Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 27/2003 - 46

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce V. L., zastoupeného Alexandrem Petričkem, advokátem, se sídlem Chrastavská 188/27, Liberec, proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 6. 2002, č. j. 9753/2002 - 603, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2003, č. j. 28 Ca 640/2002 - 20,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Český telekomunikační úřad (dále jen „žalovaný“), odbor pro severočeskou oblast, rozhodnutím ze dne 21. 1. 2002, č. j. 131073/2001 - 635.1, vyhověl návrhu společnosti R., a. s., L. 730/59, P. 2, a rozhodl, že žalobce (dále jen „stěžovatel“) je jí povinen uhradit dlužné ceny za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. X, v celkové výši 5221 Kč s příslušenstvím.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání (rozklad), o kterém rozhodl předseda Českého telekomunikačního úřadu žalobou napadeným rozhodnutím, a to tak, že se odvolání zamítá a napadené prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 8. 8. 2002 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 6. 2002,

č. j. 9753/2002 - 603, neboť podle jeho tvrzení doložil, že mu byl odcizen mobilní telefonní přístroj a následně došlo k blokaci SIM karty. Nesouhlasí s argumentací žalovaného, že poskytování telefonních služeb není vázáno na konkrétní telefonní přístroj a nevyužívání telekomunikačních služeb nemá vliv na trvání účastnické služby. Proto je přesvědčen, že žalovaný nesprávně posoudil obsah smluvního vztahu mezi stěžovatelem a poskytovatelem služeb společností R., a. s.

Městský soud v Praze žalobu usnesením ze dne 21. 1. 2003 odmítl, neboť žaloba směřovala proti správnímu rozhodnutí o sporu, který vyplývá ze soukromoprávního vztahu mezi účastníky ve smyslu § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2003. Soud proto postupoval podle § 130 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

Stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze. Uvádí v ní, že nezpochybňuje, že žaloba byla podána u věcně nepříslušného soudu, a to právě ve smyslu § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. Avšak podle jeho názoru nebylo v dané věci namístě použít ustanovení soudního řádu správního, nýbrž věc postoupit věcně a místně příslušnému soudu, tj. Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Stěžovatel tedy namítá nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Žalovaný rozhodoval podle § 95 bod 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Podle tohoto ustanovení rozhoduje Český telekomunikační úřad spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb. Smlouva o poskytování telekomunikačních služeb zakládá soukromoprávní vztah mezi rovnými subjekty.

V dané správní věci tak existuje spor o právo vyplývající ze soukromoprávního vztahu ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř. Podle odst. 2 tohoto ustanovení rozhodují civilní soudy tyto spory, i když o nich podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, a to za podmínek uvedených v části páté o. s. ř. O dané věci rozhodoval na základě výše uvedeného zákona o telekomunikacích Český telekomunikační úřad; je tedy dána pravomoc civilních soudů ve smyslu § 7 odst. 2 a části páté o. s. ř. (srv. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 6 A 60/2000 - 46, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 118/2004).

K námitce stěžovatele, že soud neměl postupovat podle soudního řádu správního, Nejvyšší správní soud uvádí následující. Z hlediska procesního práva jsou soudy povinny postupovat podle právních předpisů účinných v čase určitého procesního úkonu, v daném případě rozhodnutí, nestanoví-li přechodná ustanovení postup odchylný. Jelikož soud rozhodoval ve věci až za účinnosti soudního řádu správního, tj. po 31. 12. 2002, byl povinen postupovat podle příslušných ustanovení tohoto procesního předpisu, a nikoli podle občanského soudního řádu. Podle § 130 odst. 1 s. ř. s. druhá část první věty za středníkem soud v řízení, ve kterém jde o věci, o nichž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, postupuje podle § 68 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je žaloba nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. V takovém případě nezbude soudu, než nepřípustnou žalobu podle § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítnout. Podle tohoto ustanovení musí být účastník poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.

V dané věci se jednalo o věc správního soudnictví, neboť se stěžovatel v žalobě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení mu věci k dalšímu řízení a nikoli meritorního rozhodnutí ve věci (o sporu), jak by tomu bylo v případě postupu „pořadem práva“, tj. cestou občanského soudního řízení. Proto městskému soudu nezbylo, než postupovat podle soudního řádu správního. Jelikož Městský soud v Praze postupoval zcela v souladu s výše uvedenými ustanoveními soudního řádu správního, nelze jeho postupu ani z tohoto hlediska nic vytknout.

Vzhledem k tomu, že soud postupuje zásadně podle procesních předpisů účinných v čase vydání rozhodnutí, není tedy rozhodnou skutečnost, že i předchozí právní úprava (§ 102 odst. 3 zákona o telekomunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2002) dávala adresátu správního rozhodnutí v daných věcech možnost bránit se pořadem práva, tj. cestou meritorního rozhodnutí sporu v občanském soudním řízení. Jelikož přechodná ustanovení s. ř. s. neobsahují odchylnou úpravu, je pro rozhodnutí soudu právně relevantní toliko právní úprava účinná v čase vydání jeho rozhodnutí, tj. úprava soudního řádu správního.

Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítnout.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Protože žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu