Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 4/2005 - 52

– 52

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: B. U., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 24. 3. 2003, č. j. OAM-586/AŘ-2002, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. -25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 24. 3. 2003, č. j. OAM-586/AŘ-2002, zamítl ministr vnitra rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2001, č. j. OAM-78/VL-07-P17-2001, jímž žalobkyni nebyl udělen azyl podle , a , o azylu, a jímž bylo zároveň vysloveno, že na žalobkyni se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí včasnou žalobou u Krajského soudu v Brně; ten žalobu zamítl svým rozsudkem ze dne 31. 5. 2004, č. j. -25.

Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu v Brně kasační stížnost, v níž zpochybnila správnost zjištění skutkového stavu ve správním řízení; soudu vytkla to, že jí neumožnil jednat v jejím mateřském jazyce, a porušil tak zásadu rovnosti účastníků řízení. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen. Požádala též o to, aby soud „nařídil odklad vykonatelnosti“ napadeného rozsudku, čímž zřejmě hodlala usilovat o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nicméně o této žádosti samostatně nerozhodoval, neboť vydal usnesení, jímž se řízení o kasační stížnosti končí, bezprostředně poté, co mu stěžovatelčina kasační stížnost byla předložena.

Usnesením ze dne 28. 8. 2004 Krajský soud v Brně stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy předložila doklad o tom, že je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, případně doklad o vlastním právnickém vzdělání; poučil ji též o tom, že nevyhoví-li stěžovatelka výzvě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne. Krajský soud zaslal stěžovatelce toto usnesení na adresu P. Z., kterou stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti; zásilka se však vrátila jako nedoručená. Soud následně z evidence Ministerstva vnitra zjistil, že stěžovatelka opustila p. již 19. 7. 2004 a jako místo svého dalšího pobytu udala adresu v soukromí na ulici B. 44, B. Pokus o doručení výzvy na tuto adresu dne 23. 9. 2004 byl opět neúspěšný: zásilka se vrátila zpět s tím, že stěžovatelka je na uvedené adrese neznámá. Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno k dotazu soudu sdělilo, že stěžovatelka je hlášena k pobytu u pana B. K. na adrese Š. 22, B. Soud poté zaslal stěžovatelce opakovaně výzvu na tuto adresu, ovšem stěžovatelka nebyla zastižena ani 29. 10. 2004, ani 2. 12. 2004 a výzvu si nevyzvedla ani v úložní lhůtě. Výzva tak byla doručena fikcí již 8. 11. 2004 ( ve spojení s , - dále jen „“), a opětovné zasílání výzvy bylo tedy nadbytečné; tato procesní vlídnost krajského soudu však stěžovatelku nijak neukrátila na jejích právech – právě naopak – a nemohla ostatně nic změnit na tom, že doručeno již bylo. Krajský soud v Brně poté předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů.

Podle ustanovení musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatelka přes výzvu k doložení zastoupení advokátem nepředložila plnou moc udělenou advokátovi, a to ani ve lhůtě stanovené krajským soudem, ani později; sama přitom nemá vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem – případně stěžovatelčino vlastní vysokoškolské právnické vzdělání – je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem na základě ustanovení užitého přiměřeně podle ustanovení

K tomu se na okraj poznamenává, že výzva k předložení dokladu o zastoupení advokátem byla stěžovatelce doručena fikcí; toto náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě zásilek určených do vlastních rukou (jakou byla i zásilka adresovaná stěžovatelce) se tak počínaje desátým dnem úložné lhůty výzva považuje za doručenou a následujícího dne začíná běžet lhůta k jejímu splnění. Krajský soud v této věci postupoval při doručování benevolentně a nad rámec svých povinností zaslal stěžovatelce výzvu opakovaně; ani tak však nedosáhl toho, aby si stěžovatelka výzvu převzala a splnila ji. Stěžovatelka si zásilku podvakráte nepřevzala, a přitom nesdělila soudu ani cizinecké policii jinou adresu, kam by jí bylo možno s větším úspěchem doručovat. Nevyvinula tak ani minimální míru procesní aktivity, kterou lze od účastníků soudního řízení požadovat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 19. 1. 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu