Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Afs 24/2003 - 35

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatelky A. B., a. s. zastoupené JUDr. Luďkem Jiroušem, advokátem se sídlem v Trutnově, Komenského 63, za účasti Finančního ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2003, č. j. - 15,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2003, č. j. – 15, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, jíž se domáhala přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 23. 9. 2002, č. j. 2970/170/2002, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Trutnově ze dne 15. 4. 2002, č. j. 42025/02/268980/2098, jímž byl stěžovatelce stanoven odvod neoprávněně použitých prostředků státního rozpočtu ve výši 102 000 Kč. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že předmětem sporu byla otázka, zda stěžovatelce byla v souladu se zákonem stanovena povinnost vrátit část dotace poskytnuté jí z prostředků státního rozpočtu na základě smlouvy uzavřené podle zásad vydaných v souladu s rozpočtovými pravidly republiky. Podle názoru krajského soudu není pojem použití prostředků státního rozpočtu totožný s pojmem účtování o nich a časové použití rozpočtových prostředků zcela jednoznačně vymezuje ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že tyto prostředky mohou být použity pouze v příslušném rozpočtovém roce. Pokud by časové použití mělo být jiné, pak by musely ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení být odchylky stanoveny obecně závazným právním předpisem. Z hlediska pohybu prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu musí dojít k jejich reálné spotřebě, v tomto případě v r. 1999, jinak by byl popřen smysl takové dotace. Závěr finančního ředitelství, že stěžovatelka podmínku časového použití dotace nedodržela, když její část v r. 1999 nevyčerpala, označil krajský soud za správný, a proto jí byla důvodně stanovena povinnost odvodu.

Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnila důvod vyplývající z ustanovení , (dále „ “), neboť krajský soud pochybil, když dovodil, že rozhodnutí finančního ředitelství je v souladu se zákonem. Stěžovatelka namítala, že smlouvou o poskytnutí dotace ze dne 26. 11. 1999 jí byla přiznána dotace pro rok 1999 v celkové výši 463 738 Kč na schválené množství motorové nafty ve výši 154 579,66 l. Kupní cena za toto množství motorové nafty činila celkem 2 874 036,83 Kč. Ke dni 31. 12. 1999 stěžovatelka zaplatila svým odběratelům za odebranou naftu celkem 2 250 177,60 Kč a je tedy nepochybné, že stěžovatelka přiznanou dotaci v plné výši použila v roce 1999 na zaplacení motorové nafty svým dodavatelům. Znamená to tedy, že přiznanou dotaci stěžovatelka v plné výši použila v příslušném rozpočtovém roce. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že nemůže obstát právní názor krajského soudu, podle kterého byla v daném případě porušena podmínka vyplývající z obecně závazného právního předpisu, tedy že při čerpání přiznané dotace bylo porušeno ustanovení , ve znění pozdějších předpisů.

Finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázalo na to, že stěžovatelka uvádí totožné důvody jako v odvolání, k nimž se finanční ředitelství vyjádřilo ve svém rozhodnutí. S názorem krajského soudu, jímž byla žaloba stěžovatelky zamítnuta, se plně ztotožnilo.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatelka uzavřela dne 26. 11. 1999 s Ministerstvem zemědělství smlouvu o poskytnutí dotace pro r. 1999 na řešení dopadů zvýšení spotřební daně za motorovou naftu v zemědělské výrobě, a to na 154579,66 l nafty při sazbě podpory 3 Kč, takže celková částka činila 463 738 Kč. V průběhu kontroly dodržování podmínek čerpání a použití dotací předložila stěžovatelka faktury o nákupu nafty vystavené v době od 29. 7. do 14. 10. 1999 na celkové množství 155 795, přičemž v roce 1999 nebyly všechny faktury uhrazeny, neboť faktura č. 9908031 za nákup 17 000 l nafty dne 2. 8. 1999 v částce 306 744,60 Kč byla uhrazena dne 3. 1. 2000 a faktura č. 9908851 za nákup stejného množství nafty dne 2. 9. 1999 v částce 317 114,60 Kč byla uhrazena dne 30. 3. 2000.

Podle ve znění pozdějších předpisů mohou být rozpočtové prostředky použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na které byly státním rozpočtem republiky určeny.

Podle výsledků provedené kontroly, jejichž správnost stěžovatelka ani v podané kasační stížnosti nezpochybnila, sice stěžovatelka nakoupila v době od 29. 7. do 14. 10. 1999 takové množství nafty, na jaké jí byla dotace poskytnuta, ale z toho 3400 l zaplatila až v r. 2000. Nákup nafty není použitím prostředků z poskytnuté dotace, když tyto měla stěžovatelka stále ve své dispozici a teprve zaplacením faktur byly, resp. mohly být, tyto prostředky použity. Stěžovatelka se v kasační stížnosti v podstatě pouze omezila na konstatování, že krajský soud pochybil, když dovodil, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem a uvedla, že kupní cena za schválené množství motorové nafty činila celkem 2 874 036,83 Kč a ke dni 31. 2. 1999 zaplatila svým dodavatelům za odebranou naftu 2 250 177,60 Kč. Tyto údaje však jsou pro danou věc nic neříkající, protože z nich není vůbec zřejmé, na nákup jakého množství nafty stěžovatelka v rozhodném období prostředky z poskytnuté dotace použila. Vzhledem k tomu, že neprokázala zaplacení 3 400 l nafty v r. 1999, nemohla vyčerpat poskytnutou dotaci v plné výši, když tato činila 3 Kč na 1 l nafty, a proto jí byla důvodně uložena povinnost odvést částku 102 000 Kč do státního rozpočtu.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro stanovení odvodu neoprávněně použitých prostředků státního rozpočtu, a proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle ustanovení , přičemž v souladu s ustanovením rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , podle kterého nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. října 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu