Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 170/2004 - 48

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatelky L. K., zastoupené JUDr. Kateřinou Skoumalovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2004, č. j. - 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky JUDr. Kateřiny Skoumalové s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 2. 2004, č. j. - 22, zamítl žalobu podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 18. 2. 2003 č. j. OAM-07-P19-2002, kterým jí nebyl udělen azyl podle , , 2 a 14 , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování podle citovaného zákona. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, stěžovatelka jako důvod žádosti o azyl uvedla své obavy z případných výhrůžek soukromých osob plynoucí z vymáhání peněžních částek zpronevěřených firmou, v níž byl zaměstnán její otec. Protože výčet důvodů, pro něž je možné udělit azyl, je v taxativní, je zjevné, že důvod uvedený stěžovatelkou pod tento výčet podřadit nelze. Vzhledem k tomu, že o žalobě matky stěžovatelky týkající se přezkumu rozhodnutí o neudělení azylu, bylo rozhodnuto zamítavě, nejsou splněny podmínky pro udělení azylu podle a v případě stěžovatelky ani nelze uvažovat o udělení humanitárního azylu podle .

Stěžovatelka podala proti citovanému rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů specifikovaných v až d) Namítala, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem a shledala vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu v projednání věci u krajského soudu, který věc projednal v rozporu se . Současně požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť současný stav řízení jí může přivodit značnou újmu na jejích právech, a to za situace, kdy by byla nucena vycestovat z území České republiky. Žádost o odklad vykonatelnosti odůvodňuje i v této stížnosti uvedeným porušením právních předpisů ze strany příslušných orgánů, které o její žádosti o azyl rozhodovaly. V důsledku porušení právních předpisů nebyla podaná žádost o azyl projednána zákonným způsobem tak, aby nedošlo k porušení práv upravených v .

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na správní spis a dále uvedlo, že k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neshledalo důvody, a proto jeho návrh nepodporuje.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 3 v rozsahu vymezeném v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka sice v kasační stížnosti výslovně označila zákonné důvody jejího podání s poukazem na ustanovení až d) , (dále jen „ “), ale nijak nekonkretizovala, v čem spatřuje rozpor v posouzení kauzy krajským soudem s platným právním řádem, v čem je projednání předmětné věci krajským soudem v rozporu se ani v čem shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o azylu. Stěžovatelka tak pouze v obecné rovině namítala nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu, aniž by ke svým tvrzením o porušení citovaných ustanovení uvedla konkrétní argumentaci. Protože Nejvyšší správní soud je vázán jak rozsahem kasační stížnosti, tak jejími důvody, přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vymezeném v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že krajskému soudu nelze vytýkat nesprávné posouzení právní otázky, když dovodil, že skutečnosti uváděné stěžovatelkou nelze podřadit pod ustanovení . Totéž v podstatě platí o vytýkaném procesním pochybení, neboť ministerstvo vycházelo při svém rozhodování z údajů uváděných stěžovatelkou, zpráv o politické a ekonomické situaci a stavu dodržování lidských práv v Arménské republice. S podklady k rozhodnutí byla stěžovatelka seznámena, bylo jí umožněno se s nimi seznámit, vyjádřit se k nim, ale této možnosti nevyužila.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle poslední věta zamítl.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka a podle platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle ) , ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby 1000 Kč a podle citované vyhláška náhrada hotových výdajů v částce 75 Kč, celkem tedy 1075 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. 9. 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu