Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 16/2003 - 79

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele V. – v. s., spol. s r. o. zastoupeného Mgr. Blankou Doležalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, nám. Gen. Kutlvašra 6, za účasti Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2003, č. j. - 41,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2003, č. j. – 41, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 2. 7. 2001, č. j. FŘ-5059/12/01, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 26. 3. 2001, č. j. 92222/01/004512/2100, jímž byl stěžovateli sdělen rozdíl daňového penále na dani z příjmů právnických osob za r. 1995 ve výši 4 237 Kč. V odůvodnění rozhodnutí městský soud uvedl, že důvody uvedené stěžovatelem v žalobě fakticky směřují proti samotnému dodatečnému vyměření daně za rok 1995, neboť nezákonnost, kterým mu bylo předepsáno daňové penále dovozuje z tvrzené skutečnosti, že daň za rok 1995 mu byla doměřena nesprávně. Rozhodnutí o dodatečném vyměření daně z příjmů právnických osob je však pravomocné a ani k žádosti stěžovatele o povolení přezkumu nedošlo k jeho změně či zrušení. V řízení o této žalobě nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí o dodatečném vyměření daně, neboť toto rozhodnutí podléhá samostatnému přezkumu, když je nelze považovat za rozhodnutí tzv. podkladové.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, přičemž s odkazem na spatřuje důvod jeho nezákonnosti v tom, že městský soud nesprávně posoudil otázku výše penále na dani z příjmů právnických osob za r. 1995, resp. se touto otázkou vůbec nezabýval. Stěžovatel se ztotožnil s názorem městského soudu, že penále je příslušenstvím daně a sleduje osud daně, ale namítal, že soud nezkoumal zákonnost výše vyměřeného penále. Poukázal na skutečnost, že dodatečně vyměřená daň a z její pozdní úhrady vyplývající penále byly správcem daně vyměřeny v souvislosti s časovým rozlišením výnosů ze smlouvy o dílo č. 195/94. Stěžovatel je toho názoru, že na nedoplatek na dani z příjmů správce daně upozornil svým hlášením, o jehož průběhu byl dne 30. 11. 1999 sepsán protokol, a že penále na dani z příjmů mu mělo být vyměřeno ve výši 0,05 % z nedoplatku daně, a to s odkazem na , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Stěžovatel také uvedl, že nikdy nepodal žádost o povolení přezkoumání správního rozhodnutí, jímž mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za r. 1995, ale podnět k provedení kontroly dodržování zákonů při postupu pracovníků Finančního ředitelství pro Prahu 4. Proto se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.

Finanční ředitelství ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázalo na to, že výše penále nebyla stěžovatelem v průběhu daňového řízení ani v žalobě zpochybněna. Dále finanční ředitelství vyjádřilo nesouhlas s tvrzením stěžovatele, že sám upozornil správce daně na problematiku časového rozlišení výnosů, neboť z obsahu protokolu ze dne 30. 11. 1999 je zřejmé, že stěžovatel neměl v úmyslu podat dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za r. 1995. Protože stěžovatel dodatečné daňové přiznání nepodal ani takový úmysl neměl, není důvod, aby penále bylo vypočteno ve výši 0,05 % z dlužné částky podle § 63 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Tvrzení stěžovatele, že žádost o povolení přezkoumání rozhodnutí č. j. FŘ-3935/12/00 nikdy nepodal, označilo finanční ředitelství za nepravdivé, protože podání stěžovatele adresované ministerstvu financí včetně jeho doplnění posoudilo ministerstvo jako žádost o povolení přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství, o čemž byl stěžovatel informován, o čemž svědčí jeho podání ze dne 20. 6. 20001, se kterým zároveň uhradil i příslušný správní poplatek. Na základě výše uvedených skutečností považuje finanční ředitelství kasační stížnost za neodůvodněnou.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Tvrzení stěžovatele, že městský soud posoudil nesprávně otázku výše penále na dani z příjmů právnických osob za r. 1995, respektive se touto otázkou vůbec nezabýval, nepovažuje Nejvyšší správní soud za opodstatněné. Podle soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů, z nichž musí být podle patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Protože stěžovatel v žalobě nic proti výši penále nenamítal, městský soud se ani nemohl, vázán dispoziční zásadou, touto otázkou zabývat, když důvody uvedené stěžovatelem v žalobě fakticky směřovaly proti samotnému dodatečnému vyměření daně z příjmů právnických osob za r. 1995, jak na to také důvodně městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku poukázal.

Pokud stěžovatel tvrdí v kasační stížnosti, že nikdy nepodal žádost o povolení přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství, není z tohoto tvrzení zřejmé, zda a o který důvod ve smyslu se jedná. Proto v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní kasační stížnost podle ustanovení zamítl bez jednání postupem podle citovaného zákona.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a finančnímu ředitelství žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. června 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu