Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 94/2000 - 43

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce V.S., proti žalovanému Ministerstvu obrany, Tychonova 1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2000, č. j. 45/3-3022/2000-3071,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 13. 6. 2000, č. j. 45/3-3022/2000-3071 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 18. 7. 2000 se žalobce domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2000 č. j. 45/3-1986/2000-3071.

Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí žalovaného je zmatečné, neboť ruší již doručené rozhodnutí a nařizuje jeho vrácení žalovanému, dále mění ve výroku odůvodnění, nevyhovuje odvolání a potvrzuje napadené rozhodnutí. Dle žalobce nezná institut zrušení rozhodnutí a jeho vrácení orgánu, který jej vydal. Obnova řízení nařízena nebyla,

ani jiné přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Dále žalobce uvádí, že sám žalovaný nemá jasno v problematice reatestací podle RMO č. 015/1990. Dle žalobce je sporné, zda se reatestace týkají pouze důstojníků působících ve vojenském obranném zpravodajství, nebo

i vojáků, kteří v této složce armády působili již dříve. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za zmatečné a nespravedlivé, vydané na základě špatného posouzení, jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil

rozhodujícímu orgánu zpět a vyslovil právní názor, že žalobce je osobou splňující podmínky

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při opětovném prověřování údajů o průběhu služby vojáka z povolání v osobním spise žalobce bylo zjištěno, že při zpracování podkladů pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i pro rozhodnutí odvolacího orgánu došlo k omylu, následkem kterého dospěly oba orgány k chybnému závěru. Bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen v bývalé vojenské kontrarozvědce, a to do 19. 6. 1990, resp. do 30. 6. 1990. Dnem 16. 7. 1990 byl žalobce ustanoven do funkce starší důstojník pracoviště operačních dozorčích Výzkumného spojovacího pracoviště 080 Západního vojenského okruhu a tedy v době provádění reatestací podle RMO č. 015/1990 nebyl zařazen ve vojenském obranném zpravodajství. Z toho důvodu vydal odvolací orgán nové rozhodnutí o odvolání č.j. 45/3-3022/2000-3071 ze dne 13. 6. 2000, kterým bylo rozhodnutí o odvolání č. j. 45/3-1986/2000-3071 ze dne 26. 5. 2000 (které do doby nového rozhodnutí o odvolání nenabylo právní moci) zrušeno, a změněna část jeho odůvodnění.

Ze správního spisu vyplývá, že dne 6. 1. 2000 Vojenský úřad sociálního zabezpečení v Praze zamítnul žádost žalobce ze dne 15. 11. 1999 o obnovu výplaty výsluhového příspěvku s odůvodněním, že žalobce se sice podrobil dobrovolné reatestaci, nesplňuje však podmínky RMO č. 015/1990, neboť v době dobrovolné reatestace podle RMO č. 015/1990 nabyl zařazen na funkci ve Vojenském obranném zpravodajství. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 25. 1. 2000 odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1986/2000-3071 tomuto odvolání vyhověl a odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení k novému rozhodnutí. Dalším rozhodnutím ze dne 13. 6. 2000, č.j. 45/3-3022/2000-3071 žalovaný své rozhodnutí ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1986/2000-3071 zrušil (bod. č. 1 výroku), současně v odůvodnění zrušeného rozhodnutí vypustil text druhého odstavce, který nahradil novým textem (bod. č. 2 výroku) a současně odvolání žalobce nevyhověl a ostatní části napadeného rozhodnutí potvrdil (bod. č. 3 výroku).

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle ustanovení , (dále jen ,, “), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí a došel k závěru, že žaloba je důvodná.

Dle , České republiky lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě platí mimo , o vojácích z povolání, ustanovení , – 112 a , o organizaci provádění sociálního zabezpečení (dle ), a , o správním řízení (dále jen „ “). Žalovaný v řízení o výsluhových náležitostech tedy musí při vydávání správního rozhodnutí postupovat v souladu s těmito právními předpisy.

Dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení platného ke dni vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1986/2000-3071 (dále jen „ “) lze proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany o dávce podat písemně odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.

Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám plně vyhovět; neučiní-li tak, je povinen nejpozději do 30 dnů od podání odvolání předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání. Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nelze v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněnému písemně sděleny důvody a doba, během níž se o odvolání rozhodne.

Dle správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Dle rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností. Dle rozhodnutí musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti. Dle výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. Žalovaný v záhlaví napadeného rozhodnutí uvádí, že vydal rozhodnutí za použití Toto ustanovení, jež je podrobně citováno výše, však správnímu orgánu neumožňuje poté, co ve věci rozhodnul, o téže věci téhož účastníka znovu rozhodnout. Jestliže se tedy žalovaný ustanovením cit. zákona neřídil, ač na něj odkazuje, bylo jeho povinností uvést, podle kterého právního předpisu postupoval a proč. Pokud tak neučinil, nelze jeho rozhodnutí přezkoumat.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil bez nařízení jednání dle , neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Nejvyšší správní soud se s ohledem na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezabýval námitkou žalobce týkající se reatestací dle rozkazu ministra obrany 015/1990.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení věty první , podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl v tomto řízení úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny částkou 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci částku 1000 Kč v obvyklé lhůtě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2004

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu