Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 561/2002 - 27

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Milana Kamlacha, v právní věci žalobců a) V.H., . b) A.Š., a c) M. H., jako právních nástupců původního žalobce S.H., proti žalované České správě sociálního zabezpečením, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 6. 2000, č. j. xxx,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalované s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) napadeným rozhodnutím zamítla žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle (dále jen „ “). Své rozhodnutí odůvodnila tím, že nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky mu nevznikl, neboť na účastníky zahraničního hnutí se nevztahuje.

V podané žalobě (původně „opravném prostředku“) žalobce namítl, že nebyl pouze účastníkem zahraničního hnutí v SSSR, ale sloužil v Rudé armádě a později byl na vlastní žádost přeložen k I. čs. armádnímu sboru, kde byl zařazen jako kočí štábu.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce nabyl vlastnosti účastníka národního boje za osvobození, na něž se nevztahuje, a proto jeho žádost zamítla. Rovněž navrhla, aby soud napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil.

Protože žalobce dne 28. 9. 2000 zemřel, vstoupili do řízení v souladu s zákona jako žalobci osoby uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Ti v replice a posléze v podání ze dne 10. 4. 2003 uvedli, že na zemřelého S. H. jako účastníka zahraničního hnutí se vztahuje č. 261/2001 Sb. a proto, že žádají o přehodnocení jednorázové peněžní částky.

Ze správního spisu vyplynulo:

Ve spise je kromě jiného založena žádost S. H. jako příslušníka československé zahraniční armády o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona. K žádosti je přiložena kopie osvědčení ze dne 6. 5. 1989, č. j. 305 852/1988, vydaného Federálním ministerstvem národní obrany podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., ze kterého vyplývá, že S. H. byl účastníkem národního boje za osvobození jako účastník zahraničního hnutí v době od 22. října 1944 do 5. května 1945. Ve spise je dále založen dopis Ministerstva obrany adresovaný žalované, ve kterém je vysvětleno, že S. H. nesplňoval podmínku § 2 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., neboť se neúčastnil bojů v polním útvaru, a proto mu bylo vydáno potvrzení jako účastníku zahraničního hnutí. K dopisu je přiloženo potvrzení, ve kterém Ministerstvo obrany potvrzuje, že S. H. konal vojenskou službu v čs. armádě v zahraničí od 22. října 1944 do 5. května 1945 u štábu 1. čs. národního pluku jako kočí a dne 18. 4. 1946 byl demobilizován. V potvrzení se dále uvádí, že je vydáno jako doplněk k vydanému osvědčení ze dne 6. 5. 1989, č. j. 305 852/1988 a to proto, že nejsou naplněny podmínky § 2 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb. a osvědčení v této kategorii nelze vydat.

V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle , (dále jen „ ) z vrchních soudů. Podle uvedeného ustanovení ve věcech neskončených vrchními soudy, u nichž byla dána přede dnem účinnosti jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy Nejvyšší správní soud. Řízení o žalobách podaných podle části páté, hlavy druhé ve znění účinném do 31. 12. 2002 se dokončí podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního

Žaloba není důvodná.

Žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podal žalobce podle § 1 odst. 1 zákona.

Podle tohoto ustanovení se vtahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. a) a b) a § 2 odst. 1 bodech 1 až 3 zákona č. 255/1946 Sb., a bylo jim o tom vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení, nebo mají-li doklad, který osvědčení nahrazuje.

Z výše uvedeného je zřejmé, že pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky je třeba současného splnění tří předpokladů – žádající osoba musí být občanem České republiky, musí splňovat podmínky uvedené v zákoně č. 255/1946 Sb. a o splnění těchto podmínek jí musí být vydáno osvědčení.

Jak je patrné ze správního spisu, byl S. H. prezentován do čs. zahraniční armády v R. 22. 10. 1944. Vzhledem k datu prezentace nemohlo v jeho případě jít o příslušníka čs. armády v zahraničí, ale pouze o osobu která konala vojenskou službu v čs. armádě v zahraničí. To ovšem za předpokladu, že se zúčastnil bojů v polním útvaru nebo byl usmrcen nebo těžce raněn. Usmrcen nebyl, těžce raněn rovněž ne (alespoň to netvrdil) a jak vyplynulo z dopisu Ministerstva obrany ze dne 14. 4. 2000 a z potvrzení jim vydaného, bojů v polním útvaru se nezúčastnil. Z tohoto důvodu mu také nebylo v této kategorii vydáno osvědčení, které je hmotně právní podmínkou vzniku nároku. To znamená, že S. H. předpoklady pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky nesplnil a žalovaná nepochybila, když jeho žádost zamítla.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobci v řízení úspěšní nebyli, proto právo na náhradu nákladů řízení nemají Úspěšná žalovaná náklady řízení neuplatňovala, ostatně jí žádné nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto jí soud právo na náhradu nákladů nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. května 2004

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu