Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 65/2004 - 47

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně Z. p. M. v. Č., proti žalovanému Finančnímu ředitelství České Budějovice, se sídlem České Budějovice, Prokišova 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2004, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2003, č. j. 6368/150/2003, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 6. 2003, č. j. 45939/03/086910 ukládajícího jí podle , o správě daní a poplatků pokutu ve výši 1000 Kč za nesplnění povinnosti vyplývající z ust. téhož zákona, konkrétně za nesplnění povinnosti předložit y vyžádané správcem daně.

Krajský soud vyšel z názoru, že žalobou uplatněná námitka nedostatku odpovědnosti vyplývající z respektování zákonné povinnosti mlčenlivosti není důvodná. Výzvami správce daně podle odst. 4 , o správě daní a poplatků byla

vyžadována součinnost při zjišťování výše částek vyplacených zdravotní pojišťovnou konkrétnímu daňovému subjektu (soukromé lékařce) a bylo požadováno předložení listin, z nichž by byla výše příjmů seznatelná. Pokud ustanovení , o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost, vztahuje se tato povinnost jen na skutečnosti související s účelem provádění všeobecného zdravotního pojištění ve smyslu a cit. zákona a tím jsou informace související se zdravotním stavem pojištěnců. Pojistné je regulováno , o všeobecném zdravotním pojištění, který v upravuje povinnost mlčenlivosti o skutečnostech zjištěných při kontrole plateb pojistného s výjimkou vzájemného poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění. Není-li poskytnutí informací správci daně porušením povinnosti mlčenlivosti, pak je třeba podle názoru krajského soudu se zřetelem k úkolům a rozsahu činnosti zdravotní pojišťovny dovodit, že povinnost mlčenlivosti se vztahuje ke zdravotnímu stavu pojištěnců, případně k jiným údajům o pojištěncích osobnostní povahy. Úhrady pojišťovny nestátnímu zdravotnickému zařízení ( ) nejsou poskytováním údajů o pojištěnci. Krajský soud uzavřel, že odmítnutí součinnosti opírající se o povinnost mlčenlivosti nebylo důvodné, nerozhodná byla argumentace ust. , 8 zákona o správě daní a poplatků a podmínky pro uložení sankce tak byly naplněny.

Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem. Podle v platném znění jsou zaměstnanci povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při výkonu funkce nebo zaměstnání dozvěděli a zákon nespecifikuje o jaké konkrétní skutečnosti se jedná, tedy, že by se mělo jednat jen o skutečnosti související se zdravotním stavem pojištěnců. Zdravotní pojišťovny zajišťují řadu činností, při nichž jejich zaměstnanci přicházejí do styku s různými skutečnostmi, a na všechny tyto skutečnosti je třeba vztahovat povinnost mlčenlivosti, není-li prolomena zákonem. Soudem citované ustanovení se týká vztahu zdravotní pojišťovny k plátcům pojistného, v předmětné záležitosti však o takový vztah nešlo - jednalo se o požadavek na sdělení výše úhrad poskytnutých pojišťovnou. Ust. , o správě daní a poplatků ukládá povinnost k vydání listin a jiných věcí k ohledání, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Novela zákona účinná od 1. 5. 1995 v nově doplněných odst. 7 a 8 ust. jasně stanoví jaké údaje mohou zdravotní pojišťovny správcům daně sdělovat. Na ostatní údaje pak je třeba vztáhnout povinnost mlčenlivosti vyplývající ze , jinak by byla zmíněná novelizace nadbytečná. Stěžovatelka nemíní ztěžovat řízení s neplatiči daně, naopak považuje právní úpravu součinnosti omezenou povinností mlčenlivosti za nedostatečnou; je ovšem povinna ji respektovat. je zvláštním zákonem ve vztahu ke správci daně a žadatel nemůže sám posuzovat, na jaké údaje se vztahuje zdravotním pojišťovnám uložená povinnost mlčenlivosti. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na své žalobní vyjádření a zejména na skutečnost, že ust. není ve vztahu speciality k ust. S právním posouzením krajského soudu se ztotožňuje a proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Kasační stížností je uplatněn důvod uvedený v , a to nesprávné posouzení právní otázky určení rozsahu součinnosti zdravotních pojišťoven se správcem daně z hlediska povinnosti mlčenlivosti a s tím spojeného tvrzeného protiprávního jednání.

Ze správního spisu k tomu vyplývá, že žalovaný zaslal stěžovatelce dne 28. 2. 2003 výzvu k součinnosti třetích osob podle , o správě daní a poplatků, požadující sdělení částek vyplacených MUDr. E. M. za roky 2000, 2001 a 2002 v souvislosti s provozováním její samostatné výdělečné činnosti, a po jejím sdělení o nemožnosti vyhovět, další shodnou výzvu dne 7. 4. 2003 s upozorněním na nemožnost dovolávat se mlčenlivosti. Po odmítavém vysvětlujícím sdělení stěžovatelky vydal správce daně další výzvu dne 19. 5. 2003, tentokrát s odkazem na ust. zákona o správě daní a poplatků. Po negativním sdělení bylo vydáno rozhodnutí o uložení pokuty za porušení povinnosti stanovené v ust. cit. zákona, stojící na názoru o povinnosti součinnosti neomezené mlčenlivostí, a na tomto názoru setrval i žalovaný v rozhodnutí odvolacím.

Podle může správce daně opakovaně uložit pokutu tomu, kdo nesplní ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy vyplývající z tohoto nebo zvláštního daňového zákona nebo uloženou rozhodnutím podle tohoto zákona. V daném případě byla uložena povinnost za nesplnění povinnosti stanovené v cit. zákona. Podle tohoto ustanovení jsou osoby, které mají y a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní, povinny na výzvu správce daně y a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Zákon o správě daní a poplatků v ustanovení upravuje součinnost třetích osob v daňovém řízení a v ustanovení vymezuje okruh těchto třetích osob, mj. podle odst. b) se jedná o osoby, které mají y a jiné věci potřebné v daňovém řízení.

Zákon o správě daní a poplatků rovněž výslovně upravuje vztah mezi správcem daně a zdravotními pojišťovnami, a to v ust. § 34 odst. 7 a 8. Podle odst. 7 jsou zdravotní pojišťovny povinny poskytnout správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, které tyto osoby uvedly v přehledu podle zvláštního zákona; podle odst. 8 orgány sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny oznamují správcům daně na jejich vyžádání též i výši zaplaceného pojistného a vracení pojistného včetně data, kdy k těmto úhradám došlo. Tato úprava se však vztahuje jen na poskytování údajů získaných zdravotní pojišťovnou o pojištěncích při plnění povinností plátců ve vztahu k pojišťovně. Tato ustanovení zajišťují správci daně oprávnění získat údaje, které jsou o pojištěnci oznamovány pojišťovně, a údaje o úhradách vůči pojišťovně. Pokud stěžovatelka argumentuje tím, že tato přímá úprava součinnosti je prolomením povinnosti mlčenlivosti, lze s ní souhlasit, ovšem jen ve vztahu k poskytování určitých údajů o pojištěncích. Nelze z ní dovozovat, že na vše ostatní, co souvisí s činností zdravotní pojišťovny, se povinnost mlčenlivosti bez výjimky vztahuje.

Další výslovnou výjimku z povinnosti mlčenlivosti obsahuje ustanovení , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, kde je v odstavci 1 uvedeno, že porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného. Stěžovatelce je třeba přisvědčit v tom, že dané ustanovení se vztahuje na kontrolní činnost zdravotní pojišťovny a skutečnosti zjištěné při kontrole plateb pojistného, tedy rovněž na údaje o pojištěncích. Krajský soud však z tohoto ustanovení nedovozoval přímo přípustnost podání požadovaných informací v daném případě, ale argumentoval jím ve vztahu k posouzení rozsahu povinnosti mlčenlivosti v tom smyslu, že i rozsah výjimek je určující pro rozsah samotné povinnosti mlčenlivosti.

Povinnost mlčenlivosti, jíž se stěžovatelka dovolává při odmítnutí podání požadovaných údajů, je upravena v , o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Podle tohoto ustanovení členové a náhradníci orgánů zaměstnanecké pojišťovny, její zaměstnanci a fyzické osoby zajišťující zpracování údajů z informačního systému na základě smlouvy jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své funkce nebo zaměstnání anebo při zpracování údajů z informačního systému na základě smlouvy, popřípadě v souvislosti s nimi. Tato povinnost trvá i po skončení jejich funkce nebo pracovněprávního vztahu anebo smluvního vztahu k zaměstnanecké pojišťovně. Povinnosti mlčenlivosti mohou být tyto osoby zproštěny pouze písemně s uvedením rozsahu a účelu tím, v jehož zájmu mají tuto povinnost. Smyslem povinnosti mlčenlivosti je zajistit, aby se určité údaje nestaly přístupnými jiným subjektům, a vychází z toho, že řízení před daným orgánem je neveřejné. Přitom není rozhodující, že žalovaný, který žádost vznesl, je rovněž vázán zákonnou povinností mlčenlivosti ( zákona o správě daní a poplatků) - jednak rozsah skutečností, které souvisí s jejich činností, není totožný a dále, kdyby tomu tak bylo, neobsahovaly by zákony povinnost mlčenlivosti ukládající výslovnou úpravu vzájemného poskytování některých chráněných údajů mezi těmito orgány. Stejně tak nelze hledat řešení v zákoně o ochraně osobních údajů ( ), který se vztahuje pouze na osobní údaje (osobní ve vztahu k určitelnosti subjektu, nebo citlivé z hlediska určitých kriterií - , b/ cit. zákona). Posuzovaná povinnost mlčenlivosti zaměstnanců zdravotní pojišťovny je vztažena ke skutečnostem zjištěným při výkonu funkce - je tedy širší a netýká se jen údajů, kterým je třeba poskytovat zvláštní ochranu.

Lze souhlasit s krajským soudem v tom, že rozsah povinnosti mlčenlivosti je třeba vykládat ve smyslu působnosti daného zákona. Podle § 2 odst. 1 cit. zákona provádí zaměstnanecká pojišťovna všeobecné zdravotní pojištění a podle § 8 odst. 1 poskytuje všeobecné zdravotní a další smluvní pojištění pro určitý okruh pojištěnců a podle odst. 2 téhož ustanovení zprostředkovává úhrady za výkony preventivní a specifické zdravotní péče. Je tedy nositelem všeobecného zdravotního pojištění pro pojištěnce u pojišťovny zaregistrované a na skutečnosti v souvislosti s touto činností zjištěné je třeba vztahovat stanovenou povinnost mlčenlivosti. Výjimkou z ní je právě ustanovení , 8 zákona o správě daní a poplatků. Skutečnosti zjištěné při kontrole zdravotního pojištění podléhají mlčenlivosti podle , kde je i samostatná úprava výjimek pro poskytování vzájemných informací správci daně. Mlčenlivost založená ust. se tak nemůže týkat ani skutečností zjištěných při kontrolní činnosti,

ale jen při výkonu zdravotního pojištění podle tohoto zákona. I když Nejvyšší správní soud nesdílí plně názor krajského soudu v tom, že povinnost mlčenlivosti uložená daným zákonem se vztahuje pouze k údajům o zdravotním stavu pojištěnců a k údajům osobnostního charakteru, souhlasí s ním v tom, že se vztahuje k údajům o pojištěncích získaných při výkonu zdravotního pojištění. Pokud jde o poskytování úhrad zdravotnickým zařízením ( , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých zákonů, , o všeobecném zdravotním pojištění) je také součástí činnosti zdravotní pojišťovny při provádění zdravotního pojištění ( ). Tedy i skutečnosti s touto činností souvisící podléhají povinnosti mlčenlivosti, ovšem podle názoru Nejvyššího správního soudu v mezích chránících pojištěnce, tedy ohledně skutečností, za jaké výkony zdravotní péče a komu poskytnuté jsou náhrady propláceny. Náhrady jsou zdravotnickým zařízením poskytovány na smluvním základě a souhrnné údaje o výši náhrad nelze považovat za skutečnosti, které se zdravotní pojišťovna (její zaměstnanci) dozvěděla při provádění zdravotního pojištění a na které je třeba vztáhnout povinnost mlčenlivosti. Pokud tedy v daném případě správce daně požadoval předložení listin, z nichž by byla patrná výše plateb pojišťovny konkrétní lékařce, nešlo o požadavek, který by bylo možno odmítnout z důvodů mlčenlivosti. Pokud stěžovatelka výzvě správce daně nevyhověla s takovým odůvodněním, bylo možno jí uložit sankci podle Rozsah povinnosti mlčenlivosti, jíž jsou vázáni zaměstnanci zdravotní pojišťovny, je správce daně oprávněn posuzovat. Jestliže má pravomoc sankcionovat porušení povinnosti součinnosti, musí být oprávněn posoudit i to, zda k tomuto porušení došlo - tedy včetně toho, zda součinnost nebyla vyloučena zákonem uloženou povinností mlčenlivosti. I když zčásti z jiných důvodů, posoudil Nejvyšší správní soud právní otázku shodně s krajským soudem.

Nejvyšší správní soud tak neshledal naplnění důvodů uvedených v , a proto kasační stížnost podle , poslední věty, jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , 2 ( ) , když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. 1. 2005

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu