Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 84/2004 - 87

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: M. N., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 7. 2003, č. j. – 26, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2003, č. j. – 43,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 7. 2003, č. j. – 26 ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2003,

č. j. - 43 s e z r u š u j e a v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Řádně a včas podanou kasační stížností ze dne 6. 8. 2003 se žalovaný (dále jen stěžovatel) domáhal zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako soudu I. stupně a současně požadoval přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. S ohledem na skutečnost, že soud rozhodoval o věci přednostně ve smyslu , 120 , návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se nezabýval.

Rozhodnutím žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 10. 9. 2002, č. j.

OAM-4030/VL-19-12-2002 bylo rozhodnuto ve věci žádosti žalobce o udělení azylu tak, že tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) ve znění Současně bylo rozhodnuto, že se žalobci azyl neuděluje podle , 2 a zákona o azylu, přičemž se na něj nevztahuje překážka vycestování podle zákona o azylu. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl především, že od roku 1994 několikrát dlouhodobě stěžovatel pobýval v České republice, poté zaplatil zprostředkovatelce za zprostředkování prodloužení povolení pobytu, ale byl jí podveden, obrátil se s žádostí o pomoc na právničku, od které se dozvěděl, že probíhá řízení a že je vše v pořádku, byl však zadržen policií a ta mu sdělila, že pobývá v ČR nelegálně; aby si pobyt zlegalizoval, rozhodl se požádat o azyl. V roce 1999 poškodily povodně jeho dům do té míry, že se v něm nedá bydlet. Soud I. stupně toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že žalobce podal dne 13. 9. 2002 k Vrchnímu soudu v Praze včas opravný prostředek, ve kterém uvedl, že se nemůže vrátit na Ukrajinu, nemá tam kde žít a obává se o svoji rodinu. Dále uváděl skutečnosti, které se netýkaly zjevně žalobce, nýbrž jiné osoby, která je označená jako „žalobkyně mající obavy žít v domě poničeném povodněmi a snahu žít spolu s manželem“. Soud uvedl, že povodeň lze považovat za živelnou událost a také, že tato skutečnost může naplnit zákonné znaky skutkové podstaty pro udělení humanitárního azylu podle zákona o azylu. Uvedl, že žalovaný nezjišťoval skutkový stav ve vztahu k humanitárnímu azylu, ale považoval již zmíněné uvedené skutečnosti směřující k posouzení žádosti o azyl z humanitárních důvodů podle zákona o azylu, který humanitární azyl neřeší. I když bylo rozhodnuto o tom, že se azyl podle neuděluje, „neodpovídalo to odůvodnění rozhodnutí, když v něm žalovaný pouze konstatoval, že v případě žadatelky a její dcery po posouzení jejich osobní situace a poměrů v zemi jejich státní příslušnosti humanitární azyl v smyslu zákon neuděluje“. Jakou konkrétní osobní situaci, jaké konkrétní poměry v zemi měl na mysli, z rozhodnutí nevyplývá.

Kasační stížností stěžovatel napadl rozsudek soudu I. stupně ve smyslu a d) , a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přecházejícím řízení a z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů rozhodnutí. Poukázal především na okolnost, že soud zaměnil část rozsudku o žalobě v části týkající se pana M. N. s částí rozsudku o žalobě jeho manželky a dcery a tím se stal rozsudek z valné části nesrozumitelným. Nesouhlasí s hodnocením, že povodeň může sama o sobě svými ekonomickými následky pro jednotlivce či rodinu naplnit znaky zákonné skutkové podstaty pro udělení humanitárního azylu. Nesouhlasí s tím v obecné poloze, tím spíše v případě, kdy se žalobce a jeho manželka různili v určení let, ve kterých jejich město postihly povodně a nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobce měl v České republice povolen pobyt a uděleno vízum za účelem podnikání od září roku 2000 do srpna 2001a sám uvedl, že Ukrajinu naposled opustil v červnu 2001, když se vracel z návštěvy na Ukrajině. Není jasné, co je míněno „žádostí o udělení humanitárního azylu“, když zákon takovýto termín nezná a váže možnost udělení humanitárního azylu na předpoklad, že v řízení o udělení azylu nebyl zjištěn důvod pro udělení azylu podle zákona o azylu.

Žalobce se vyjádřil k podané kasační stížnosti tak, že navrhuje její zamítnutí a také aby nebyl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval námitkou stěžovatele týkající se nesrozumitelnosti podaného rozsudku. Z obsahu soudního spisu zjistil, že poté, kdy soud I. stupně vydal rozsudek, který posléze byl napaden kasační stížností dne 30. 7. 2003 a ta byla podána u soudu I. stupně dne 11. 8. 2003, bylo vydáno usnesení dne 3. 9. 2003 pod č. j. – 43, kterým bylo opraveno odůvodnění, a to tak, že se týká konkrétně osoby žalobce. Toto odůvodnění je rozepsáno na č.l. 43 až 46 a dále na č. l. 47 je odůvodnění k tomuto vlastnímu usnesení a je v něm uvedeno, že „se v originálu rozsudku vyskytly zjevné nesprávnosti spočívající v záměně údajů o žalobci, když byly nesprávně použity údaje o žalující straně a došlo tak z důvodu chybného opisu správně znějícího odůvodnění obsaženého v konceptu rozsudku založeného do soudního spisu k záměně žalobce za žalobkyni a její nezletilou dceru a v souvislosti s touto změnou tak byly nad rámec odůvodněny zjevně nesprávné údaje o jednom z dalších důvodů žádosti o azyl, který žalobce neuvedl, tj. snaha žít s manželem, který pobýval v ČR a nesprávný údaj o spisové značce soudního spisu vedeného podepsaným soudem pod spisovou značkou týkajícího se žaloby manželky žalobce paní N. O.a nezl. N., když byla chybně uvedena spisová značka namísto . Skutkové a právní závěry soudu obsažené v odůvodnění, o které se správně znějící výrok rozsudku opírá, se týkají překročení mezí správního uvážení žalovaným v souvislosti s výrokem žalobou napadeného rozhodnutí v části týkající se neudělení azylu z humanitárních důvodů zřejmými nesprávnostmi dotčeny nebyly a o tom svědčí obsah kasační stížnosti, když v něm žalovaný jako stěžovatel uvedl podrobnou právní argumentaci, z níž lze zjistit, že tyto závěry jsou dostatečně srozumitelné“.

Podle předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

Soud se plně ztotožňuje s názorem stěžovatele, že rozsudek tak, jak byl vyhotoven a doručen účastníkům řízení nesplňuje nároky, které jsou na něj zákonem kladeny, pokud jde o srozumitelnost takovéhoto rozhodnutí. Samotný rozsudek vskutku trpí nesrozumitelností, neboť se v obsahu odůvodnění vyjadřuje k jiným osobám, než k žalobci. Tento nedostatek stěží může napravit soud I. stupně, tzv. opravným usnesením, neboť předmětné ustanovení se dotýká jen skutečně zjevných nesprávností, které lze jednoduchým způsobem opravit; pokud jde o opravy odůvodnění obvykle postačuje opravu provést jen na jednotlivých vyhotoveních daného rozhodnutí. Pochopitelně lze opravu odůvodnění rozhodnutí provést i opravným usnesením, ovšem zákon ani soudní praxe nemá na mysli takovou opravu, která ve své podstatě přepisuje celé znění odůvodnění v rozsahu několika stran. V dané situaci nebylo vůbec na místě, aby soud I. stupně za situace, kdy již byla podána kasační stížnost, takto chybu napravoval. Tím nepochybně ke srozumitelnosti rozhodnutí nepřispěl, když z původního rozsudku platil toliko výrok a z druhého rozhodnutí – opravného - celé odůvodnění. Za této situace je vskutku namístě, aby takovýto rozsudek byl zákonným způsobem zrušen.

Ze shora uvedených důvodu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnosti je důvodná, a proto postupoval dle ust. s tím, že v dalším řízení soud I. stupně především řádně své rozhodnutí odůvodní. Protože soud zrušoval rozsudek I. stupně z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti, nepovažoval za nutné, aby se vyjadřoval k problematice věcně.

O nákladech řízení kasační stížnosti pak rozhodne soud I. stupně podle ust.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (, )

V Brně dne 19. 7. 2004

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu