Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 183/2004 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka

a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele R. S., zastoupeného JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004, č. j. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 12. 2003, č. j. OAM - 1336/LE – 01 – 14 - 2003, byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatele o udělení azylu dle ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl na základě řádně zjištěných skutkových zjištění a za splnění zákonných podmínek.

Ve včas podané kasační stížnosti namítl stěžovatel stížní důvod obsažený v ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ). Uvedl, že vytýká soudu, že se blíže nezabýval prověřením jeho tvrzení, že se o možnosti požádat o azyl v České republice dozvěděl až po svém zadržení. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí krajského soudu, jsou v souladu s právními předpisy. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti společně s návrhem na odkladný účinek.

Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Stěžovatel podal dne 2. 12. 2003 návrh na zahájení řízení o udělení azylu. Dne 8. 12. 2003 byl se stěžovatelem veden, v ruském jazyce za účasti tlumočníka, pohovor k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky, ze kterého byl vyhotoven protokol. Stěžovatel uvedl, že z Ukrajiny do České republiky odjel dne 5. 10. 2002, neboť měl problémy v zaměstnání. V České republice pobýval po skončení doby platnosti víza nelegálně. Když mu bylo oznámeno, že bude vyhoštěn na Ukrajinu, požádal o azyl, neboť tam nemá kde bydlet. Dříve o azyl nežádal, protože to neměl v úmyslu. Chtěl si jen vydělat peníze na splacení dluhu a vrátit se na Ukrajinu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

S ohledem na fakt, že stěžovatel uvádí jako právní důvod své kasační stížnosti ust. , je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení. Skutková podstata může být se spisy v rozporu tehdy, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu obsažený vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech tehdy, chybí-li v těchto spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem nebo je-li nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Taková pochybení však Nejvyšší správní soud v řízení před soudním ani správním orgánem neshledal. Rozhodnutí jak soudu, tak i správního orgánu, jsou řádně odůvodněna, obsahují odkazy na zákonná ustanovení a jsou z nich jasně patrné úvahy, kterými byly orgány v průběhu řízení vedeny, a na základě jakých relevantních skutečností rozhodly.

Námitku stěžovatele spočívající ve výtce, proč se soud blíže nezabýval prověřením jeho tvrzení, že se o možnosti požádat o azyl dozvěděl až po svém zadržení, shledává Nejvyšší správní soud zcela účelovou. Ze správního spisu je totiž nade vší pochybnost zřejmé, že stěžovatel neměl v úmyslu požádat o azyl. Příčinou, pro kterou přijel do České republiky, nebyla snaha o nalezení ochrany před pronásledováním za uplatňování politických

práv a svobod, odůvodněný strach z něho či jiné relevantní důvody, které jsou uvedeny v zákoně o azylu, ale snaha vydělat si v České republice peníze. Za této situace shledává Nejvyšší správní soud dokazování provedené Krajským soudem v Praze zcela dostatečným, neboť stěžovatel sám si v pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky odpovídá na svou stížní námitku, tedy že „požádat o azyl neměl v úmyslu“. Nejvyšší správní soud vzhledem ke shora uvedenému konstatuje, že v napadeném rozhodnutí neshledal žádné stěžovatelem vytýkané pochybení, naopak shledává napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze výstižným a podrobným.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem dle citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. odst 2 , ve spojení s , přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Další účastník nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. 1. 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu