Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 14 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (19)5 As 31/2003 - 49.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 As 31/2003 - 49
Legal thesis
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce P. R., proti žalovanému Ministerstvu zemědělství – Pozemkovému úřadu Karlovy Vary, Závodu Míru 725/16, Karlovy Vary, PSČ: 360 17, zast. JUDr. Emilií Brožovou, advokátkou se sídlem Krále Jiřího 32, Karlovy Vary, PSČ: 360 01, v řízení o ochraně proti nečinnosti, o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2003, č.j. 30 Ca 29/2003 – 17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2003, č.j. 30 Ca 129/2003 – 17 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal u Krajského soudu v Plzni žalobou ze dne 7. 3. 2003 vydání rozhodnutí o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, aby bylo žalovanému uloženo rozhodnout správním rozhodnutím o návrhu žalobce – stěžovatele ze dne 9. 11. 2001 na doplnění rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech, Okresního pozemkového úřadu ze dne 27. 10. 1997, č. j. PÚ 725/97-203 a rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech, Okresního pozemkového úřadu ze dne 17. 11. 1997, č. j. PÚ 946/97-203 ve lhůtě soudem stanovené; žalovaný dosud nerozhodl o budovách, které jsou rovněž součástí uplatněného restitučního nároku, když rozhodl toliko o tom, že není vlastníkem zemědělských nemovitostí v k. ú. D.
Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně žalobu odmítl s poukazem na skutečnost, že v dané věci se stěžovatel domáhá ochrany proti nečinnosti pozemkového úřadu, kterému zákon č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v ust. § 9 odst. 4 zakládá pravomoc rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti. V mezích takto zákonem vymezené pravomoci správní orgán vydává rozhodnutí ve věci povahy soukromoprávní, avšak v pravomoci správního soudu není poskytování ochrany proti nečinnosti správního orgánu v případě, kde tato spočívá v absenci rozhodnutí vydávaného v soukromoprávní věci. Poukázal přitom zejména na ust. § 2 zák. č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , podle něhož soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem nebo zvláštním zákonem a rozhodují o dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Jde v daném případě o procesní právo, aby věc byla v řádné lhůtě projednána a rozhodnuta, takovéto právo je povahy veřejnoprávní, avšak právě proto nelze v oblasti procesněprávní nalézt kritéria pro založení pravomoci správního soudu a jediným kritériem zůstává tak charakter věci, který má povahu soukromoprávní. Ochrana v těchto věcech je pak zajištěna částí pátou, hlavy prvé až čtvrté zák. č. 99/1963 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2003 (občanský soudní řád ). Tento rozsah a způsob ochrany nelze podle soudu I. stupně rozšiřovat s použitím pravomocí svěřených správnímu soudu soudním řádem správním a nelze tak zakládat pro poskytování takovéto ochrany dvojí právní režim.
Proti tomuto rozhodnutí v kasační stížnosti stěžovatel argumentuje tím, že se domáhá rozhodnutí o předmětu řízení, o němž dosud nebylo rozhodnuto a žalobou požaduje odstranění stavu, který lze kvalifikovat jako nečinnost správního orgánu ve smyslu § 4 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. s tím, že aplikací výkladu soudu I. stupně by byl rozsah ochrany proti nečinnosti správního orgánu nepřípustně zužován.
K věci se vyjádřil i žalovaný, který uvedl, že není v pravomoci správního soudu poskytování ochrany proti nečinnosti správního orgánu, pokud tato spočívá v absenci rozhodnutí, která jsou vydávána v soukromoprávní věci.
Z obsahu soudního spisu je patrné, že věc napadla krajskému soudu dne 7. 3. 2003 a byla označena jako žaloba o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a bylo požadováno, aby bylo žalovanému uloženo rozhodnout řádným správním rozhodnutím o návrhu stěžovatele, jak shora uvedeno. Spis obsahuje rozhodnutí Okresního úřadu Karlovy Vary – Okresního pozemkového úřadu ze dne 27. 10. 1997, že stěžovatel jako oprávněná osoba není vlastníkem stavební parcely v k. ú. D, dále rozhodnutí téhož úřadu ze dne 17. 11. 1997 týkající se vlastnictví nemovitostí náležejících k původním zemědělským přídělům označených v grafickém přídělovém plánu pro k. ú. D a také usnesení, jež je předmětem této kasační stížnosti.
Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Podle ust. § 2 s. ř. s. s. ř. s. poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v další věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
In fine citovaného paragrafu lze nalézt důvod, proč lze považovat pravomoc správního soudu svěřenou mu v ust. § 4 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. za autonomní ve vztahu k obecné charakteristice poskytované soudní ochrany veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Je správná úvaha soudu I. stupně o veřejnoprávní povaze procesních práv s důsledky z toho plynoucími, avšak v tomto případě je rozhodující zmocnění vykonávat soudní ochranu i v dalších věcech stanovených tímto zákonem, v jednotlivosti tedy rozhodnout o žalobě proti nečinnosti správního orgánu dle hlavy II, dílu 2 s. ř. s. s. ř. s. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
Pouze z ust. § 68 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. lze dovodit, že jen v řízení o žalobě proti již vydanému rozhodnutí, kterým správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci proti již vydanému rozhodnutí, kterým správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, má být žaloba odmítnuta a žalobce odkázán na podání nové žaloby podle části páté občanského soudního řádu , ve znění účinném po 1. 1. 2003, avšak pravidla pro řízení proti nečinnosti takový, ani žádný podobný důvod nepřípustnosti žaloby neobsahují (shodně i NSS 1 Ans 1/2003).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že ochranu proti nečinnosti nelze odepřít pouze z toho důvodu, že hmotněprávní nárok je povahy soukromoprávní. Bude na soudu I. stupně, aby v dalším řízení posoudil oprávněnost stěžovatelova požadavku podle zásad uvedených v ust. § 79 a násl. s. ř. s. s. ř. s. , když soud podepsaný se touto otázkou neměl důvod zabývat, neboť pro jeho rozhodnutí to nebylo zapotřebí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o důvodnosti kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. , a proto usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž o předmětu žaloby pojedná a rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ).
V Brně dne 14. 7. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu