Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 50/2003 - 41

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce J. E., zastoupeného JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 2/2, Děčín I, proti žalovanému Krajskému úřadu Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2002, zn. DS/18587/2815/01, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2003, č. j. – 27,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. – 27 ze dne 18. 9. 2003 byla zamítnuta žaloba žalobce (dále „stěžovatel“), kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. DS/18587/2815/01. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu Děčín, referátu dopravy a silničního hospodářství ze dne 1. 11. 2001, č. j. RD/34565/2001/Sř – 537, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 9000 Kč a zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí za porušení § 4

písm. a), b), a , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, čímž se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle a e) , o přestupcích, a přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi dle téhož zákona.

Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodu, že nesouhlasí s jeho závěrem o správnosti a zákonnosti postupu odvolacího správního orgánu, který lze podřadit pod Namítá, že žalovaný i správní orgán prvního stupně porušil a , když bylo rozhodnutí prvního stupně vydáno v nepřítomnosti stěžovatele a tím mu bylo znemožněno se k věci vyjádřit.

Konstatuje, že podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích existují jen tři podmínky, za nichž je možné věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka řízení. Ani jedna z těchto podmínek nebyla splněna. Uvádí, že se jako účastník řízení řádně omluvil a zdůraznil, že se chce osobně projednání zúčastnit. Poukazuje na to, že v jednom případě správní orgán důvodnost omluvy uznal, v druhém případě za identických podmínek shledal důvody zcela opačné a věc projednal v nepřítomnosti účastníka. Uvádí, že zákon doložení důvodu nepřítomnosti nevyžaduje a nespojuje s ním žádné právní následky.

Dále konstatuje, že přestupkové řízení nebylo zahájeno do 60 dnů, nýbrž až po 7 měsících, čímž byl porušen zákona o přestupcích. Na závěr namítá porušení a násl. , o správním řízení ( ), aniž však toto tvrzení blíže specifikuje.

Ze správního a soudního spisu bylo zjištěno, že stěžovatel dne 27. 1. 2001 v 6.00 hodin havaroval v D. na křižovatce na R. n. s vozem Opel Kadett SPZ xxx, když nezvládl na zledovatělém povrchu řízení a čelně narazil do sloupu veřejného osvětlení a do telefonní budky. Stěžovatel odmítl lékařské ošetření, po poučení se odmítl podrobit orientační dechové zkoušce a odběru krve s odůvodněním, že vozidlo neřídil a že je chodec.

Přípisem Okresního úřadu Děčín, referátem dopravy, ze dne 22. 8. 2001 byl stěžovatel informován, že proti němu bylo zahájeno řízení pro přestupek podle § 22 odst. 1 písm. c) a e) a § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích a současně byl předvolán k ústnímu jednání v této věci na 17. 9. 2001. Stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Lubomíra Švába zažádal podáním ze dne 13. 9. 2001 o přeložení ústního jednání na jiný pozdější termín po 31. 10. 2001. V odůvodnění uvedl, že je z pracovních důvodů mimo území ČR a předpokládá návrat ve druhé polovině, resp. koncem měsíce října roku 2001. Správní orgán této žádosti přípisem ze dne 10. 10. 2001 vyhověl a předvolal stěžovatele na 1. 11. 2001. Současně poučil stěžovatele o následcích nedostavení se bez závažných důvodů. Na toto předvolání stěžovatel reagoval podáním ze dne 30. 10. 2001, ve kterém opět požádal o přeložení konání ústního jednání na jiný termín, neboť zaměstnavatel změnil stěžovateli termíny turnusových změn, a proto bude v daném termínu opět od 12. 11. 2001 po dobu tří

týdnů mimo území ČR. Tuto skutečnost vysvětluje tím, že je zaměstnán na zahraniční lodi v turnusových směnách zhruba po dobu tří týdnů a další tři týdny má volno a pobývá v místě svého bydliště.

Druhé žádosti o přeložení konání ústního jednání na jiný termín správní orgán nevyhověl, neboť neuznal omluvu obviněného z přestupku (stěžovatele), neboť není přesvědčivě prokázána a v souladu s § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, přičemž bylo přihlédnuto k tomu, že přítomnost obviněného není bezprostředně třeba, neboť podklady k projednání věci jsou úplné a věc je tak možné projednat v nepřítomnosti stěžovatele.

Okresní úřad Děčín dále rozhodnutím č. j. RD/34565/2001/Sř – 537 ze dne 1. 11. 2001 shledal, že je stěžovatel vinen shora uvedenými přestupky.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, ve kterém uvádí důvody shodné s výše uvedenými důvody kasační stížnosti, tj. zejména, že dané rozhodnutí bylo vydáno v jeho nepřítomnosti, ačkoli pro takový postup chyběly zákonem stanovené podmínky. O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. DS/18587/2815/01, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že spolupráci účastníka řízení se správním orgánem lze chápat nejen jako právo, ale zároveň ve smyslu jako jeho povinnost. Stěžovatel měl dostatečný prostor k uplatnění svých práv, neboť mohl využít mezidobí od obdržení oznámení o zahájení správního řízení a předvolání k ústnímu jednání dne 28. 8. 2001 až do jeho odjezdu do zahraničí. Uvádí, že z materiálů předložených právním zástupcem je zřejmé, že se stěžovatel zdržoval na území České republiky po tomto datu, a to i dne 17. 9. 2001, na který bylo stanoveno původní projednání přestupku.

Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, jehož působnost přešla po nabytí účinnosti dne 1. 1. 2003 na Krajský soud v Ústí nad Labem. Tento soud žalobu zamítl kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 18. 9. 2003, č. j. – 27. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že byly splněny podmínky zákona o přestupcích. Stěžovatel se nedostavil bez náležité omluvy dvakrát k jednání. Žalovaný správně zhodnotil omluvu stěžovatele jako omluvu, která neprokázala přesvědčivě pracovní nebo služební zaneprázdnění. Stěžovatel měl dostatečně dlouhou dobu, aby se k přestupku mohl vyjádřit.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud zruší rozhodnutí krajského soudu podle ve spojení s , jestliže tento soud napadené správní rozhodnutí nezruší pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu tak měl učinit; za takovou vadu se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Z kasační stížnosti vyplývá, že podle stěžovatele tvrzené porušení a zákona o přestupcích představuje porušení procesních pravidel při zjišťování skutkové podstaty správním orgánem ( a násl. ), které mohlo ovlivnit zákonnost ve smyslu uvedeného ustanovení

Podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích lze věc projednat v nepřítomnosti obviněného z přestupku jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednávání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu. Za vadu řízení se považuje, pokud věc bude projednána v nepřítomnosti obviněného, který se nedostavil bez náležité omluvy, ale je tady existence důležitého důvodu. Z hlediska povinnosti součinnosti obviněného však musí správní orgán i při existenci důležitého důvodu zhodnotit i závažnost skutečnosti, pro kterou mu obviněný nedoručil náležitou omluvu. Na druhou stranu náležitá omluva vždy předpokládá existenci důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod provádí správní orgán i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto i důvod, který může být dostatečný pro přeložení prvního ústního jednání, již nemusí být dostatečný i pro jeho další přeložení.

V dané věci stěžovatel tvrdil, že nebude pobývat na území České republiky v termínu, na který bylo stanoveno první ústní jednání, tj. 17. 9. 2001. Mezi tímto termínem a termínem, na který bylo podruhé nařízeno ústní jednání (1. 11. 2001) uběhlo téměř 6 týdnů, během nichž stěžovatel prokazatelně pobýval na území České republiky, jak vyplývá z dodejky k druhému předvolání, které podepsal 16. 10. 2001. Termín, na který bylo nařízeno druhé ústní jednání byl také stanoven na základě žádosti stěžovatele. Nevyhovoval-li mu ani tento termín, měl možnost v úzké součinnosti s žalovaným ( ) sjednat termín na dobu před jeho odjezdem z České republiky. Vzhledem k tomu, že v tomto mezidobí stěžovatel žádným způsobem nekontaktoval žalovaného, aby mohl využít svého práva vyjádřit se k projednávané věci, Nejvyšší správní soud se rovněž domnívá, že odvolávání se na svou nepřítomnost 1. 11. 2001 je čistě účelové jednání. Žalovaný tedy vzhledem k předchozímu průběhu řízení správně zhodnotil důvod nepřítomnosti stěžovatele jako nedůvodný, a tím i omluvu jako nenáležitou, ve smyslu zákona o přestupcích. Z uvedeného vyplývá, že postupem žalovaného nebyla porušena procesní práva obviněného ve smyslu téhož zákona. Uvedený postup žalovaného tedy nepředstavuje vadu řízení ve smyslu

K námitce stěžovatele, že přestupkové řízení bylo zahájeno až 7 měsíců po spáchání přestupku, a nikoli do 60 dnů od této události, Nejvyšší správní soud konstatuje, že lhůta 60 dnů podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích je lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn a 7 ve spojení s Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 22. listopadu 2004

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu