Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 281/2004 - 99

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky I. B., zastoupené JUDr. Renatou Volnou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 25, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2004, č. j. – 40,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky JUDr. Renaty Volné s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 5. 2004, č. j. – 40, zamítl žalobu podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 6. 5. 2003, č. j. OAM-372/LE-PA02-PA01-2003, kterým byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že dospěl k závěru, že v postupu ministerstva nedošlo k žádnému pochybení, neboť stěžovatelka měla v průběhu správního řízení dostatek možností k tomu, aby uvedla vše, co považuje za důležité pro rozhodnutí o své žádosti a byla poučena o procesních prostředcích, které jako účastník správního řízení má k dispozici. Z pohovoru se stěžovatelkou vyplynulo, že Bělorusko opustila z důvodu dovolené v ČR, aby mohla navštěvovat manžela, který jako polský státní příslušník má možnost volného pohybu na území České republiky. Ministerstvo se přezkoumávanou věcí podrobně zabývalo, přičemž vycházelo zejména z výpovědí stěžovatelky a z údajů v jejím cestovním dokladu. Stěžovatelka se nepřetržitě zdržuje na území České republiky od 13. 12. 2002, od té doby si 2 x prodloužila platnost pobytového víza a o udělení azylu požádala až poté, kdy byla jako cizinec bez povolení k pobytu zadržena Policií ČR a za účelem zajištění pro realizaci správního vyhoštění byla umístěna do zařízení pro zajištění cizinců v P.

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka namítala nezákonnost rozhodnutí ministerstva způsobenou tím, že nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový stav věci, důkazy, které si ministerstvo opatřilo, nebyly úplné a není logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně, čímž byl porušen , , a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále se stěžovatelka dovolávala názoru v Příručce postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků a citovala a upozornila na . V doplnění kasační stížnosti učiněné na výzvu soudu stěžovatelka uvedla, že rozsudek krajského soudu napadá z důvodů uvedených v až c) Má za to, že napadený rozsudek je nezákonný s ohledem na ustanovení , protože je známa situace v Bělorusku, kde totalitní režim, prezidenta L. pronásleduje osoby, které požádaly o azyl v jiné zemi a stěžovatelce v případě návratu hrozí pronásledování, eventuálně věznění. V této souvislosti opětovně poukázala na příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíka. Dále tvrdila, že došlo k nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení ustanovení , protože dospěl-li soud k závěru, že nejsou podmínky pro udělení azylu podle , měl se zabývat otázkou humanitárního azylu, protože je vdaná za občana Polska, který jako občan Evropské unie se může usídlit v České republice a stěžovatelka do Polska nemůže, mohou jedině na území České republiky žít v normálním manželství. Stěžovatelka má za to, že je dán důvod kasační stížnosti podle , neboť již ve správním řízení měly být zkoumány podmínky pro udělení azylu podle . Pokud se tak nestalo, měl krajský soud správní rozhodnutí zrušit. Na závěr stěžovatelka namítala, že v řízení před krajským soud měl o její žalobě rozhodovat senát a nikoliv samosoudkyně, jak to nakonec vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázalo na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky. K tvrzením, kterými stěžovatelka odůvodňuje oprávněnost kasační stížnosti a žádá o udělení azylu z důvodů humanitárních ve smyslu ministerstvo poukázalo na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. . Z těchto důvodů navrhlo zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatelka v kasační stížnosti především s poukazem na ustanovení označila napadený rozsudek za nezákonný s ohledem na

a poukázala na situaci v Bělorusku, kde vládne totalitní režim s tím, že v případě návratu jí hrozí pronásledování, eventuálně i věznění.

vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v , a stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v a 16 . Podle ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.

V daném případě bylo pro prokázáno, což stěžovatelka ani nezpochybnila, že se na území České republiky zdržovala nepřetržitě od 13. 12. 2002, během této doby si 2 x prodloužila platnost pobytového víza a o udělení azylu požádala s poukazem na dne 20. 3. 2003 poté, co byla dne 17. 3. 2003 zadržena Policií ČR a následujícího dne jí bylo doručeno rozhodnutí o správním vyhoštění. Protože byly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí žádosti o udělení azylu ve smyslu , nemělo ministerstvo ani krajský soud důvod zabývat se splněním předpokladů pro udělení azylu podle a 14 . Pochybení ministerstva v tomto směru krajský soud správně zhodnotil, neboť nebyl důvod, aby se ministerstvo v rozhodnutí o zamítnutí žádosti vyjadřovalo k důvodům pro neudělení azylu podle až 14 . Proto z důvodů uváděných stěžovatelkou nelze vytýkat nezákonnost ani ministerstvu ani krajskému soudu.

Pokud stěžovatelka opakovaně poukazovala na příručky procedur a kritérií pro postavení uprchlíka, jedná se o poukaz zcela bezpředmětný, protože stěžovatelka požádala o udělení azylu podle a nikoliv o přiznání postavení uprchlíka podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poslední námitka stěžovatelky týkající se obsazení soudu je zcela nesrozumitelná, protože byla-li žádost o udělení azylu zamítnuta, rozhoduje podle v řízení o žalobě podle odstavce 2 písm. a) specializovaný samosoudce, přičemž podle citovaného ustanovení se jedná o žalobu proti rozhodnutí o žádosti o udělení azylu, jímž se tato zamítá jako zjevně nedůvodná. Stěžovatelka nijak nezdůvodnila, proč vyslovuje otázku, zda neměl v jejím případě rozhodovat ve věci senát a jakým způsobem to podle jejího názoru vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle poslední věta zamítl.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena zástupcem advokátka a podle platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle odst. odst. 3 písm. f) , ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátce odměna za dva úkony právní služby 2 x 1000 Kč a podle citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 2 x 75 Kč, celkem tedy 2150 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu