Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 31/2001 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Ing. J. H. proti žalovanému Ministerstvu obrany, se sídlem náměstí Svobody 471/27, Praha 6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva obrany – finanční sekce ze dne 8. 2. 2001, č. j. 45/3-3147/2001-8201,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou (opravným prostředkem) podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného Ministerstva obrany – finanční sekce, kterým nebylo podle a odst. 4 , o vojácích z povolání, vyhověno jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Praha (dále jen VÚSZ) ze dne 14. 12. 2000, č. j. 540419/1661/804-7, jímž byl žalobci s účinností od 1. 12. 2000 zvýšen výluhový příspěvek o 368 Kč.

Proti tomu žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť při valorizaci jeho výsluhového příspěvku nebylo použito ustanovení , nýbrž uvedeného zákona. Žalobce poukazuje na , podle kterého výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Mezi tyto podmínky patří podle žalobce i , podle něhož náleží výsluhové náležitosti za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka z povolání, tedy za podmínek, které v žalobcově případě stanovil Podle názoru žalobce tak lze použít jen na vojáky z povolání propuštěné ze služebního poměru podle tohoto zákona. Naopak na vojáky z povolání propuštěné ze služebního poměru podle nelze použít, neboť jeho použití by bylo v rozporu s uvedeného zákona a navíc by nastal případ tzv. nepravé retroaktivity, tedy situace kdy je vznik právního vztahu posuzován podle staré právní úpravy ( ), ale jeho obsah se řídí novou právní normou ( ). Podle žalobce je retroaktivita práva nežádoucím jevem a je přípustná jen přináší-li prospěch adresátovi právní normy. V daném případě by však nastala situace opačná, neboť by nová právní úprava krátila práva vojáků z povolání, kteří svůj služební poměr ukončili podle Žalobce má za to, že byl do zařazen právě proto, aby odstranil nerovnost mezi vojáky z povolání, kteří ukončili služební poměr podle a vojáky, kteří jej ukončili podle nové právní úpravy. Vojákům, kteří ukončili služební poměr podle by se sice výsluhový příspěvek valorizoval stejným způsobem, ale z mnohem nižšího základu. Žalobce dále zdůrazňuje, že zařazení s platností jen pro vojáky z povolání propuštěné podle tohoto zákona by bylo zcela zbytečné, protože je logické, že výsluhové náležitosti náleží těmto osobám za podmínek ke dni zániku služebního poměru, tedy za podmínek, které by stanovil , na základě něhož došlo k zániku jejich služebního poměru. Dále žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že nelze použít, neboť byl zrušen a poukazuje na skutečnost, že právní vztahy, které vznikly na základě staršího právního předpisu se i po nabytí nového právního předpisu mohou řídit dosavadním předpisem. Navíc dává vojákům z povolání, jejichž služební poměr zanikl za určitých podmínek, možnost zvolit si výsluhový příspěvek a odchodné podle tohoto zákona nebo podle dosavadních právních předpisů (tj. ). Závěrem žalobce poukazuje na skutečnost, že jeho služební poměr zanikl podle , který nezakazuje přijetí do jiného služebního poměru (odlišného od služebního poměru vojáka z povolání) a současné pobírání výsluhového příspěvku. Proto by podle mohl nastoupit do služebního poměru odlišného od služebního poměru vojáka z povolání, aniž by mu zanikl nárok na současné pobírání výluhového příspěvku. Stanovisko žalovaného k tomuto problému však žalobci není známo. Proto žalobce navrhuje, aby soud, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul skutkový stav a uvedl, že ve svých přechodných ustanoveních jednoznačně stanoví, že výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Zvyšování výsluhového příspěvku je tak upraveno , podle kterého taky VÚSZ výsluhový příspěvek žalobce zvýšil. Žalovaný má za to, že uvedeného zákona, na který žalobce odkazuje, je zařazen v části osmé , jejíž účinnost je dána uvedeného zákona, tzn. od 1. 12. 1999, a vztahuje se pouze na nově přiznávané výsluhové náležitosti podle citovaného zákona. Na již přiznané výsluhové příspěvky se však toto ustanovení nevztahuje, a to z důvodu, že , jako speciální přechodné ustanovení (ustanovení určující jak nakládat s již přiznanými nároky) jednoznačně určuje, jakým způsobem je pohlíženo na výsluhové příspěvky přiznané podle dosavadních předpisů a stanovuje tak ode dne účinnosti nového zákona nový režim zacházení s tímto nárokem. Pokud by bylo postupováno podle výkladu žalobce, byla by přechodná ustanovení zákona bez opodstatnění, neboť na již přiznané nároky by bylo nutno vztahovat právní úpravu platnou v době jejich přiznání. Podle žalovaného umožňuje postupovat podle zrušeného pouze za splnění podmínek stanovených v

odst. 1 Pokud jde o zvyšování již přiznaných nároků podle , nelze jej použít nikoli proto, že byl zrušen, nýbrž proto, že zvyšování již přiznaných výsluhových příspěvků v jednoznačně stanoví. Žalovaný tak navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Žalobce replikoval, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že na něho nelze aplikovat a uvádí shodnou argumentaci jako v žalobě. Dále uvádí, že podle jeho názoru umožňuje postupovat podle jak za splnění podmínek stanovených v , tak podle podmínky stanovené v s odkazem na citovaného zákona. Žalobce se tak domnívá, že k valorizaci jeho výsluhového příspěvku lze využít ustanovení

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle zákona , , postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního (dále jen ) - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce byl podle zákona propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání dnem 31. 8. 1994 Sb.; od 1. 9. 1994 mu byl rozhodnutím VÚSZ ze dne 3. 10. 1994, č. j. 53804307668000 přiznán výsluhový příspěvek ve výši 4500 Kč měsíčně, a to podle citovaného zákona. Podle byl žalobcův výsluhový příspěvek zvyšován do 31. 12. 1996 ve stejných termínech a stejným způsobem jako částečný invalidní důchod a od 1. 1. 1996 do 1.12. 1999 stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu. Oznámením ze dne 2. 11. 2000 byl žalobci s účinností ode dne 1. 12. 2000 zvýšen výsluhový příspěvek o 4,5 % (o částku 368 Kč). Proti tomu podal žalobce námitky, kde uváděl, že mu byl výsluhový příspěvek zvýšen nesprávně polovinou procentní výměry a toto zvýšení je tak v rozporu s Na základě žalobcových námitek vydal VÚSZ dne 14. 12. 2000 rozhodnutí č. j. 540419/1661/804-7, kterým podle , a zvýšil žalobcův výsluhový příspěvek v částce 8176 Kč o 4,5 % , tj. o částku 368 Kč měsíčně, na celkovou částku 8544 Kč. Toto zvýšení odůvodnil tím, že dne 1. 12. 1999 nabyl účinnosti , který zrušil Podle nového zákona se výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon a zákona stanoví, že zvýšení výsluhového přípěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění. Na základě , o zvýšení důchodů v roce 2000, byla s účinností od 1. 12. 2000 zvýšena procentní výměra důchodů tak, že u důchodů přiznaných do 1. 1. 1996 se zvyšuje procentní výměra důchodů o 9 %, proto byl žalobcův výsluhový příspěvek zvýšen o 4,5 % z částky 8176 Kč. Proti tomu podal žalobce odvolání, ve kterém zejména namítá, že rozhodnutí VÚSZ ignoruje Napadeným rozhodnutím žalovaného nebylo žalobcovu odvolání vyhověno a rozhodnutí VÚSZ bylo v plném rozsahu potvrzeno.

Nejvyšší správní soud je oprávněn a povinen přezkoumávat napadené správní rozhodnutí jen v rozsahu a mezích žaloby ( ).

Skutkový stav byl oběma účastníky řízení vylíčen shodně a není mezi nimi sporný. Rozhodující a v podstatě jedinou žalobní námitkou, tak zůstává posouzení otázky, zda

se výsluhový příspěvek přiznaný podle zvyšuje podle o polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění nebo zda se zvyšuje podle , tedy stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.

Dne 1. 12. 1999 nabyl účinnosti , o vojácích z povolání, který zrušil a nahradil , o některých služebních poměrech vojáků. Uvedená situace není nijak neobvyklá, neboť nové právní normy nevznikají v „prostoru práva prostém“, nýbrž nová právní norma téměř vždy nahrazuje nějakou právní normu existující. Den účinnosti nové právní normy, která zrušila normu dřívější, je tedy i časovým rozmezím, kdy se právně upravené skutečnosti a vztahy dostávají z režimu jedné právní normy do režimu právní normy jiné. Existují tak právní vztahy, které vznikly za práva starého a přetrvávají i za práva nového. Tuto situaci upravuje zpravidla nový právní předpis sám v tzv. přechodných (intertemporálních) ustanoveních. Obvyklým řešením je právě žalobcem zmíněná tzv. nepravá zpětná účinnost (nepravá retroaktivita) právní normy. Přechodná ustanovení nového právního předpisu tak zpravidla vycházejí ze zásady, že právní vztahy vzniklé před jeho účinností se před účinností nové právní normy spravují právní normou dřívější a ode dne účinnosti nové právní normy právní normou novou.

Přechodná ustanovení (jeho část desátá, hlava II.) tak upravují přechod práv a povinností z dosavadního služebního poměru v návaznosti na nové služebně - právní vztahy vojáků z povolání. Součástí přechodných ustanovení je i citovaného zákona, který upravuje podmínky vyplácení a zvyšování výsluhového příspěvku, který byl přiznán podle dosavadních předpisů. Citované ustanovení tak v souladu s výše uvedenou zásadou stanoví, že výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Uvedené ustanovení tak obecně stanoví, že výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle nového zákona. Dále pak speciálně upravuje způsob vyplácení a zvyšování tohoto výsluhového příspěvku a to tak, že se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon (tzn. ). Podmínky pro zvyšování výsluhového příspěvku jsou stanoveny v tak, že se výsluhový příspěvek zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních předpisů o zvyšování důchodů ( , ve znění pozdějších předpisů), přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění.

S žalobcovou námitkou, že mezi podmínky, které stanoví pro zvyšování výsluhového příspěvku, jak má na mysli zákona, je nutné zařadit i citovaného zákona, který stanoví, že výsluhové náležitosti náleží za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka (podle žalobce tak za podmínek, které v jeho případě stanovuje ) nelze souhlasit. Citované ustanovení je samozřejmě nedílnou součástí avšak soud má za to, že se vztahuje pouze na nově přiznávané výsluhové náležitosti. Jazykovým a systematickým výkladem předmětné právní úpravy je zřetelně dovoditelné, že u daného zákonného ustanovení nejde o úpravu retroaktivní, nýbrž jde o úpravu tzv. prospektivní, tedy o úpravu směřující od účinnosti daného zákona „vpřed“. Pokud by mělo jít o úpravu retroaktivní, bylo by třeba takový záměr slovně vyjádřit zcela jinak, přičemž takovýto případný záměr by zřejmě měl být

dovoditelný již z konstrukce přechodných ustanovení předmětného zákona. Proto je Nejvyšší správní soud toho názoru, že při výkladu citovaného ustanovení je třeba přisvědčit nikoliv žalobci, ale žalovanému, který dané ustanovení vykládá tak, že toto ustanovení se vztahuje na výsluhové příspěvky přiznávané počínaje účinností Jeho normativní význam, jak lze dovodit ze zaměření a účelu dané úpravy, přitom souvisí s tím, že v průběhu platnosti může jeho novelizacemi docházet mj. ke změnám v úpravě podmínek pro přiznání výsluhového příspěvku, a proto je třeba, aby zákonná úprava obsahovala určující pravidlo pro to, za jakých podmínek vždy v té které situaci (v době platnosti ) náleží výsluhový příspěvek.

Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit ani žalobcově námitce, že výklad užitý žalovaným zakládá diskriminaci osob propuštěných ze služebního poměru podle , neboť by se jim sice výsluhový příspěvek valorizoval stejným způsobem jako vojákům z povolání, propuštěným podle nového zákona, ale z nižšího základu. Výklad žalovaného odpovídá právnímu předpisu, jehož úprava nemá diskriminační charakter. Diskriminace znamená znevýhodnění určitého jedince nebo skupiny z důvodů pohlaví, náboženských, rasových, příslušnosti k jiné sociální skupině apod. Rozdílné zacházení je potom považováno za diskriminační, pokud postrádá objektivní a rozumné zdůvodnění, tj. pokud nesleduje legitimní účel nebo není dán vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovaným účelem, což souvisí s principem rovnosti. Ostatně otázkami rovnosti před zákonem se zabýval již Ústavní soud ČSFR (nález publikovaný pod č. 11/1992 Sbírky nálezů Ústavního soudu ČSFR), který vyložil, že rovnost není kategorií abstraktní. Z tohoto principu neplyne, že by každému musely být automaticky přiznávány stejné nároky. Je věcí státu, aby v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že diferencovatelným a také diferencovaným skupinám poskytne diferencované výhody.

Žalobní námitka posouzení možnosti souběhu jiného služebního poměru s výsluhovým příspěvkem, je zcela nerozhodná, napadené rozhodnutí se jí netýká.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že z hlediska žalobou uplatněných námitek napadené rozhodnutí obstojí; proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalobce neměl v tomto přezkumném soudním řízení úspěch ( ), žalovanému náklady řízení přesahující běžnou úřední činnost s tímto řízením nevznikly. Proto soud vyslovil, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. 4. 2004

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu