státními orgány nikdy problémy neměl. Působení extremistických skupin není podle názoru žalovaného problémem pouze Ruské federace, neboť obdobná uskupení existují i ve vyspělých demokratických státech. Příběh žadatele navíc není hodnověrně doložen, předložené novinové články se netýkají jeho osoby. Žalobce měl mít podle svých slov podobné problémy již v roce 1999 před prvním příjezdem do České republiky, tehdy se však do vlasti vrátil, což rovněž nenasvědčuje tomu, že by měl být v zemi původu pronásledován. K obavám žalobce z kriminality, nemoci AIDS, drog, alkoholismu, korupce, ekologických potíží a působení neonacistických stran žalovaný uvedl, že se jedná o celosvětové problémy nepostihující pouze Ruskou federaci. Z uvedených důvodů žalovaný nedospěl k závěru, že by u žalobce byly dány důvody pro udělení azylu podle a b) . Žalovaný dále neshledal důvod pro udělení azylu podle a 2 ani pro udělení humanitárního azylu podle a vypořádal se rovněž s rozhodnutím o neexistenci překážky vycestování podle , když konstatoval, že bezpečnostní situace v Krasnodarském kraji je relativně klidná a osoby pocházející z této oblasti mají možnost vrátit se zpět.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2004, č. j. - 53, byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný shromáždil dostatek podkladů pro hodnocení, že u žalobce nejsou dány důvody pro udělení azylu podle . V řízení o udělení azylu se žalovaný zaměřil na zjištění, zda žalobci pronásledování hrozilo, a na základě žalobcových tvrzení shromáždil dostatek podkladů pro své hodnocení, že žalobce nesplnil důvody pro udělení azylu taxativně uvedené v . V řízení bylo prokázáno, že se žalobce nepokusil obrátit se žádostí o pomoc na státní orgány v zemi původu, ačkoliv se na ně obrátit mohl, neboť údajné pronásledování nepocházelo ze strany státních orgánů. Tím žalobce nevyužil možnosti domoci se ochrany v zemi původu a podle názoru soudu neuvedl ani žádné jiné skutečnosti žádné skutečnosti svědčící o tom, že by splňoval podmínky pro udělení azylu ve smyslu . Soud dále obsáhle vyložil, proč neshledal důvodnými námitky žalobce vytýkající vady řízení o udělení azylu spočívající v porušení předpisů o správním řízení. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že důvod kasační stížnosti spatřuje v nezákonnosti podle Stěžovatel nejprve shrnul svá žalobní tvrzení a dále uvedl, že je nutno interpretovat v souladu s (z kontextu vyplývá, že je zde míněn pravděpodobně současný – pozn. soudu). Podle názoru stěžovatele nemusejí být původci pronásledování nutně přímo složky státní moci, ale i soukromé osoby, skupiny osob či nelegální struktury za podmínky, že jejich jednání nese znaky pronásledování ve smyslu . Závěr soudu o tom, že původcem pronásledování musí být toliko státní moc, neodpovídá zákonnému vymezení pojmu pronásledování. Žalobce se rovněž neztotožnil se závěrem soudu, že ochrana formou azylu může být poskytnuta pouze občanu prchajícímu z vlasti před výkonem státní moci. Soud tedy podle žalobce nesprávně posoudil právní otázku týkající se pojmu pronásledování a s ním spojené interpretace a aplikace . Žalobce dále namítl posouzení věci v rozporu s a 65 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Soudem ustanovený zástupce zaslal soudu vyjádření, v němž zopakoval skutečnosti uváděné stěžovatelem v kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v případě výhrůžek a napadení se stěžovatel nepokusil obrátit se žádostí o pomoc na příslušné orgány v zemi původu, přičemž bylo nepochybně prokázáno, že ze strany státních úřadů nebyl stěžovatel pronásledován z důvodů vymezených v , na projevy nepřátelství ze strany státních orgánů v zemi původu si nestěžoval. Žalovaný uvedl, že v řízení nebylo prokázáno pronásledování stěžovatele ze žádného ze zákonem stanovených důvodů a nebyly prokázány ani skutečnosti, které by odůvodňovaly strach žalobce z pronásledování z důvodů vymezených . Žalovaný dále sdělil, že odkaz žalobce na a 65 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků není v dané věci relevantní. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že splnil podmínku pronásledování pro udělení azylu podle ustanovení . K této námitce Nejvyšší správní soud konstatuje, že ji neshledal důvodnou, neboť skutečnosti uváděné žalobcem v průběhu řízení o udělení azylu nebylo možné kvalifikovat jako pronásledování nebo odůvodněný strach z pronásledování. V řízení o udělení azylu žalobci nebylo zjištěno, že by problémy žalobce se stoupenci Žirinovského strany LDPR naplňovaly znaky pronásledování ve smyslu . Navíc stěžovatel uvedl, že se neobrátil se žádostí o pomoc na žádné státní orgány v zemi původu, ačkoliv tak učinit mohl, neboť podle svých slov nebyl v zemi původu pronásledován ze strany státních orgánů. Vzhledem k tomu, že se žalobce v situaci, kdy se cítil být pronásledován, neobrátil se žádostí o pomoc na státní orgány v zemi původu, nebylo možné, aby účinně z tohoto důvodu žádal o udělení azylu z důvodu pronásledování, neboť mezinárodněprávní ochrany formou azylu se lze domáhat až v situaci, kdy ochranu není účinně schopna zajistit domovská země. Jelikož se stěžovatel na státní orgány v zemi původu neobrátil, nelze dospět k závěru, že by mu pomoc v zemi původu byla odepřena. V dalších námitkách stěžovatele se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem žalovaného i krajského soudu, že se jedná o skutečnosti, jež představují celosvětové problémy a objevují se i ve vyspělých demokratických státech. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s tvrzením žalovaného i soudu prvního stupně, že v případě žalobce nebyly dány důvody pro udělení azylu podle , neboť nebylo prokázáno jeho pronásledování ve smyslu . Vzhledem k tomu, že se žalobce v zemi původu na příslušné orgány se žádostí o pomoc neobrátil, nebylo možné dospět k závěru, že by státní orgány v Ruské federaci svévolně odmítly žalobci pomoci. Proto tedy nebylo možné konstatovat pronásledování žalobce ve smyslu . K námitce žalobce uvedené v kasační stížnosti, že soud nesprávně posuzoval pronásledování ve smyslu jako jednání pocházející pouze ze strany státní moci, Nejvyšší správní soud konstatoval, že ji neshledal důvodnou, neboť takový názor v napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně není obsažen. K námitce žalobce týkající se posouzení věci v rozporu s a 65 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout, neboť podle ke skutečnostem uplatněným po vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud nepřihlíží. Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci a 1 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů. Soudem nevyžádané doplnění kasační stížnosti ze dne 14. 10. 2004, svým obsahem shodné s vlastní kasační stížností, není důvodně vynaloženým nákladem, a proto za něj nenáleží odměna. Celkem tedy odměna advokáta činí 1075 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2005

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu