Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 150/2004 - 154

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Šebánkem, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, za účasti Celního ředitelství České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 6, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2004, č. j. – 123,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2004, č. j. – 123 s e z r u š u je a věc s e v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2004, č. j. – 123, byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutím Celního ředitelství v Českých Budějovicích (dále jen „ celní ředitelství“) ze dne 24. 2. 2004, č. j. 1625/02 – 01, č. j. 1626/02 – 01, č. j. 1627/02 – 01, č. j. 1628/02 – 01, č. j. 1629/02 – 01 a ze dne 25. 2. 2004, č. j. 1630/02 – 01, č. j. 1631/02 – 01, č. j. 1632/02 – 01, č. j. 1633/02-01, č. j. 1634/02 – 01, kterými bylo rozhodnuto o odvoláních stěžovatele proti rozhodnutím Celního úřadu ve Strážném ze dne 4. 12. 2001, č. j. 1504/01 – 0326 – 01 až 1508/01 - 0326 - 01 a č. j. 1510/01 – 0326 – 01 až 1514/01 – 0326 – 01, jimiž bylo stěžovateli vyměřeno clo a daně váznoucí na benzínu euro super A2, který stěžovatel jako řidič společnosti F. P., s. r. o. v době od 19. 5. do 19. 10. 2000 dovezl do tuzemska ze Spolkové republiky Německo. V odůvodnění krajský soud uvedl, že neshledal námitky stěžovatele důvodnými, tedy ani námitku, kterou se stěžovatel dovolával neplatnosti, resp. nicotnosti, rozhodnutí celního úřadu s poukazem na , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) pro nesplnění náležitostí podle citovaného zákona spočívající v neuvedení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, ani námitku nezákonnosti postupu celního ředitelství, pokud v rámci odvolacího řízení změnil text rozhodnutí celního úřadu tak, že jednak změnil název tohoto rozhodnutí a jednak vložil do původního textu výrokové části výčet ustanovení jednotlivých právních předpisů, podle kterých celní úřad rozhodoval.

Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě především vytkl napadenému rozsudku nesprávné posouzení § 50 zákona o správě daní a poplatků, když podle jeho názoru celní ředitelství věcně nerozhodlo o odvoláních proti jednotlivým rozhodnutím celního úřadu, neboť změny, které ve svých rozhodnutích učinilo, nejsou změnami ve věci samé, ale jsou pouze úpravou textace prvostupňových rozhodnutí. Postup celního ředitelství tak spíše odpovídal ustanovení zákona o správě daní a poplatků. Dále namítal nesprávné vyložení pojmu celního dluhu a nesprávné zjištění skutkového stavu, neboť povinnosti vyplývající z ust. , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) splnil, což vyplývá z jím předložených důkazů. Proto se domáhal zrušení napadeného rozsudku a současně požádal, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Celní ředitelství ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhlo její zamítnutí, když námitky stěžovatele neshledalo důvodnými. Celní ředitelství vyjádřilo přesvědčení o správnosti svého postupu, když v odvolacím řízení změnilo text výroku napadeného rozhodnutí tak, aby bylo dosaženo jeho přesnosti a úplnosti. Zůstává nepopiratelným faktem, že původními rozhodnutími celního úřadu byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit clo a daně vybírané při dovozu zboží a jednalo se tedy jednoznačně o rozhodnutí, jimiž byla daň stanovena. K tvrzenému nesprávnému výkladu pojmu celní dluh poukázalo celní ředitelství na to, že stěžovatel opomíjí , ve znění pozdějších předpisů, a nevěnuje pozornost , ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak nedalo za pravdu stěžovatelovu tvrzení o tom, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 z důvodů a v rozsahu uvedeném v kasační stížnosti, a přitom shledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud pokládal především za nezbytné vypořádat se nejprve s otázkou neplatnosti, resp. nicotnosti rozhodnutí celního úřadu, tak jak mu to ukládá

Podle § 32 odst. 2 písm. d) zákona o správě daní a poplatků je základní náležitostí rozhodnutí výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, a jde-li o peněžité plnění, také částku a číslo účtu příslušné banky, na nějž má být částka zaplacena.

Podle § 32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků chybí-li v rozhodnutí některá z ostatních základních náležitostí, která dle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v případech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal.

K otázce výkladu uvedení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno se opakovaně vyslovil jak Ústavní soud, tak Nejvyšší správní soud. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. uvedl, že zákonodárce uvedením množného čísla sledoval označení jak hmotněprávních, tak i procesněprávních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 18. 11. 2003, č. j. - 216 uveřejněném pod č. 212 ve Sbírce NSS 5/2004 dále uvedl, že neuvedení konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu nicotnost nezakládá, pokud je ve výroku uveden alespoň právní předpis jako takový, byť je zdůrazněno, že z důvodů naplnění požadavků jasnosti, srozumitelnosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí finančních orgánů je žádoucí, aby konkrétní ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, ve výroku rozhodnutí obsaženo bylo.

Jak vyplývá ze správního spisu, je v návětí výroku rozhodnutí celního úřadu ze dne 4. 12. 2001 zn. 1504/01-0326-01 citováno ustanovení zákona o správě daní a poplatků a ustanovení a . Stejná znění obsahují i ostatní rozhodnutí celního úřadu zn. 1504/02-0326 až 1508/01-0326-01 a zn. 1510/01-0326-01 až 1514/01-0326-01. Ustanovení zákona o správě daní a poplatků upravuje povinnost správce daně zahájit daňové řízení z úřední povinnosti, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro vznik či existenci daňové pohledávky. Ustanovení stanoví věcnou působnost celního úřadu a ustanovení definuje, co se pro účely zákona rozumí clem. Je tedy zřejmé, že ve výroku samém jsou uvedeny pouze nepřiléhavá ustanovení procesního předpisu a ustanovení , ale zcela absentuje odkaz na hmotněprávní předpisy, tj. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou proto splněny náležitosti zákona o správě daní a poplatků.

Postup celního ředitelství, které se pokusilo zhojit vady původního rozhodnutí tím, že jednak změnilo nepřesný název rozhodnutí celního úřadu označené jako „Rozhodnutí - vydání platebního výměru, sdělení výše celního dluhu“ na „Rozhodnutí o vyměření cla a daní“ a jednak doplnilo do výroku rozhodnutí celního úřadu všechny relevantní předpisy včetně jednotlivých ustanovení, nelze akceptovat.

Rozhodnutí vydané v daňovém řízení, v němž absentuje některá ze zákonem výslovně stanovených esenciálních náležitostí, nelze vůbec považovat za rozhodnutí, nýbrž za paakt nezakládající od počátku žádné právní účinky. Tak je tomu i v projednávané věci. Takový nedostatek proto nelze zhojit změnou rozhodnutí podle § 50 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků, neboť nelze změnit výrok neexistujícího rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud poznamenává, že judikatura Ústavního soudu z hlediska požadavků na náležitosti daňových rozhodnutí je počínaje nálezem Ústavního soudu sp. zn. již konstantní, a tedy i předvídatelná, a to včetně negativních důsledků z hlediska neplatnosti, resp. nicotnosti, daňových rozhodnutí při jejich nedodržení.

Vzhledem k tomu, že všechna předmětná rozhodnutí celního úřadu jsou neplatná, resp. nicotná, staly se ostatní námitky bezpředmětnými.

Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek podle zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení. V dalším řízení je krajský soud podle vázán právním názorem vysloveným tímto zrušovacím rozhodnutím.

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu