Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 3/2004 - 71

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce M. P., advokátem JUDr. Martinem Kopeckým, se sídlem revoluční 24, Praha 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje se sídlem Komenského 125, Pardubice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. 10. 2003, č. j. – 41,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. 10. 2003. č. j. – 41, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2003, č. j. ODSH 7380/2002–Fi a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 1. 2003, č. j. ODSH 7380/2002-Fi zamítl odvolání žalobce a v plném rozsahu potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu Svitavy, referátu dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán I. stupně“) č. j. RDSH/PŘ/999/02, podle něhož se žalobce dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle , o přestupcích (dále jen „ “) tím, že dne 12. 6. 2002 v 19 hod. v obci

Litomyšl jako řidič motocyklu nedal při jízdě křižovatkou místních komunikací, která nebyla označena dopravními značkami, přednost v jízdě vozidlu přijíždějícímu zprava, přičemž žalobce utrpěl zranění a na obou dopravních prostředcích vznikla hmotná škoda, čímž žalobce porušil ustanovení , b) , o provozu na pozemních komunikacích. Žalobci byla uložena pokuta 2000 Kč a byla mu stanovena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 500 Kč.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu, navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce namítl rozpor výroku rozhodnutí s , neboť výrok rozhodnutí postrádá vyslovení viny. Žalobce dále namítl nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu co do naplnění subjektivního znaku spáchání přestupku, když se v daném případě jednalo o křižovatku dvou místních komunikací. Žalobce přijížděl do křižovatky po komunikaci II. třídy, tedy po hlavní komunikaci, zatímco řidič H. jako druhý účastník dopravní nehody přijížděl po místní komunikaci IV. třídy, tedy po vedlejší komunikaci. Žalobce z toho dovodil opomenutí příslušného správního úřadu opatřit křižovatku dopravním značením, které by odpovídalo charakteru těchto místních komunikací.

Krajský soud žalobu zamítl proto, že ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce vjel do křižovatky dvou místních komunikací, která nebyla opatřena dopravními značkami „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a při jízdě křižovatkou nedal přednost vozidlu přijíždějícímu zprava. K žalobní námitce o neúplnosti výroku napadeného rozhodnutí ohledně „vyslovení zavinění“, krajský soud uvedl, že hodnotí formulaci výroku rozhodnutí jako dostatečně srozumitelnou vzhledem k použité dikci „dopustil se přestupku“. V této dikci je obsaženo naplnění jak subjektivní, tak objektivní stránky přestupku a s ohledem na to, že se jedná o přestupek, který nevyžaduje úmyslné zavinění přestupce, nepovažuje soud vytýkanou nedůslednost ve vztahu k , jenž ukládá správnímu orgánu, aby ve výroku, jímž se přestupce uznává vinným, vyslovil vinu, za takový nedostatek výrokové části rozhodnutí, který by způsobil nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Žalobce v kasační stížnosti uvedl důvody , b) a d) , (dále jen „ “). Vytkl rozhodnutí správního orgánu I. stupně, že neobsahuje vyslovení jeho viny, které je základní náležitostí odsuzujícího rozhodnutí o přestupku. Vyslovením viny je vysloven závěr správního orgánu, že na straně účastníka řízení mají být naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku stanovené v obecné a zvláštní části přestupkového (popř. jiného) zákona. Vyslovení viny výslovně vyžaduje , absence takového konstatování činí rozhodnutí o přestupku nezákonným a krajský soud měl z tohoto důvodu žalobě vyhovět. Otázku posouzení a vyslovení viny nelze odbýt pouhým konstatováním „dopustil se přestupku“, jak učinil správní orgán I. stupně a jak považoval za dostatečné krajský soud. Ve výrazu „dopustil se přestupku“, užívaném jinak ve zvláštní části , bývá obsaženo formální naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty podle zvláštní části , ale není kompletním vyslovením viny, nevyjadřuje např. posouzení subjektivní stránky (zejména zavinění) a naplnění materiálního znaku přestupku (společenské nebezpečnosti). Rozhodnutí správního orgánu I. stupně neposoudilo náležitě subjektivní stránku údajného deliktu. Krajský soud se v tomto směru se žalobními body dostatečně nevypořádal, zaměnil pojmy „vyslovení viny“ a „vyslovení zavinění“. Rozsudek krajského soudu, podle něhož neznamená absence vyslovení viny nezákonnost rozhodnutí o přestupku, které ukládá sankci, je nezákonný. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že shora citovaným rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo rozhodnuto o přestupku. Ve výroku rozhodnutí je uvedeno, kdo, kdy, kde a jak (jakým jednáním) se přestupku dopustil. Ve výroku je užita formulace „Tímto jednáním se dopustil přestupku…“. Vyslovení viny ve výroku obsaženo není. K odvolání žalobce, v němž nebyla obsažena námitka nevyslovení viny ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalovaný shora citovaným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a odvolání zamítl.

Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ( a 3 ), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle , výrok rozhodnutí, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též vyslovení viny. V projednávané věci výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyslovení viny neobsahoval.

Nevyslovení viny je vadou správního rozhodnutí a v daném případě je nutno posoudit, jaké má právní důsledky, tj. zda se rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost, či zda se jedná o jinou vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Za daných okolností lze dovodit, že se jednalo o tzv. jinou vadu řízení, která však nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobce v kasační stížnosti nepopírá skutkový děj, netvrdí již to, co v žalobě – že přednost v jízdě měl mít on. Skutek je tedy jasně vymezen a prokázán, stejně tak je zřejmé, jaký delikt jím žalobce spáchal a výrok o trestu nebyl zpochybněn. Rozhodnutí správního orgánu tedy bylo stiženo formální vadou, žalobce jím však nebyl zkrácen na svých právech.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( věta druhá ).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady, které by přesáhly rámec jeho běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. září 2004

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu