Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 10/2003 - 72

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele Finančního ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, za účasti Ing. Z. Z., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2003, č. j. – 43,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2003, č. j. - 43, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2003, č. j. – 43, bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 5. 2000 č. j. 9391/1999/FŘ/130 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění krajský soud uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože z něho není zřejmý předcházející průběh řízení, nebylo specifikováno, co bylo předmětem řízení o přezkumu, nebyla dostatečně popsána skutková zjištění tohoto řízení a nebylo uvedeno, z jakých důkazů správce daně, popřípadě stěžovatel, vycházel a jak je hodnotil. Jsou uvedena pouze zjištění k samotnému výsledku přezkumu, ale zjištění správce daně nebylo v souvislosti s právní úpravou stěžovatelem nikterak hodnoceno a stejně tak tomu bylo i v rozhodnutí správce daně. Postup stěžovatele, kdy v rozhodnutí nejsou uvedeny všechny důkazy, všechny souvislosti, není provedeno řádné hodnocení spolu s právním rámcem věci, a posléze je vše srozumitelně vysvětleno ve vyjádření stěžovatele k žalobě, nelze akceptovat. Z rozhodnutí stěžovatele nelze podle názoru krajského soudu zjistit žádný skutkový závěr, když stěžovatel neuvedl výčet provedených důkazů a tyto ani v rozporu s ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) nehodnotil.

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel namítal, že rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném posouzení právní otázky, a proto je nezákonný. K nedostatku důvodů rozhodnutí poukázal stěžovatel na to, že předmětem soudního řízení bylo rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání podle § 55b zákona o správě daní a poplatků vydaného Finančním úřadem v Jihlavě. Přezkoumávané rozhodnutí bylo tedy vydané v rámci daňového řízení o mimořádném opravném prostředku, kterému předcházelo daňové řízení vyměřovací. Rovněž předmět řízení o přezkumu podle citovaného ustanovení je v souladu s citovaným zákonem výstižně a nezaměnitelně specifikován v rozhodnutí, kterým bylo povoleno přezkoumání daňového rozhodnutí správce daně v mimoodvolacím řízení. V souladu s danou právní úpravou je popis skutkových zjištění celého řízení o přezkoumání daňových rozhodnutí podle § 55b zákona o správě daní a poplatků, jako i uvedení a hodnocení důkazů, ze kterých jak správce daně, tak stěžovatel vycházel, uveden v jednotlivých vydaných rozhodnutích v rámci předmětného řízení, které dohromady tvoří organický celek s dostatečnou výpovědní schopností o skutkových zjištěních i provedených důkazech včetně jejich hodnocení. Stěžovatel má však zato, vzhledem ke specifičnosti právní úpravy přezkoumání daňových rozhodnutí podle § 55b zákona o správě daní a poplatků, že důkazy, jejich hodnocení s právním rámcem věci včetně všech souvislostí celého daňového řízení, je uvedeno a vyplývá z jednotlivých rozhodnutí vydaných v rámci přezkoumání, která tvoří jeden celek, a ne jen z rozhodnutí o odvolání. K otázce obsáhlosti a podrobnosti odůvodnění rozhodnutí a obsahové náplni obecného pojmu „srozumitelně vysvětlit“, který v sobě zahrnuje i větší část subjektivního hodnocení věci, odkázal stěžovatel na znění § 50 odst. 3 a 7 zákona o správě daní a poplatků a navrhl, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen.

Ing. Z. Z. se ve vyjádření ke kasační stížnosti neztotožnil s názory stěžovatele, neboť ze skutečnosti, že z kompletního spisového materiálu vedeného správními orgány lze vymezit předmět i průběh předchozího řízení, není pro daný případ relevantní. Důvodem, pro který, mimo jiné, krajský soud rozhodnutí zrušil, je to, že vymezení předmětu a průběhu předchozího řízení nejsou z rozhodnutí zřejmé a tento závěr soudu stěžovatel nenapadá. Pokud jde o zásadní právní názor stěžovatele, podle kterého postačuje, vyplývají-li skutková zjištění a právní hodnocení věci ze spisového materiálu, je v rozporu jednak se závěrem soudu a jednak i s právním názorem vyjádřeným v dostupné judikatuře, např. v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. . Právní názor stěžovatele, že na přezkoumatelnost rozhodnutí vydaných podle § 55b zákona o správě daní a poplatků je možno klást jiná, méně přísná, kritéria než na přezkoumatelnost jiných rozhodnutí v daňovém řízení, nemá výslovné zakotvení v platné právní úpravě a navíc by takový výklad byl nepřípustně extenzivním rozšiřováním okruhu uplatňování státní moci. Proto navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu důvodu uplatněného v kasační stížnosti ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti obsažený v , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Podle § 50 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků musí být rozhodnutí o odvolání odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

Ing. Z. Z. s poukazem na citované ustanovení namítal v žalobě, že se stěžovatel nevypořádal se všemi důvody uvedenými v odvolání a příkladmo také uvedl, o které odvolací důvody se jedná, a dále dovozoval porušení § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, když podle jeho přesvědčení správce daně neprovedl správné hodnocení důkazů. S těmito žalobními body se krajský soud nevypořádal, neboť dovodil, že napadené rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože v rozhodnutí měl být uveden předcházející průběh řízení, mělo být specifikováno, co je předmětem řízení o přezkumu, měla být dostatečně popsána skutková zjištění tohoto řízení, měly být uvedeny důkazy, z nichž správní orgány vycházely, a jejich hodnocení. Tento závěr krajského soudu však nemá oporu v § 50 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, neboť z něj vyplývá pouze povinnost odvolacího orgánu vypořádat se se všemi odvolacími důvody, ale nikoliv uvádět výčet všech provedených důkazů, všechny souvislosti, provést řádné hodnocení spolu s právním rámcem věci. Rozhodující je, jaké důvody uvede odvolatel v odvolání a tímto rámcem je odvolací orgán vázán. Nelze proto vyloučit, že se odvolací orgán může zabývat v odůvodnění svého rozhodnutí jen některou dílčí otázkou, např. procesního charakteru, aniž by uváděl další souvislosti, pokud by to nebylo nezbytně nutné. V dalším řízení proto přezkoumá krajský soud napadené rozhodnutí stěžovatele v souladu s v mezích žalobních bodů.

Z důvodů výše uvedených dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o nákladech řízení ( věta první )

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. května 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu