Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 30/2003 - 44

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: G., spol. s r. o., proti žalovanému: Celní ředitelství Brno, se sídlem Koliště 21, 601 44 Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. – 28 ze dne 9. 6. 2003,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. – 28 ze dne 9. 6. 2003 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 29. 6. 2000 u Krajského soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí Celního ředitelství v Brně ze dne 2. 5. 2000, č. j. 2294 - 0101 - 01/03 - 2000, kterým byla stěžovateli jako ručiteli uložena povinnost zaplatit celní dluh ve výši 95 574 Kč.

Krajský soud v Brně rozhodl o žalobě rozsudkem č. j. – 28 ze dne 9. 6. 2003 tak, že žalobu zamítl a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení právní otázky, jakým způsobem vykládat individuální záruku sjednanou podle , ve znění (dále též „celní zákon“) uvedl, že ve spisovém materiálu správního orgánu se nachází záruční ze dne 17. 4. 1997 sjednaná pro jiné operace než režim tranzitu (individuální záruka). V čl. I bodu 1 poskytl stěžovatel tímto celnímu úřadu jako jediný ručitel záruku na částku 124 478 Kč a zavázal se společně a nerozdílně s deklarantem uhradit celní dluh, který nebyl splněn v zákonné lhůtě, a za který ručitel převzal vystavením záruční y ručení za clo, daně a poplatky spojené s dovozem zboží včetně úroku, až do částky uvedené v záruční ě. Z toho pak vyplývá, že stěžovatel se zavázal uhradit společně a nerozdílně spolu s deklarantem celní dluh, který nebyl splněn v zákonné lhůtě. Podle krajského soudu by proto bylo nelogické a v rozporu s předmětnou záruční u, aby stěžovatel ručil pouze za část dluhu, kterou již deklarant zaplatil. Ze společného a nerozdílného závazku podle názoru krajského soudu plyne, že celní úřad může požadovat úhradu celního dluhu, který nebyl splněn v zákonné lhůtě až do výše sjednané v záruční ě po deklarantovi či po ručiteli. Je pouze na vůli celního úřadu, koho ze zavázaných si pro zaplacení bezplaceného celního dluhu vybere. Celní úřad může požadovat zaplacení části v zákonné lhůtě nezplaceného celního dluhu po deklarantovi a zbývající část po ručiteli. V daném případě však část celního dluhu byla zaplacena deklarantem, proto se na tuto již zaplacenou část záruční nevztahuje. Z povahy individuální záruky vyplývá, že se právě vztahuje na zbývající část celního dluhu, která nebyla zaplacena v zákonné lhůtě. Tento názor potvrzuje i ustanovení věta první celního zákona, ze kterého vyplývá, že zajištění celního dluhu nezanikne dokud celní dluh není splněn. Krajský soud proto dospěl k závěru, že celní orgány jednaly v souladu se shora uvedenými ustanoveními celního zákona, když zbývající nezaplacenou část celního dluhu požadovaly po ručiteli. Výše částky, do které ručí ručitel, uvedené v záruční ě, nepřevyšuje výši částky, kterou požadují celní orgány po ručiteli.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž uvádí, že důvodem kasační stížnosti je nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu , (dále jen „ “). Stěžovatel vychází z toho, že krajský soud nesprávně posoudil jeho odpovědnost ze společného a nerozdílného závazku. V záruční ě při propouštění zboží do volného oběhu pro deklaranta J. Š. – B. se stěžovatel zavázal, že společně a nerozdílně s dlužníkem (deklarantem) splní zaručenou výši celního dluhu 124 478 Kč. Dlužník (deklarant) splnil celní dluh ve výši 139 619 Kč a tím zanikla i odpovědnost stěžovatele ze společného závazku vůči celnímu úřadu, neboť společný závazek deklaranta a ručitele vznikl pouze do výše 124 478 Kč. Požadování jakéhokoli plnění na ručiteli nad tuto částku je dle názoru stěžovatele nezákonné, protože společný závazek plněním dlužníka zanikl. Z ustanovení a celního zákona podle názoru stěžovatele vyplývá a v každodenní praxi se tak také postupuje, že zajištění celního dluhu nemůže být poskytnuto v menší výši než činí příslušný celní dluh, čili zaručená výše = celní dluh a naopak. V daném případě byla však tato relace v důsledku pochybení celního úřadu porušena. Krajský soud poté vyvodil odpovědnost ručitele za úhradu celního dluhu, jehož výše nebyla určena.

Společný závazek, který ručitel vystavením záruční y uzavřel, musí být určitý. Pokud by mělo platit, že ručitel se záruční u zavazuje společně a nerozdílně s dlužníkem uhradit celní dluh, jehož výše není určena, jde podle názoru stěžovatele o právní úkon neurčitý a tudíž neplatný. V uvedeném případě také byla v dobré víře vystavena záruční na celý předpokládaný celní dluh. Protože celní úřad, údajně na základě ekonomického opatření vyhlášeného s okamžitou účinnosti, nepřiznal dovozci preferenční clo v rámci dovozní kvóty, která ještě nebyla zdaleka vyčerpána, vyměřil celní dluh téměř ve výši dvojnásobku očekávané a v záruční ě uvedené částky. O tom, jak vysoký celní dluh byl vyměřen, se stěžovatel dozvěděl teprve dodatečně při převzetí rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu (JCD). Nepochybně jinak bude otázku poskytovaného zajištění celního dluhu posuzovat ručitel, když bude vědět, že deklarant (dlužník) bude muset do deseti dnů uhradit 233 319 Kč anebo pouze 124 478 Kč. V uvedený den bylo takto propuštěno 7 kamionů, takže deklarantovi bylo předepsáno k úhradě 7 celních dluhů a stěžovateli jako ručiteli měl tak vzniknout společný závazek ve výši 1 558 495 Kč na místo předpokládaných 831 470 Kč, na kteréžto částky také byly vystaveny záruční y. V momentě přebírání ručení ručitel musí především zvážit, zda dovozce bude vůbec schopen předmětnou částku uhradit. Pokud bude mít o solventnosti dovozce pochybnost, ručení (zajištění celního dluhu) neposkytne, protože by tímto krokem přímo vyhodil peníze z okna. To je přímý důsledek neurčitého závazku. Deklarant také celní dluhy v plné výši dosud celnímu úřadu neuhradil. V předmětném případě stěžovatel záruční u přebíral ručení za celní dluh ve výši 124 478 Kč. Pokud krajský soud z textu záruční y vyvodil, že společný závazek stěžovatele s deklarantem se týká jakéhokoli celního dluhu (bez bližšího vymezení), který nebyl splněn v zákonné lhůtě, šlo o právní úkon neurčitý, čili neplatný.

Celní ředitelství Brno ve vyjádření ke kasační stížnosti dne 31. 7. 2003 uvedlo, že obsahem kasační stížnosti jsou námitky, které lze co do obsahu považovat za shodné s námitkami uvedenými stěžovatelem již v průběhu správního řízení a v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, s nimiž se již správní orgán zabýval a svůj právní názor také prezentoval ve vyjádření k žalobě, zaměřilo se proto Celní ředitelství Brno v tomto vyjádření pouze k argumentaci stěžovatele, kterou lze posoudit jako novou. Nesouhlasí pak s argumentací stěžovatele ohledně neurčitého právního úkonu, pokud výše celního dluhu není určena, neboť celní dluh vznikl dne 17. 4. 1997 propuštěním zboží do volného oběhu a rozhodnutím v celním řízení JCD ev. č. 10229557 – 02010 – 4. Tímto rozhodnutím byl vyměřen celní dluh ve výši 233 319 Kč. Nutno tedy odmítnout tvrzení stěžovatele, že výše celního dluhu nebyla určena, a nutno ještě doplnit, že stěžovatel jako ručitel byl v daném celním řízení i v postavení zplnomocněného zástupce, jehož prostřednictvím bylo rozhodnutí v celním řízení, s konkrétní a jasně prezentovanou vyměřenou částkou, doručeno dlužníkovi. Tedy věděl nebo vědět mohl, v jaké výši byl celní dluh určen, respektive vyměřen, a v jaké lhůtě splatnosti musí být uhrazen. Nemohlo jít tedy v souvislosti s vystavením záruční y ručitelem o právní úkon neurčitý či neplatný, ale především po ručiteli nebylo požadováno uhrazení nedoplatku na celním dluhu v částce vyšší, než se zavázal v záruční ě. Stejný postup by celní úřad uplatnil i v případě, že by dlužník neuhradil ani část svého závazku, poté by celní úřad uplatnil úhradu celního dluhu po ručiteli, ale opět pouze do výše uvedené v záruční ě a zbytek nedoplatku by musel vymáhat po dlužníkovi zákonem stanovenými právními úkony. Celní ředitelství Brno má zato, že ze strany stěžovatele jde o účelová tvrzení, postavená na nesprávných právních závěrech, a navrhl proto, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

Ze správního spisu předloženého Celním ředitelstvím Brno byly zjištěny tyto, pro rozhodnutí věci podstatné, skutečnosti:

Dne 17. 4. 1997 bylo Celním úřadem Břeclav – dálnice propuštěno do režimu volného oběhu rozhodnutím v celním řízení Jednotnou celní deklarací č. j. 10229257 - 02010 - 4 zboží, a to červené víno, přičemž bylo vyčísleno clo, SPD a DPH v celkové částce 233 319 Kč s tím, že lhůta splatnosti celního dluhu je deset dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Ze dne 17. 4. 1997 je rovněž záruční , kterou stěžovatel jako ručitel poskytl Celnímu úřadu Břeclav – dálnice jako jediný ručitel záruku na částku 124 478 Kč a zavázal se společně a nerozdílně s dlužníkem (deklarantem) J. Š. – B. uhradit celní dluh, který nebyl splněn v zákonné lhůtě a za který ručitel převzal vystavením záruční y ručení za clo, daně a poplatky spojené s dovozem zboží, včetně úroků, až do částky uvedené v záruční ě, která byla celním úřadem přijata k zajištění celního dluhu. Ručitel se zavázal, že během lhůty deseti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření cla, daní a poplatku vybíraných při dovozu zaplatí požadovanou částku až po nejvyšší částku uvedenou v záruční ě, pokud ručitel nebo jiný zúčastněný celním orgánům neprokáže před uplynutím této lhůty, že celní dluh nevznikl nebo byl uhrazen.

Dne 23. 2. 2000 vydal Celní úřad Břeclav – dálnice pod č. j. 749 - 0223/2000 rozhodnutí, v němž uvedl, že podle celního zákona má ručitel G., spol. s r. o., po přijetí záruční y povinnost zaplatit celní dluh ve výši 95 574 Kč. Povinnost zaplatit tuto částku má ručitel ve lhůtě stanovené v záruční ě přijaté Celním úřadem Břeclav – dálnice dne 17. 4. 1997, a to do deseti dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán poukázal na rozhodnutí vydané dne 17. 4. 1997 o propuštění zboží do režimu volného oběhu a na to, že dne 18. 4. 1997 bylo sděleno dlužníku J. Š. – B., že celní dluh představuje částku 233 319 Kč. Dlužník provedl částečné úhrady celního dluhu, a to dne 29. 8. 1997 ve výši 100 000 Kč a dne 14. 4. 1998 ve výši 39 619 Kč. Protože v tomto případě byla přijata záruční , ve které se ručitel zavázal, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu do částky 124 478 Kč, vznikla proto povinnost zaplatit clo ručiteli.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 2. 3. 2000 odvolání, v němž poukázal na to, že dne 17. 4. 1997 se zavázal písemným prohlášením v záruční ě, že společně a nerozdílně s dlužníkem uhradí celní dluh, který nebyl splněn v zákonné lhůtě a za který převzal ručení do výše částky uvedené na záruční ě. Dlužník uhradil na účet celního úřadu vždy ve dvou splátkách částky, které jsou vyšší než byl solidarní závazek ručitele, a z tohoto důvodu nelze činit stěžovatele odpovědným za úhradu případného nedoplatku převyšujícího zaručenou částku.

O odvolání rozhodlo Celní ředitelství Brno dne 2. 5. 2000 tak, že podle , o správě daní a poplatků, odvolání zamítlo. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací správní orgán konstatoval, že k propuštění zboží do navrženého režimu a v souvislosti s tím přijetí individuální záruky poskytnuté ručitelem k zajištění celního dluhu došlo v době platnosti celní zákon, ve znění S ohledem na celního zákona je nepochybné, že ze strany celního úřadu došlo k pochybení, neboť celní dluh nebyl při vydání rozhodnutí o propuštění zboží a vyměření celního dluhu zajištěn v dostatečné výši, neboť v daném případě byla přijata záruční s nižší zaručenou částkou, než činila vyměřená částka celního dluhu rozhodnutím celního úřadu. Tato skutečnost však podle názoru odvolacího orgánu nemůže mít vliv na povinnost ručitele, jelikož po ručiteli požadovaná částka nepřevyšuje částku uvedenou v záruční ě. Zde se ručitel svým písemným prohlášením o ručení zavázal společně a nerozdílně s dlužníkem uhradit po nejvyšší zaručenou částku uvedenou v záruční ě celní dluh, který nebyl splněn v zákonné lhůtě. Argumentaci spočívající v tom, že dlužník již část celního dluhu ve výši odpovídající zaručené částce splnil, a tím byla splněna i povinnost ručitele jako solidárního dlužníka, je nutno podle názoru odvolacího správního orgánu odmítnout jako právně nepodloženou. Zároveň bylo připomenuto, že ručitel v daném případě vystupoval i jako zástupce deklaranta v celním řízení a rozhodnutí, kterým bylo zboží propuštěno do navrženého režimu se skutečnou vyměřenou částkou cla a daní bylo jeho prostřednictvím doručeno deklarantovi, tzn., že věděl jaká částka cla a daní byla celním úřadem deklarantovi vyměřena. Výše vyměřeného celního dluhu není zpochybněna ručitelem ani v odvolání.

Odvolací správní orgán dále uvedl, že ze znění celního zákona vyplývá, že ručitel se v záruční ě musí zavázat společně a nerozdílně s dlužníkem splnit zaručenou výši celního dluhu, což znamená, že po ručiteli pak není možné požadovat vyšší než zaručenou částku, i když nesplněný celní dluh nebo jeho nesplněná část zaručenou částku převyšuje. Nijak však z tohoto ustanovení nevyplývá, že v případě, kdy dlužník splní celní dluh pouze částečně s tím, že uhradí částku rovnající se zaručené částce a zbytek zůstane neuhrazen, zaniká na základě této skutečnosti i zajištění celního dluhu. Jelikož celní dluh v příslušné částce nebyl dosud splněn, zajištění celního dluhu nemohlo podle celního zákona zaniknout. Trvá tedy povinnost ručitele, k níž se v záruční ě zavázal do deseti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu zaplatit požadovanou částku a to až po nejvyšší částku uvedenou v záruční ě pro jiné operace než tranzit (individuální záruce).

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu kasační stížnosti přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Na základě záruční y ze dne 17. 4. 1997 poskytl stěžovatel celnímu úřadu záruku na částku 124 478 Kč a zavázal se společně a nerozdílně s dlužníkem J. Š. – B. uhradit celní dluh, který nebyl splněn v zákonné lhůtě. Stěžovatel se tedy, jakožto ručitel, v záruční ě zavázal, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu ( celního zákona). Téhož dne, kdy stěžovatel podepsal záruční u, tj. dne 17. 4. 1997, celní úřad rozhodl Jednotnou celní deklarací č. j. 10229257 - 02010 - 4, že celková výše cla a daní činí částku 233 319 Kč. Celnímu orgánu tedy muselo být zřejmé, že poskytnuté zajištění celního dluhu nezajišťuje celý dluh, měl proto tento nesoulad odstranit zejména postupem podle tehdy platného celního zákona; takto však celní orgán nepostupoval.

Lze tedy vyjít z toho, že celní dluh nebyl zajištěn v plné výši, jak byl vyměřen, ale jen do výše uvedené v záruční ě. Společný a nerozdílný závazek dlužníka a ručitele vůči celnímu úřadu tak vznikl pouze do výše uvedené v záruční ě. Vzhledem k tomu, že zaručenou výši celního dluhu splnil vůči celnímu úřadu dlužník, povinnost ručitele z tohoto závazku plněním dlužníka zanikla. Za úhradu nedoplatku, tj. rozdílu mezi vyměřeným celním dluhem a výší solidárního závazku, odpovídá celnímu úřadu pouze dlužník. Uplatnění odpovědnosti vůči ručiteli v tomto případě postrádá právní důvod a jde nad rámec závazku převzatého podle celního zákona.

Kasační stížnost tedy důvodně namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ( ). Proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Brně podle zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Pokud jde o náklady řízení o kasační stížnosti, rozhodne o nich podle Krajský soud v Brně ve svém novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu