Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 89/2004 - 26

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

č. j. Nad 89/2004 - 26

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v řízení o právní věci žalobce: D. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2004, č. j. OAM – 6282/VL – 10 – 04 – 2003, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o návrhu na přikázání této věci jinému soudu z důvodu vhodnosti,

takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. se nepřikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 4. 3. 2004 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 1. 2004, č. j. OAM – 6282/VL – 10 – 04 – 2003, kterým mu nebyl udělen azyl a bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud v Ostravě předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Ze spisu vyplývá, že žalobce v době podání žaloby pobýval v Pobytovém středisku Havířov, tzn. v obvodu Krajského soudu v Ostravě, který je nutno považovat za místně příslušný soud v tomto řízení. V současné době však žalobce pobývá v Pobytovém středisku Stráž pod Ralskem, která spadá do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem; z toho důvodu žalobce požádal o přeložení věci ke krajskému soudu, v jehož obvodu má nyní pobyt.

Podle Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

Nejvyšší správní soud po posouzení předloženého návrhu o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle dospěl k závěru, že v daném případě nejsou důvody

pro přenesení místní příslušnosti z Krajského soudu v Ostravě na Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočku v Liberci. Vyšel přitom z toho, že samotná skutečnost, že žalobce,

žadatel o azyl, je nyní v pobytovém středisku mimo obvod místně příslušného krajského soudu a ve věci požaduje nařídit ústní jednání, není důvodem pro přikázání věci podle

Na věci nic nemění to, že žalobce nesouhlasí s projednáním věci bez jednání a ústní projednání věci výslovně vyžaduje, ani to, že žalobce požádal o přeložení věci na Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, či to, že žalovaný s přikázáním věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem vyslovil souhlas.

Jelikož postup podle vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu stanoví zákon ( LPS), musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy. Pouhé zdůvodnění lepší dostupnosti procesního soudu a požadavek ústního jednání nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro který lze věc přikázat jinému než příslušnému soudu.

Protože Nejvyšší správní soud neshledal, že jsou splněny podmínky pro navržené přikázání věci, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 24. června 2004

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu