Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 152/2004 - 31

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele L. H. N., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2003, č. j. - 10,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2003, č. j. – 10, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 20. 6. 2002, č. j. OAM-2727/AŘ-2001, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 24. 8. 2001, č. j. OAM-2315-CU-02-C10-2001, jímž nebyl stěžovateli udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vyhoštění ve smyslu citovaného zákona. V odůvodnění krajský soud uvedl, že správní orgán zjistil dostatečně skutkový stav věci a věc náležitě právně posoudil. K odůvodnění správního rozhodnutí dodal, že stěžovatel v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu uvedl, že opustil svou vlast z ekonomických důvodů, o azyl žádá z těchto důvodů a že jeho rodina byla chudá. Do protokolu o pohovoru pak uvedl, že opustil Vietnam proto, že nechtěl jít na vojnu, politického života se aktivně neúčastnil a neměl problémy kvůli svým politickým názorům. Z uvedeného je podle názoru krajského soudu zřejmé, že stěžovatel neprokázal naplnění podmínek pro udělení azylu ve smyslu , b) . Jeho tvrzení v žalobě o odůvodněném strachu z pronásledování jsou pouze obecná, která nijak blíže nekonkretizuje a která jsou v naprostém rozporu s tím, co uváděl v průběhu správního řízení. Nelze je tedy považovat za věrohodná. Správní orgán proto rozhodl důvodně a zákonným způsobem.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které vyjádřil nesouhlas s tím, že krajský soud posoudil důvody, které stěžovatel uváděl, pouze jako ekonomické. Stěžovatel se neztotožnil se závěry krajského soudu v tom smyslu, že o azyl žádá nedůvodně. Domnívá, že správní orgán zcela nedostatečně posoudil jeho osobní situaci a okolnosti, které uváděl již při pohovoru před správním orgánem. Kasační stížnost proto podává z důvodu vad řízení, které spočívají v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval měl napadené správní rozhodnutí zrušit, tedy s odkazem na Proto se domáhal zrušení napadeného rozsudku, vrácení věci k dalšímu řízení a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatel sice v kasační stížnosti výslovně označil zákonný důvod jejího podání s poukazem na ustanovení , ale nijak nekonkretizoval z čeho dovozuje, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech. Správní orgán především vycházel z výpovědi stěžovatele obsažené jednak v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu, v němž uvedl, že opustil svou vlast z ekonomických důvodů, o azyl žádá z těchto důvodů a že jeho rodina byla chudá a jednak v protokolu o pohovoru, v němž uvedl, že opustil Vietnam proto, že nechtěl jít na vojnu, politického života se aktivně neúčastnil a neměl problémy kvůli svým politickým názorům. Pro posouzení situace ve Vietnamu mělo ministerstvo k dispozici informace ze zpráv Ministerstva zahraničí USA v oblasti dodržování lidských práv ve Vietnamu v r. 1999 a 2000 a o svobodě vyznání ze dne 5. 9. 2000, informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky z r. 2000 a z databanky ČTK. S obsahem všech těchto zpráv měl stěžovatel možnost se seznámit po ukončení pohovoru a této možnosti nevyužil. Za této situace není podle názoru Nejvyššího správního soudu možné dovodit, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech.

Pokud stěžovatel svou domněnku, že správní orgán zcela nedostatečně posoudil jeho osobní situaci a okolnosti, které uváděl již při pohovoru před správním orgánem, formuloval zcela neurčitě bez jakékoliv konkretizace, nejedná se o důvod kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud se jí proto nemohl zabývat.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle poslední věta zamítl.

O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. 9. 2004

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu