Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 165/2004 - 36

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: H.Q. T., zast. JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Ústí nad Labem, Dlouhá 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, pošt. přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. – 19 ze dne 10. 11. 2003, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. – 19 ze dne 10. 11. 2003 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. – 19 ze dne 10. 11. 2003, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl pouze to, že žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví. Konstatoval dále, že v průběhu dalšího řízení zjistil, že žalobce se – dle sdělení cizinecké policie z místa posledního bydliště – v tomto bydlišti nezdržuje, nikomu není jeho současný pobyt znám. Podle aktuálního sdělení cizinecké policie v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit žádné nové skutečnosti o jeho pobytu. Citoval ustanovení o azylu, ve znění pozdějších předpisů a uvedl, že taková situace v tomto řízení evidentně nastala, včetně uplynutí uvedené lhůty. Proto podle ustanovení citovaného zákona řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítal, že vše nasvědčuje tomu, že napadené rozhodnutí je nejen předčasné, ale ve svém důsledku nepřezkoumatelné. Konkrétně namítal, že z napadeného rozhodnutí nelze spolehlivě

seznat, jaké procesní úkony soud ve věci učinil, aby zjistil místo pobytu stěžovatele, zvláště

když stěžovatel se na předmětné adrese skutečně a tedy fyzicky zdržuje. Je proto otázkou, zda soud skutečně vyčerpal všechny možnosti ke zjištění jeho pobytu. Z napadeného usnesení tuto skutečnost nelze zjistit a protože řádné odůvodnění soudního rozhodnutí je ústavní náležitostí spravedlivého procesu (ÚS 6. 3. 97 – 271/96), vše podle stěžovatele nasvědčuje pro závěr, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Namítal dále, že není vyloučeno, že za situace, kdy soud jednal pouze v českém jazyce, kterému stěžovatel nerozumí, mohlo dojít k založení ústavní nerovnosti (článek 36 a následující d). Navrhoval, aby napadené rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s ohledem na její obsah se ke kasační stížnosti nebude vyjadřovat. Odkázal na správní spis. K přiznání odkladného účinku neshledal důvod a tento návrh proto nepodporoval.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodů v kasační stížnosti namítaných a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost. Byť v kasační stížnosti neoznačuje důvod ve smyslu , lze dovodit, že se dovolává nezákonnosti tohoto rozhodnutí ve smyslu , příp. písm. d) Nejvyšší správní soud však k tomu dodává, že v posuzované věci by byly splněny podmínky ustanovení , podle něhož je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné ( ) nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé, a nebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ( ), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. V daném případě je třeba dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle

Podle ustanovení § 33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání po dobu 90ti dnů rozhodnutí ve věci. Toto ustanovení zakotvuje, že soud zastaví řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí v azylové věci, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90ti dnů rozhodnutí ve věci. Úkolem Nejvyššího správního soudu při přezkumu usnesení zastavujícího řízení o žalobě v azylové věci není znovu zjišťovat, zda se v předmětné době, tedy v době, o níž krajský soud uvedl, že se stěžovatel na hlášené adrese nezdržoval, stěžovatel na uvedeném místě skutečně zdržoval či nikoliv. Stejně tak není úkolem Nejvyššího správního soudu podrobně přezkoumávat, jaké byly příčiny neúspěšného doručování soudních písemností stěžovatele. Úkolem Nejvyššího správního soudu zde je pouze posoudit, zda krajský soud dostatečně zjistil všechny skutečnosti podstatné pro zjištění místa pobytu stěžovatele a zda postupoval v souladu s těmito zjištěními. K tomuto posouzení je však třeba, aby z napadeného rozhodnutí bylo zřejmé, jakým způsobem v tomto směru soud postupoval a které skutečnosti vzal za prokázané, a ze kterých skutečností vycházel pro svůj závěr o tom, že podmínky ustanovení § 33 zákona o azylu byly splněny. V posuzované věci však tyto skutečnosti nelze z odůvodnění napadeného usnesení zjistit, neboť v uvedeném usnesení se soud omezil pouze na konstatování, že „soud v průběhu dalšího řízení zjistil, že žalobce se – dle sdělení cizinecké

policie z místa posledního bydliště – v tomto bydlišti nezdržuje, nikomu není jeho současný pobyt znám. Podle aktuálního sdělení cizinecké policie v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit žádné nové skutečnosti o jeho pobytu“.

Nelze tedy posoudit, zda krajský soud postupoval správně a vyvinul požadované úsilí ke zjištění místa pobytu stěžovatele. Zjištění a posouzení těchto skutečností je pak výchozím předpokladem pro posouzení toho, zda nezjištění místa pobytu stěžovatele bránilo po dobu 90ti dnů rozhodnutí ve věci. V odůvodnění usnesení se krajský soud vůbec touto otázkou nezabýval a rozhodnutí odůvodnil pouze výše popsaným způsobem. Protože z napadeného usnesení nelze zjistit, jakým způsobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele a nelze ani zjistit, které období považoval soud za dobu 90ti dnů, pro kterou nezjištění místa pobytu bránilo rozhodnutí ve věci, není možné přezkoumat, zda byly, či nikoliv splněny podmínky pro postup podle ustanovení zákona o azylu ve spojení s ustanovením Konstatování soudu, že taková situace v tomto řízení evidentně nastala, není dostačující a není ani přezkoumatelné.

Za této situace nezbylo, než napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení podle

V dalším řízení bude krajský soud vycházet z právního názoru vysloveného v tomto zrušovacím rozhodnutí, tedy z toho, že z odůvodnění napadeného usnesení o zastavení řízení nebylo možno zjistit, zda byly či nikoliv splněny zákonné podmínky pro jeho postup ve smyslu zákona o azylu ve spojení s ustanovením Bude proto třeba, aby soud v novém rozhodnutí uvedl, z jakých zjištění vzal za prokázané, že místo pobytu stěžovatele nelze zjistit a které období považuje za období 90ti dnů, pro které nezjištění místa pobytu stěžovatele bránilo rozhodnout ve věci. K výše uvedenému Nejvyšší správní soud podotýká, že 90ti denní lhůtu uvedenou v zákona o azylu není možno počítat od data, kdy věc krajskému soudu napadla, ale až od data, kdy poprvé vyšla najevo skutečnost, že místo pobytu žadatele o udělení azylu nelze zjistit, pokud se tato skutečnost posléze ukáže pravdivou i ve světle ostatních provedených důkazů (shodně rozsudek NSS ).

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

S ohledem na charakter rozhodnutí o kasační stížnosti, jímž bylo napadené rozhodnutí zrušeno, nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 28. 7. 2004

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu