Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 77/2004 - 85

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 85

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce D. a l. s., s. r. o., zastoupeného Ing. R. L., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61, 400 21 Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2003, čj. - 63,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Kasační stížností ze dne 5. 1. 2004, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 8. 1. 2004, se žalobce, zastoupený daňovým poradcem ing. R. L., domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem na ochranu proti nečinnosti žalovaného.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2004, čj. – 78 byl žalobce vyzván, aby v souladu s ustanoveními a odstranil nedostatek kasační stížnosti, a to v souladu s ustanovením předložil plnou moc udělenou advokátovi, případně doložil, že jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje má vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ke splnění této povinnosti krajský soud stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení (k doručení žalobci došlo dne 12. 5. 2004).

Žalobce však tento nedostatek kasační stížnosti neodstranil. Místo toho bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 2. 6. 2004 doručeno podání dosavadního zástupce žalobce (stěžovatele) Ing. R. L., ve kterém je navrženo, aby krajský soud přerušil řízení podle ustanovení a podal k Ústavnímu soudu návrh podle článku 95, odst. 2y ČR na zrušení ustanovení s tím, že toto ustanovení, jehož má být použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s ustanoveními článku 26 odst. 1, článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 2d a Žalobce (resp. jeho zástupce) dále – k bližšímu zdůvodnění – uvedl následující:

Značnou část agendy Nejvyššího správního soudu tvoří věci daňové a je zde určitý nesoulad s mezi ustanovením a ustanovením , které ukládá (mně, jakožto daňovému poradci) povinnost chránit práva a oprávněné zájmy klienta a důsledně přitom využívat všech zákonných prostředků k ochraně jeho práv, a ustanovením téhož zákona, podle kterého činí-li daňový poradce právní úkony jménem klienta, má postavení zástupce podle zvláštních předpisů. Jedná se tedy o nesoulad právních předpisů stejné síly.

Ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, omezující daňové poradce z dostupných prostředků na ochranu práv jejich klienta (viz ustanovení a shora uvedeného zákona), postrádá jakožto „omezení“ rozumné důvody a svou podstatou je omezením práva daňových poradců svobodně podnikat dle d. I když dle odst. 2 tohoto článku může zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností, nutno při stanovení takových omezení respektovat zásady stanovené a 4d. Má-li být při používání ustanovení o omezeních základních práv a svobod šetřeno jejich podstaty a smyslu, a nesmějí-li být taková omezení zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena, je potom zcela nelogické, aby v řízení před obecnými soudu ve správním soudnictví, kde se namítají vady právní i skutkové, provádí se dokazování, a zpravidla je nařízeno jednání, mohl být zástupcem i daňový poradce podle a potom aby daňový poradce musel celou věc předat advokátovi, který se musí s případem ve velice krátké době během 2 týdnů seznámit a do 2 týdnů podat kasační stížnost, byť v řízení před Nejvyšším správním soudem mohou být namítány již jen vady právní, dokazování se provádět nemusí, a jednání se zpravidla nenařizuje. Pokud zákonodárce skutečně chtěl z pravomoci daňových poradců vyjmout právo jednat před Nejvyšším správním soudem v řízení o kasačních stížnostech v daňových věcech, měl tak učinit přímo v zákoně č. , ve znění pozdějších předpisů, např. v ustanovení tohoto zákona měl uvést, že daňový poradce je povinen chránit práva a oprávněné zájmy klienta a důsledně přitom využívat všech zákonných prostředků k ochraně jeho práv, avšak s výjimkou řízení podle ustanovení

Neústavnost ustanovení lze spatřovat v opomenutí zákonodárce včlenit daňové poradce do výčtu osob oprávněných zastupovat v řízení před Nejvyšším správním soudem v rozsahu oprávnění týkajících se daňových věcí, obdobně jako je tomu v ustanovení uvedeného zákona. Vzhledem k tomu, že zákonodárce tak neučinil, vykazuje ustanovení uvedeného zákona znaky libovůle, když ze skupiny osob nepochybně kvalifikovaných k poskytnutí právní pomoci ve smyslu d, je bezdůvodně vyjmuta určitá skupina osob, v důsledku čehož je stěžovatel zcela zkrácen na svém právu na právní pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány od počátku řízení, a v důsledku tohoto vyjmutí je omezen předmět jejich podnikání stanový , ve znění pozdějších předpisů, jakož i povinnost chránit práva a oprávněné zájmy klienta a důsledně přitom využívat všech zákonných prostředků k ochraně jeho práv, uložená ustanovením uvedeného zákona.

Vzhledem k těmto námitkám se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou zda nepřichází v úvaze postup podle článku 95 odst. 2y ČR a ustanovení písm a) Důvod k předložení věci Ústavnímu soudu však Nejvyšší správní soud neshledal a to z následujících důvodů.

Kasační stížnost podle ustanovení a násl. je mimořádným opravným prostředkem, sloužícím k přezkoumání rozhodnutí Nejvyšším správním soudem z hlediska tvrzených právních vad (viz především ustanovení ). Proto zákonná úprava uvedená v ustanovení volí požadavek na kvalifikované právní zastoupení fyzických či právnických osob záměrně, s ohledem na nezbytnost garantované profesní právní erudice zástupce. Činí tak obdobně jako některé jiné procesní úpravy, včetně úpravy řízení před Ústavním soudem. Nelze tedy dovodit, že by touto úpravou byl stěžovatel neúměrně (nedůvodně) zkrácen na svých ústavních právech, především na právu přístupu k soudu a na právu na právní pomoc v řízení před soudy. Pro úplnost (se zřetelem na uvedené námitky stěžovatele) je třeba uvést, že úprava zastoupení při podání kasační stížnosti je logicky obsažena v . V tomto směru je ustanovení ve vztahu k ustanovení , o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ustanovením speciálním omezujícím právo na zastupování (srov. též článek 26 odst. 2d). Nelze tedy ani dovozovat nepřípustný rozpor těchto ustanovení.

Nedoložení zastoupení stěžovatele požadované ustanovením brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn. Proto Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele podle ustanovení , odmítl.

Podle ustanovení , nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 24. ledna 2005

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu